V České republice zatím demokracie není, i když k ní postupně směřujeme. Onen podivný stav by se dal společně s Karlem Krylem nazvat spíše demokraturou, v níž osobní či stranický prospěch ční nade vším ostatním, v níž je za úspěšného vydáván ten, kdo umí nejlépe krást, podvádět či korumpovat, v níž si velké politické strany uzurpují právo upírat stranám malým část toho, co jim přiřkli voliči. A konečně, v níž neplatí zákony, natož nepsaná pravidla. Na všem tom marasmu se podílejí nejen politici, ale i státní úředníci, policisti a nakonec i my, voliči, protože je nám jedno, že volíme strany a politiky, kterým je vlastní kapsa nade vše. Pár příkladů z poslední doby.
Vláda korupce
V zaběhnuté parlamentní demokracii rozhoduje o zákonech a dalších zásadních věcech parlament a vláda - a to na základě toho, jak dopadly poslední volby, respektive toho, kolik která ze stran získala mandátů. Jestliže však z jedné opoziční strany zběhnou tři poslanci a hlasují společně s vládní koalicí, parlament již nehlasuje podle vůle voličů. Hlasuje podle vůle tří přeběhlíků, s nějvětší pravděpodobností podlacených či zkorumpovaných jinak (třeba i výhrůžkami, což je sice nepravděpodobné, leč možné). Ten, kdo lanařil a případně i podplácel, uplácel či vyhrožoval byla pochopitelně vládní koalice, respektive někdo v zákulisí navlečený do jejího dresu. Ani od jednoho ze zlanařených jsme přitom neslyšeli věrohodné zdůvodnění toho, proč přeběhli na druhou stranu - ani svým voličům tedy nebyli ochotní sdělit v této věci něco jiného než alibisticky vyhýbavé výmluvy.
Můžeme si nyní říci společně s ódeesáckými mediálními posluhovači: Tomu Paroubkovi to přejeme. No jo, ale ono jde v prvé řadě o princip. Co když příště někdo zběhne třeba z ODS, až bude ČSSD ve vládě a bude mít co nabídnout korytářům opozičním? Jak potom ti samí straničtí posluhovači, kteří dnes přeběhlíky z ČSSD velebí, nazvou ty členy ODS, kteří se dali k socialistům? Zrádci? Lumpové? Vyvrhelové? A jak je nazvou mediální straničtí posluhovači ČSSD, kteří dnes na Pohanku, Melčáka a Snítilého dští síru? Označí snad ty ódeesáky, kteří se zachovají stejně jako oni, jako rozvážné a odpovědné zákonodárce?
Krádež voličských hlasů
A do toho přichází ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil s dalším návrhem volebního zákona, který má deformovat volební výsledky a uzmout malým stranám křesla, jež jim z vůle voličů náleží. Navrhuje návrat k čistému poměrnému volebnímu systému (což je samo o sobě dobře), ale k tomu přidává bonus pro vítěze. Řeklo by se lehce: každý má šanci vítězem se stát, takže bonus tu čeká na každého, kdo vyhraje. Jenže to bychom nesměli žít ve společnosti s tak mizivou politickou kulturou. Voliči budou dál většinou volit ty, kteří jim ani pořádně nevysvětlí své jednání a kterým jsou koryta a pašalíky přednější než "nějaká demokracie". Je tedy jasné, že na vítězství u nás mají předem zaděláno velké strany - ODS, nebo ČSSD. Jinak řečeno, jedna z těchto stran vždy uzme menším stranám nějaké to parlamentní křeslo, protože onen bonus spočívá právě v tom, že vítěz dostane automaticky nějaké to procento navíc, na úkor těch, kteří nevyhráli.
Má to snad něco společného s demokracií? Nemá, zato s demokraturou hodně. Opět, stejně jako v případě přeběhlíků, nemají o počtu poslanců té které strany rozhodovat voliči, ale svého druhu také přeběhlíci: členové obou velkých stran, kteří před demokratickým uspořádáním věcí dávají přednost vlastním stranickým zájmům. To ať je radši Poslanecká sněmovna rozdělena na polovinu (100 : 100), sestavení vlády nejisté a politická situace nestabilní. S takto naordinovanou stabilitou bychom za chvilku mohli dojít třeba až k ruské specialitě, tzv. řízené demokracii (řízené shora, samozřejmě), nikoli k něčemu smysluplnému. Není to poprvé, co chtějí velké strany okrást o voličské hlasy strany menší. Tehdy to zatrhl Ústavní soud a nezbývá než doufat, že tak učiní i nyní, pokud tento nedemokratický návrh parlamentem projde.
Loajalita k politikům a mafiánům
Zastavení stíhání místopředsedy vlády Jiřího Čunka po dvou schůzkách člena Nejvyššího soudu, bývalého ministra spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyně se státní zástupkyní, která měla jeho případ na starosti (případ jí po těchto schůzkách nejvyšší státní zástupkyně odebrala a dala ho jinému státnímu zástupci, který vzápětí Čunkovo stíhání zastavil). Další zasahování (politiků a s nimi spřažených mafiánů) do policejního vyšetřování či do rozhodování státního zastupitelství, například v kauze biolíh. Nedávno odešlo ke stovce elitních policejních vyšetřovatelů, kteří se zabývali ekonomickou kriminalitou, korupcí a prorůstání mafií do policie a státní správy. Důvodem k tomu bylo právě zasahování politiků do vyšetřování. Zasahovala ČSSD, ODS jí to nyní prostřednictvím ministra vnitra Langera posvětila (policisti byli cíleně znechucováni tak dlouho, až raději sami odešli - viz nesmyslné tresty pro Jana Kubiceho, například).
Důvod k tomu ODS měla zřejmý: Co kdyby se snad situace obrátila a policie začala konečně vyšetřovat nekalosti ODS? To je opravdu lepší ty snaživé a na stranách nezávislé policisty vypudit a nahradit je policisty loajálními - nikoli svému poslání, ale politikům a mafiánům. Má tohle snad něco společného s demokracií? Nemá, zato s demokraturou mnoho. Takovéhle prostředí nahrává skrytým mechanismům, zákulisnímu pletichaření, přesunu špinavých peněz do té "správné kapsy" či do té "správné stranické kasy".
Veřejná volba prezidenta ukázala vrcholek ledovce
Dění během prezidentské volby odhalilo pravou podstatu stavu společnosti a systému, v němž žijeme. Budiž za to vzdán dík veřejné volbě. Dobře to pojmenoval Erik Tabery v posledním Respektu, v článku Zatuchlí přeběhlíci: "Větší rozruch nezpůsobí, že při sečtení hlasů při první volbě prezidenta dva hlasy přebývaly, nikdo nepátrá po důvodech rozesílání kulek některým zákonodárcům, jako normální se bere fakt, že v parlamentu se pohybuje stále více bodyguardů, kteří neznámo před kým chrání některé poslance, nevzrušují už ani zmínky o nabízených úplatcích či vyhrožování."
Toto je vrcholek ledovce, to co je pod hladinou, je mnohem prorostlejší tělem společnosti, mnohem rozsáhlejší a hrozivější. Má to něco společného s demokracií? Nemá, zato s demokraturou mnoho.
