František Kostlán

Ženský dům ženám. Komu jinému?!

9. 03. 2008 22:16:15
Známé pořekadlo, že co bylo ukradeno, má být i vráceno, platí zřejmě jenom pro někoho a jen někdy. Lze tak alespoň soudit z faktu, že (oprávněné) restituce, odškodnění a majetková vyrovnání církví probíhaly a probíhají alespoň k částečné spokojenosti zúčatněných, spolky jako Sokol či Skaut a další se také dobraly navrácení majetku, který jim komunisti ukradli. Ženský spolek český se však navrácení svého domu marně dožaduje od počátku devadesátých let. Svědčí to o selektivním přístupu ke spravedlivému vypořádání ze strany státu.

Happeningem k 8. březnu, Mezinárodnímu dni žen, byla prozatímně završena snaha Ženského klubu českého o navrácení domu Ve smečkách 26 v Praze 1, který mu byl ukraden napřed nacisty a potom komunisty. A jehož navrácení doposud odmítá režim současný. Happening v podobě "divadelního představení" připravila Česká ženská lobby. Na jeho závěr dorazil Petr Hejma (ODS), strarosta Prahy 1, která nyní pražský ženský dům vlastní. Starosta řekl, že není populista, a tak na místě neslíbí, že městská část ženským organizacím dům vrátí. S celou záležitostí se ale seznámí, s ženskými organizacemi bude jednat a pokud to současný právní stav umožní, tak se navrácení domu nebude bránit.

Happening byl vtipným představením "historické věštby Ženského klubu českého," jež kromě příznivkyň a příznivců kolorovalo nechtěně i pár mužů, kteří z neznámého důvodu zaměňují pojmy feminismus a bezpohlavnost. Tuto komickou vložku "režíroval" novinář Jiří X. Doležal: několik mužů při ní nad hlavou drželo nápis "Vraťte ženám ženskost", přičemž upírali svůj plamenný protifeministický zrak na krásnou a ryzí ženskost vyzařující Kateřinu Jonášovou, která skvěle zpodobnila kněžnu Libuši. Komičnost zvyšovala ještě Doležalova snaha hrát si na nestranného novináře, když z kolemstojících páčil odpovědi na své přitroublé otázky. Ostatně, žádná z přítomných žen nepůsobila ztrátou ženskosti. Naopak Doležal svým "zanícením pro věc" vzdáleně připomínal komunistickou sekernici Anežku Hodinovou Spurnou, která, stejně jako dnes Doležal, feminismus odsuzovala (viz níže) a přímo se zúčastnila krádeže ženského domu.

Účastnice představení se v dobových kostýmech představily v rolích historických postav:

  • vypravěčka Kněžna Libuše
  • učitelky z Mělníka - slečna Schidtová
  • spoluzakladatelka ženského domu Františka Plamínková
  • politička Milada Horáková
  • slavná herečka a zpěvačka Otýlie Sklenářová-Malá
  • Charlotta Masaryková
  • architektka Milada Petříková-Pavlíková, stavitelka ženského domu

Rolí se ujaly například jedna ze zakladatelek genderové informační a tiskové agentury Gita Kateřina Jonášová, ředitelka proFem Marie Saša Lienau, Mirka Holubová z Gender Studies nebo ředitelka Fóra 50 % Lenka Bennerová. Role T. G. Masaryka připadla muži - spolupracovníkovi proFem Jiřímu Michálkovi. V rámci vyprávění promluvily také postavy reprezentující pro ženský dům osudové okamžiky: nacistický pohlavár (v podání genderového pedagoga Petra Pavlíka), který za protektorátu uvalil na dům nacistickou správu, komunistická odpůrkyně feminismu a ženských spolků Anežka Hodinová-Spurná (v podání známého feministy Mirka Vodrážky).

