Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ulička hanby

2. 03. 2008 23:01:00
Neonacisti včera prošli před plzeňskou Velkou synagogou uličkou hanby. Z jedné strany dav protestujících u vchodu do synagogy, na protilehlém chodníku pak protestovali mladí, levicově uvažující lidé, včetně anarchistů. Zatímco nácků zde procházelo asi 200, nás, jejich odpůrců všech věkových kategorií, bylo minimálně dvakrát tolik. Vítězoslavné úsměvy neonacistů se nejen díky tomu rychle proměňovaly na špatně skrývané masky vzteku.

Sešlost skvělých lidí

Před synagogu jsme s mou ženou dorazili už krátce po dvanácté hodině. Náckové sice tudy měli projít až ve dvě, měli jsem však obavy, aby policie celý prostor nezablokovala. Onen dvouhodinový mezičas byl ovšem dobrý především k tomu, že jsme postupně hovořili s mnoha skvělými lidmi, kteří se protestu proti neonacistům zúčastnili. Například se starším párem z plzeňské Konfederace politických vězňů (tak mezi pětašedesáti a pětasedmdesáti lety), který před synagogou stál statečně několik hodin, protože akce se kvůli špatnému počasí dost protáhla.

Měli jsme tu čest poznat i pana senátora Richarda Sequense (spolublogera na idnes.cz) a krátce s ním pohovořit, čímž se nám umocnil předchozí dojem, že jde o člověka s vysokou politickou kulturou. A po delší době jsme si popovídali s Jaromírem Štětinou, taktéž senátorem, ale především přítelem a skvělým mužem. O přátelích z Ligy proti antisemitismu ani nehovořím, ti samozřejmě nechybějí nikdy. Musím ovšem poděkovat známému plzeňskému fotografovi Radkovi Koderovi, který před neonacistickou demonstrací odvedl zásadní kus práce, když se jí snažil zamezit některou z legálních cest. Kvůli tomu, že postup Úřadu městského obvodu Plzeň 3 byl od počátku vstřícný k neonacistům však nakonec nepochodil. Přítomný byl pochopitelně i neúnavný Ondřej Cakl ze sdružení Tolerance a občanská společnost, který se svou skupinou dlouhodobě monitoruje neonacistické akce s kamerou a fotoaparátem.

Čtení jmen obětí

Chvíli po druhé hodině začali číst účastníci protestu jména obětí neonacistů (tedy obětí současných) i jejich předchůdců - plzeňských Židů, které nacisti transportovali do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Ve čtení se vystřídalo mnoho lidí, mezi nimiž byl například i plzeňský biskup František Radkovský, sociolog Fedor Gál, psychoterapeutka Helena Klímová či Věra Tydlitátová ze Západočeské univerzity (zakladatelka Ligy proti antisemitismu). Okolo třetí hodiny začal kantor Michal Foršt zpívat židovskou modlitbu, vzápětí začali bouřit odpůrci neonacismu na obou stranách ulice, kterou vyholení primitivové - obklopeni policejní hradbou - právě procházeli.

Neonacisti se sice snažili cosi pokřikovat, ale rozumět jim nebylo. "Koukněte, jak jim ty jejich otlemené ksichty vadnou," strčil do mě vedle stojící starší muž a připojil se ke všeobecnému pokřiku "hanba, hanba...". A skutečně, vítězoslavné úsměvy dutých hlav se postupně měnily na kyselé a vzteklé, náckové začali nadávat a zdvíhat prostředníčky na naši adresu - a vzápětí se udiveně tvářili, že se jim stejná gesta vrací přes ulici i od důchodců. Ke svému údivu před synagogou nalezli lidi, kteří to s odporem vůči nim myslí naprosto vážně a jsou také pro to ochotni něco udělat.

Copak naši stateční náckové - demonstrovali prý za svobodu slova, přitom ani s novináři mluvit nechtěli. Měli to od führera zakázané. Ve skutečnosti ovšem demonstrovali za to, aby mohli svobodu slova jiným vzít - a údajní demokrati, v čele se starostou Plzně 3 Jiřím Strobachem a jeho úředníkem Radimem Lisenkem, jim k tomu asistovali.

Davidovy hvězdy

Někteří lidé si na kabáty přilepili šesticípé žluté Davidovy hvězdy s nápisem Jude, které před pražským protestem proti neonacismu na výročí Říšského pogromu (tzv. Křišťálové noci) nechala vyrobit Liga proti antisemitismu. Tyto hvězdy jsou identické s těmi, které z příkazu nacistů museli nosit Židé za okupace během druhé světové války. Osobně jsem si ji na kabát nepřilepil právě z toho důvodu - necítil jsem se jako oběť, ani jsem neprožíval nějaké ponížení. Naopak, můj pocit, že dělám něco nezbytného, v tu chvíli ještě zesílil a s ním i opovržení a pohrdání těmi bezduchými primitivy. A také jsem měl opravdu intenzivní pocit, že jediné, co se neonacistům opravdu povedlo, bylo a je spojení slušných lidí napříč společností proti nim. Vždyť kde jinde, než včera před Velkou synagogou, bych potkal takovou spoustu skvělých lidí pohromadě!