HAPPENING: HISTORICKÁ VĚŠTBA ŽENSKÉHO KLUBU ČESKÉHO

Postavy:

  • Kněžna Libuše, vypravěčka a moderátorka – Kateřina Jonášová
  • Slečny Schidtové, (učitelky z Mělníka) – proFem, Saša Lienau
  • Františka Plamínková (spoluzakladatelka ŽKČ) – Gender studies
  • Mirka HolubováOtýlie Sklenářová-Malá (slavná herečka a zpěvačka) - sopranistka Helena Sůrová
  • Charlotta Masaryková - Fórum 50% Lenka Bennerová
  • T. G. Masaryk - Jirka Michálek
  • Ing.Arch. Milada Petříková-Pavlíková - Unie katolických žen, Marie Boháčová
  • Nacistický pohlavár - Petr Pavlik
  • Milada Horáková - proFem - Eva Bartáková
  • Anežka Hodinová-Spurná – Mirka Vodrážková (Mirek vodrážka :-))

Kněžna LIBUŠE: Vidím ženské hnutí veliké a vidím dům ŽENSKÉHO KLUBU ČESKÉHO jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Budu Vám vyprávět jeho minulost, přítomnost a budoucnost. Vidím emancipační sjezd českoslovanských žen, který se konal na jaře roku 1897 konal v Praze na kterým se sešlo tisíc žen. Zde byl ustanoven Ústřední spolek českých žen a na návrh slečny Schidtové, učitelky z Mělníka vzešel požadavek zřídit KULTURNÍ STŘEDISKO ČESKÝCH ŽEN bez rozdílu společenských stavů.

Slečna Schmidtová: Požadují zřídit KULTURNÍ STŘEDISKO ČESKÝCH ŽEN bez rozdílu společenských stavů.

Kněžna LIBUŠE: Dne 10. září 1902 byl ustanoven ŽENSKÝ KLUB ČESKÝ, který se stal kulturně-politickou střechovou organizací pro nejrůznější ženské spolky a jeho hlavní náplní bylo vzdělávat členky v porozumění ženské otázky.

Františka Plamínková a Charlotta Masaryková: Konečně se ujasnil cíl spolku...Stará náboženství a stará věda neučí rovnost obou pohlaví...Spolek má působit na náboženské orgány, aby uznaly vývoj a napravily staré chyby a rovněž vědecké orgány a na umění, které je nositelkou vysokého ideálu člověka.

Kněžna LIBUŠE: Vidím, že čestnou předsedkyní se stala slavná zpěvačka Otýlie Sklenářová-Malá, členkami výboru F. Zemínová Mudr. Anna Honzáková i Ch. Masaryková. Na práci se v prvních letech činnosti významně podílely sestry Albína a Anna Honzákovy, Františka Plamínková, Marie Tůmová, Karla Máchová, Tereza Nováková, Alice Masaryková aj. V pronajmutých prostorách Jungmannovy č. 7 přednáší T. G. Masaryk a svá díla vystavují umělkyně jako Z. Braunerová. Otvírá se informační kancelář a knihovna ženského hnutí. Vidím jak za první světové války je aktivita klubu ale cenzurována a některé ženy jsou vyšetřovány za protiválečnou agitaci.

Zpěvačka Otýlie Sklenářová-Malá: Klub náš, ve kterém má býti soustředěn veškeren spolkový život ženský, bude působit, aby ve skutek bylo uvedeno často opakované rčení o součinnosti žen všech stavů směřujících k uhájení a rozmnožení ženských práv sociálních a politických.

Kněžna LIBUŠE: Vidím jak po založení první republiky se mnohé členky začaly věnovat politické práci a z klubu vystoupily a v roce 1923 se ŽKČ jako samostatný spolek stává součástí ústřední organizace Ženské národní rady. Vidím jak v roce 1929 se koná ustanovují schůze Stavebního družstva ŽKČ za cílem postavit vlastní budovu za pomoci prodeje kuponů po 200,- Kč, které české ženy kupují, aby tím pomohly financovat stavbu. Vidím, že Pensijní ústav zaměstnanců nemocenských pojišťoven poskytl půjčku na stavbu domu 1,6 milionů, ŽKČ získal sám 370 000 korun a Ženská národní půjčuje dalších 100 000 korun. Kancelář prezidenta T. G. Masaryka poskytuje ŽKČ půjčku milion korun, kterou později převede na dar.

Přichází T. G. Masaryk a vkládá do košíku bankovku 1 000 000 Kč.

Kněžna LIBUŠE: Vidím postavený nový dům s místností pro schůze, knihovnou s čítárnou, kulturním sálem a 45 pokoji pro dočasné ubytování, který byl slavnostně otevřen 29. května 1932.

Plamínková, Horáková a Petříková-Pavlíková přestřihují pásku před vchodovými dveřmi a otevřou dveře do objektu.

Kněžna LIBUŠE: Vidím, že v domě působila například Ženská liga pro mír a svobodu, Výbor pro volební právo žen i politicky vlivná Ženská národní rada. V její právní komisi už od studentských let působila Dr. Milada Horáková, která byla po řadu let i členkou Klubu a v letech 1938 až 1940 členkou jeho výboru. Vidím, že před II. sv. válkou se ŽKČ stává útulkem emigrantů a německých antifašistů. V roce 1942 ale přichází nucená správa a Němci si z bývalé kavárny udělali skladiště.

Přichází nacistický pohlavár, který dává na vchodové dveřmi nápis - nacistická správa.

Kněžna LIBUŠE: Vidím, že zakladatelka Františka Plamínková, ale i Milada Horáková jsou - v době heydrichiády - zatýkány.

Přichází před vchodové dveře Milada Petříková-Pavlíková, která oznamuje: dnes 30. června 1942 byla zakladatelka Ženského klubu českého Františka Plamínková popravena. Uctěme její památku minutou mlčení.

Kněžna LIBUŠE: Po druhé světové válce Ženský klub český obnovil svou činnost, ale jen do násilného ukončení činnosti Ženského klubu českého 27. září 1949, kdy ve stejný den byla byla Dr. Milada Horáková zatčena. Vidím, že násilné rozpuštění bylo provedeno za přítomnosti nečlenek Klubu, jako byla vedoucí politicko-výchovného oddělení Rady žen, komunistická poslankyně a předsedkyně Rady žen Anežka Hodinová-Spurná.

Hodinová.Spurná oznamuje, že ženské spolky a feminismus spadají pod buržoazního nebezpečí a na vchodové dveře lepí výnos s nápisem Ženský klub český rozpuštěn - národní správa.

Kněžna LIBUŠE: Vidím, že členky klubu, jako místopředsedkyně Lola Hanousková, skončily ve vězení a Milada Horáková v noci před popravou píše tento dopis: "Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží. Tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním, abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno."

Po další minutě ticha Kněžna LIBUŠE: Vidím, že nejdříve byl dům převeden na komunistický Československý svaz žen, pak v roce 1952 byla na budovu uvalena národní správa a v roce 1955 byl dům převeden do majetku státu. Vyvlastňovací anabáze končí ale teprve po roce 1989, kdy nový demokratický stát převádí dům do vlastnictví hlavního města Prahy – Městské části Prahy 1.

Přichází polistopadový úředník - manager před vchodové dveře nápisem Obecní majetek Městské části Prahy 1 a lepí výnos o převedení majetku na Prahu 1 na vchodové dveře.

Kněžna LIBUŠE: Vidím jak se od roku 1989 ženské organizace marně snaží, aby jim byl dům navrácen a na konci těchto snah vidím přicházet Lenku Duškovou, zastupitelku za Zelené na Praze 1, která předává dopis ženských organizací starostovi Hejmovi městské části Prahy 1, s žádostí, aby tento historický dům byl navrácen zpět ženským organizacím v duchu jeho původních stanov, podle nichž má sloužit "ku podpoře feministických snah".

Přichází Lenka Dušková, zastupitelka za Zelené na Praze 1, která polistopadovému úředníkovi městské části Prahy 1 předává dopis.

Kněžna LIBUŠE: Vidím ženské hnutí veliké a vidím dům ŽENSKÉHO KLUBU ČESKÉHO jehož sláva hvězd se bude dotýkat.

Otýlie Sklenářová-Malá zpívá árii z Libuše.