A ještě přidávám pocity mé ženy Věry během protestu, jak je dnes napsala:

Pocit ponížení

Do Plzně jsem jela protestovat hlavně proti tomu, že neonacisti mohou díky úředníkům z obvodu Plzeň 3 (a rozhodnutím soudů) pochodovat ulicemi města - ti jejich pochod, organizovaný příznivcem neonacismu, nezakázali, když měli. Policisti byli kvůli tomu postaveni do pozice ochránců neonacistů a protestující se "díky" vedení MO Plzeň 3 vystavovali možnosti porušení zákona. Byla jsem ráda, že nás přišlo relativně dost. Dlouho jsme se střídali ve čtení jmen obětí, které byly nacisty zavražděny v různém věku - od miminek až po staré lidi. (Všechna jména obětí se nakonec ani nepřečetla, protože jde celkem o 124 stran.) Ke třetí hodině atmosféra houstla a přes ulici zesílily výkřiky mladých antifašistů do megafonu: "Nechceme neonacisty". Měla jsem velkou chuť se k těm pokřikům přidat, nestát jen na chodníku u synagogy a číst jména obětí.

Pak šli prostředkem ulice neonacisti, uzavřeni v kordonu policistů, jezdců na koních, policejních vozů podél silnice, včetně vodních děl. Mladíci i mladice (někteří v kapucích) hajlování protentokrát vyměnili za "posměšné posunky" zvednutým prostředníčkem. Cítila jsem vztek, bezmoc a hlavně obrovské ponížení. Stojíce na chodníku, zažila jsem ponížení, které bylo asi podobné ponížení prožívanému v roce 1939, když nacistická vojska pochodovala ulicemi a lidé bezmocně přihlíželi z chodníků. Ponížení, které museli Židé prožívat při odchodu jejich blízkých do transportu a pak asi i ponížení samotných Židů, Romů a dalších, jdoucích za ostnaté dráty.

Můj vztek a ponížení nezpůsobili ani tak neonacisti, kteří se bohužel budou v různých podobách zla vyskytovat stále. Způsobili je někteří úředníci, soudy a politici, kteří mě do tohoto ponížení postavili svým konáním. Uvědomila jsem si ještě více potřebu občanského i politického tlaku na změnu zákonů, tak, aby jednoznačně zamezovaly možnostem propagace každé nenávistné a vraždící ideologie. A které by také zamezily formalistickým nebo až sympatizujícím úředníkům tuto propagaci umožňovat. Opětovně jsem si uvědomila důležitost toho, nebýt občansky lhostejná.

Věra Roubalová Kostlánová




Související články na mém blogu:

Jak neonacisti ke štěstí přišli

Bourání mýtů: Romové kradou aneb Dějiny manipulace


Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail:
kostlan@volny.cz
Děkuji

Autor: František Kostlán | neděle 2.3.2008 23:01 | karma článku: 22.06 | přečteno: 2961x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Karel Januška

Volme spravedlnost

Ministr spravedlnosti dává návrh Nejvyššímu správnímu soudu odvolat soudkyni. Důvodem je skutečnost, že soudkyně postupuje přesně podle litery Ústavy.

22.9.2017 v 4:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Turner

Byl rozsudek v kauze „hidžáb“ vynesen na základě společenské poptávky?

Myslím, že byl. Tedy ne verdikt jako takový, ten asi správně a pochopitelně potvrdil rozhodnutí soudu obvodního, ale odůvodnění soudce mělo pachuť čehosi, co by vůbec v soudní síni zaznít nemělo.

22.9.2017 v 0:19 | Karma článku: 5.61 | Přečteno: 228 | Diskuse

Karel Babica

Nejasná zpráva o konci Evropy aneb mých pár slov k rozhovoru francouzského pana profesora

Jsem si vědom jisté monotématičnosti svých blogů, jenže milý Říme, on Hannibal tentokrát už překonal tvé hradby. Proto mne tvá setrvalá pasivita přímo děsí.

21.9.2017 v 21:35 | Karma článku: 26.19 | Přečteno: 488 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Nechte nám "Tuzemák", i kdyby byl karcinogenní!

Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.

21.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 17.75 | Přečteno: 251 | Diskuse

Pavel Herman

Co nás (ne)učí o zemědělství na školách aneb moderní pěstování rýže ve Vietnamu

Nedávno jsem si přečetl článek ze stránek inkluzivní škola, kde se psalo ohledně zemědělství ve Vietnamu. Přesně tohle vystihuje slavný citát od G. B. Shawa: "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí."

21.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3736
Nezávislý publicista, hudebník, spisovatel, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami a životem dětí v dětských domovech. =============================================== PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE. ===============================================

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.