Chronologie žádostí o navrácení majetku ŽKČ od roku 1990 do roku 1998

22.8.1990 Obnova/znovuzaložení ženského klubu českého Veškerá energie vynaložena na znovuzískání domu Ve Smečkách:
12.12.1990 Předsedkyně klubu dr. E. Uhrová píše na Úřad předsednictva vlády ČSFR (JUDr. Ludvíka Čížkovská) a upozorňuje, že v rámci vypořádání majetku ženských organizací dům patří do vlastnictví Ženského klubu českého Odpověď: nepřišla žádná
27.12.1990 Žádost na OPBH (Obvodní podnik bytového hospodářství) o navrácení domu Ve Smečkách 3.1.1991 Odpověď JUDr. L. Vrťátka: právní předpisy převod vlastnictví nemovitostí neumožňují
17.12. 1991 Se k žádosti připojují další ženské organizace a adresují svoji žádost o navrácení domu na Obecní úřad Prahy 1, na starostu ing. Petra Bachnu (Akademické sdružení žen, Čs. společnost moderních žen, Nová humanita, YWCA, OF pražských matek, Rómské ženy v ČR, Klub osamělých maminek, Kluby křesťanských žen) 13.1.1992 Odpověď zástupce starosty ing. J. Švorčíka: výzva, vypracovat na dům privatizační projekt s navrhovaným využitím
11.2.1992 Je privatizační návrh na projekt předložen vedoucímu Správy obecního majetku, ing. R. Dubnovi, na Praze 1 Písemná odpověď: nepřišla, ústní odkaz R. Dubny obrátit se na Magistrát a nebo se soudit...
11.2.1992 Opětovná žádost o navrácení domu zpět do vlastnictví, adresována na Federální ministerstvo financí, JUDr. Václavu Halbichovi, řediteli leg. a majetkoprávního odboru 11.3.1992 Odpověď V. Halbicha: „nárok (tj. soudem vynutitelné právo) na vydání domu by Ženský klub český měl pouze v případě, že mu jej přizná některý z restitučních zákonů, které již nabyly účinnosti” – takový zákon ale v té době neexistoval
8.6.1992 Dopis na Magistrát hl.m. Prahy, odbor správy obecního majetku, se žádostí vyjmout dům Ve Smečkách z 2.kola privatizace – na vědomí dáno Ministerstvu financí ČSFR a Ministerstvu pro privatizaci a správu národního majetku téhož dne 11.6.1992 Odpověď : město samo žádá o převod do svého majetku, posléze by byla “otázka svěření objektu” “v kompetenci rady a zastupitelstva hl.m.Prahy” – A
8.3.1993 Žádost na Předsedu Parlamentu ČR, M.Uhdeho, o navrácení domu a o zařazení Ženského klubu českého do seznamu organizací, mající nárok podle připravovaného zákona o restitucích na navrácení majetku (dopis “Petice”) 24.3.1993 Odpověď vedoucího sekretariátu Předsedy Poslanecké sněmovny: postoupení skupině poslanců, připravující zákon o navrácení majetku spolkům.
též březen 1993 Dopis “Petice” odeslán i na Úřad vlády 5.4.1993 Odpověď z Úřadu vlády ČR, odbor pro styk s veřejností, ing. Krejčí: petice bude postoupena Ministerstvu vnitra ČR - A
březen 93 Dopis “Petice” odeslán i Primátorovi hl.m.Prahy 7.4.1993 Odpověď Primátora HMP: město Praha nemá kompetenci, doporučení obrátit se na zpracovatele zákona
březen 93 Dopis “Petice” odeslán i na Ministerstvo vnitra 12.5.1993 Odpověď z Ministerstva vnitra ČR JUDr. V.Henychem: další restituční zákony nepřicházejí z finančního hlediska v úvahu, Min.vnitra bude v květnu informovat vládu, aby zaujala stanovisko
30.9.1993 Opětovný dopis Primátorovi hl.m.Prahy Koukalovi s informací o podniknutých krocích a prosba o osobní jednání s členkami Klubu
Červen 1994 Schůzka s tehdejším předsedou hospodářského výboru Parlamentu ČR, ing. Tomášem Ježkem (za pomoci paní poslankyně Dr. M. Hubové ) červen 1994 Výsledkem osobního setkání je informace, že dům Ve Smečkách 26 je zařazen na výčtový seznam objektů požadovaných k restituci právnickými osobami (kterých bylo 28, včetně domu “Ve Smečkách 26”)!!! Kopii výčtu bohužel nevlastníme .
Mezitím se čeká na politickou vůli poslanců parlamentu schválit nějaké vyřešení situace. Členky Klubu vedly další rozhovory s poslanci, s úředníky příslušných úřadů včetně úřadu předsednictva vlády, bez konkrétních výsledků...
říjnové zasedání vlády ČR – 1996 Vládní rozhodnutí (Usnesení vlády č. 555), podle kterého organizace usilující o navrácení svého majetku, mají do 31. prosince 1996 – tedy ve lhůtě pouhých 7 týdnů ! – uplatnit svůj nárok u Ministerstva vnitra ČR. říjen-prosinec 1996 Tato informace nám uniká, upozornění přes veškeré intervence – viz nahoře – jsme odnikud nedostaly. Hlavní představitelky Klubu počítaly s tím, že žádosti jsou vlastně podané – opět viz nahoře. V médiích se tato informace objevila jen ve velmi minimální formě, např. článeček v MF Dnes, několik řádek...
22.4.1997 Dopis Ministru vnitra J.Rumlovi s žádostí o navrácení nemovitého majetku podle usnesení vlády č. 555 ze dne 23.10.1996 (To jsme ještě o říjnovém rozhodnutí netušili, že to bylo tak krátce termínováno...) 23.7.1997 Odpověď z Ministerstva vnitra, civilně-správní úsek, Dr. Darja Benešová (zástupkyně Henycha) totéž... potvrzení, že nebyl dodržen termín na uplatnění nároku u Ministerstva vnitra
29.4.1997 15 ženských organizací adresuje dopis ing. Pavlu Bratinkovi, Úřad vlády ČR, s žádostí o rychlé navrácení majetku 28.5.1997 Odpověď : žádost se postupuje Ministru kultury
3.7.1997 Odpověď náměstka Ministra kultury ČR ing. Z.Nováka: Ženský klub český nesplňuje podmínku Usnesení vlády č. 555 – žádost měla být uplatněna do 31.12.1996. Postupuje dopis náměstku Min.vnitra, ing. Čápovi.
1.8.1997 Opětovná odpověď z Úřadu vlády, min. Bratinky: potvrzení, že ho Ministerstvo kultury informovalo o našem “nedodržení termínu”.
Listopad 1997 Odpověď místopředsedkyně Ústavního soudu ČR I.Janů – Listinu práv a svobod nelze využít ve prospěch restituentů, jejichž vlastnictví dosud nevzniklo - jako jediná je označena nová parlamentní úprava (zákon).
Duben 1998 Petice zaslaná předsedovi Senátu Pithartovi, petičnímu výboru Senátu, předsedovi PSP ČR M.Zemanovi a petičnímu výboru PSP, předsedovi vlády J.Tošovskému; žádáme iniciaci nového zákona či pomoc při žádosti o bezúplatném převodu nemovitosti od Magistrátu hl.m.Prahy 14.4.1998 Potvrzení o přijetí petice ze Senátu.
18.5.1998 Odpověď dr.J.Nováka, předsedy petičního výboru. Vyjadřuje politování a s případným novým zákonem nás odkazuje na nově zvolené poslance.
21.5.1998 Odpověď z Úřadu vlády – o našem návrhu informují Legislativní odbor Ministerstva vnitra.
25.6.1998 Odpověď ředitele odboru všeobecné správy MV Dr.V.Henycha – tentokrát se odvolává na to, že dům byl postaven Stavebním družstvem Ženského klubu českého, kterýžto subjekt nepodléhal režimu spolkového zákona.
1.7.1998 Na zasedání 11. schůze petičního výboru Senátu je vydáno usnesení, které nám doporučuje začít jednat s Magistrátem hl.m.Prahy. Schválil návrh senátorů Lánského a Novákové vyvolat legislativní iniciativu na nápravu některých křivd a pověřil předsedu Vízka seznámit s tímto usnesením primátora hl.m.Prahy, J.Koukala
14.7.1998 Odpověď primátora J.Koukala: výčet všech zákonů a doporučení obrátit se na Zastupitelstvo MČ Prahy 1 a následně na zastupitelstvo hl.m. Prahy s žádostí o bezúplatný převod nemovitosti
2. / 3.10.1998 Velká společensko-kulturní akce za návrat domu Ve Smečkách 26 do rukou českých ženských organizací, opora v médiích.
17.2.1999 Veřejné slyšení v prostorách Senátu Parlamentu ČR k problému navrácení domu Ve Smečkách 26, které vedlo k výsledku doporučit MČ Prahy 1 a Magistrátu hl.m.Prahy najít řešení k bezúplatnému převodu nemovitosti na ŽKČ. Dalším doporučení na Sněmovnu: působit iniciativně ve směru prošetření rozhodnutí vlády z roku 1994, na jehož základě byl převeden státní majetek. Také působit iniciativně, aby na půdě Parlamentu vznikl nový výčtový zákon k odstranění některých křiv, způsobených spolkům a organizacím bývalým režimem.
2.3.1999 Dopis předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause: Upozorňuje na církevní a restituce židovského majetku a vyjadřuje podporu.
Duben 1999 Jednání ze zástupci Prahy 1 o nahoře uvedených možnostech převodu, které končí naprostou neshodou – ze strany Prahy 1 jsou kladeny podmínky, které nemajetné ženské organizace nemohou splnit.
Červen 2003 Opětovný dopis se žádostí o navrácení domu starostovi MČ Praha 1 jménem Asociace pro rovné příležitosti žen a mužů Odpověď nepřišla
Prosinec 2007 Interpelace zastupitelky MČ Prahy 1 (za Zelené) Lenky Duškové ve věci možného navrácení Domu ve Smečkách 26 ženským organizacím 18.1.2008 Odpověď starosty Prahy 1 Petra Hejmy, že o věci nic neví, ale je ochoten jednat

Historie Ženského klubu českého a jeho domu Ve Smečkách 26, Praha 1, čp. 594

30.9.1902

Založen Ženský klub český - první klubovní místnosti otevřeny v lednu 1904 v Jungmannově ulici 7

Charlotta Masaryková, Alice Masaryková, Františka Plamínková, Otýlie Sklenářová-Malá, Karla Máchová, Fráňa Zemínová, Anna Honzáková, Albína Honzáková atd.
16.3.1928 Rozhodnutí Ženského klubu českého postavit si vlastní dům, založení stavebního družstva k tomuto účelu (dům zaregistrován 21. 4. 1931) Projekt ing. arch. Milada Petříková-Pavlíková, předsedkyně stavebního družstva Růžena Vacková
Květen 1932 Slavnostní otevření domu Ženského klubu českého Ve Smečkách 26 Financováno zakupováním podílových listů českými ženami a půjčkou u Úrazové pojišťovny, významný finanční dar T. G. Masaryka
30. léta Dům sloužil jako centrum ženských organizací a jako hotel pro tuzemské a zahraniční aktivistky ženského hnutí, nejrůznější aktivity ženských zájmových a profesních spolků Ženská národní rada, Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen, Společnost Boženy Němcové, Ženský klub český, Výbor pro volební právo žen Ženská Malá dohoda, Čs. ženská liga pro mír a svobodu, Spolek českých lékařek aj.
1938-1945 Ženský klub poskytl azyl německým antifašistům a českým uprchlickým rodinám ze zabraného pohraničí. Kulturní činnost s vlasteneckým zaměřením Členky výboru Ženského klubu českého - Františka Plamínková a Milada Horáková byly nacisty uvězněny, F.Plamínková 1942 popravena
1945 Rekonstrukce interiéru, obnova činnosti, přednášky o rovnoprávném postavení žen včetně nové legislativy Ženský klub český a další ženské spolky. Rada československých žen v čele s Miladou Horákovou
1945 Rada čs. žen založila časopis Rada žen. V lednu 1947 začala rada vydávat časopis Vlasta Na nové koncepci časopisu Vlasta se podílela Milada Horáková. Úvodník věnovala rovnoprávnosti žen
Únor 1948 Činnost většiny ženských spolků násilně zastavena
1949 27. září byl Ženský klub český pod politickým tlakem rozpuštěn Milada Horáková 27. 9. 1949 zatčena
1950 Dům Ženského klubu hlídala StB (Státní bezpečnost - komunistická tajná policie) Milada Horáková odsouzena k smrti a popravena
4.9.1952 Na dům Ve Smečkách 26 byla uvalena národní správa
19.4.1955 Vlastnické právo bylo převedeno na československý stát Dům spravoval Bytový podnik hl.m. Prahy
1965 Přízemí a velký přednáškový sál byly přiděleny Činohernímu klubu. V restauraci začal hospodařit RaJ. V pokojích dožívaly původní obyvatelky a nově zde našli ubytování mimopražští stavební dělníci a posléze i úředníci magistrátu Majitelem Magistrát hl. m. Prahy, správa Bytový podnik, později Obvodní podnik bytového hospodářství - OPBH
70. a 80. léta Další ubytovny a posléze i byty pro úředníky Prahy 1 a Magistrátu

Děkuji feministovi Mirkovi Vodrážkovi a Andree Cerqueirové z genderové informační a tiskové agentury Gita za podklady a informace, bez nichž by tento článek nebyl úplný.

Další informace k věci přinesla agentura Gita:

Historické postavy připomněly ženský dům

Církve vs. Náhrobní kámen Ženského klubu českého

Text interpelace zastupitelky MČ Praha 1 Lenky Alžběty Duškové (SZ)

Související články na mém blogu:

Prezidentka na Hrad

Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail:
kostlan@volny.cz
Děkuji


Autor: František Kostlán | karma: 13.81 | přečteno: 2579 ×
Poslední články autora