Albert: reportáž ze samoobsluhy socialistického střihu

20. 03. 2008 14:14:23
Nic mi tak nepřipomíná dobu před listopadem 89 jako návštěva některých pražských samoobsluh řetězce Albert, holandské společnosti Ahold. Nostalgie a z ní plynoucí potěšení je vedle mé reportérské práce také jediný důvod, proč tam ještě chodím, alespoň jednou za měsíc za dva, nakupovat. Abych si to opravdu užil, tak milé Alberty střídám, žádnému nejsem věrný: jednou na Skalku, podruhé třeba u Anděla, potřetí do závětří rozkvetlého Zahradního města, počtvrté na Prosek... Všem nostalgikům vřele doporučuji, pokud mají srdce v pořádku. A Holanďanům jejich smysl pro humor z duše závidím.

Prověrkové komise Aholdu vybírají zaměstnance samoobsluh

O Holanďanech se bůhví proč říká, že nemají smysl pro humor, s čímž naprosto nesouhlasím. Způsob, jakým zde vedou své obchody, svědčí o opaku. Vznik řetězce Albert si představuji asi takto:

  • Vedení společnosti začíná vypisovat výběrová řízení na vedoucí prodejen Albert.
  • Jednou z hlavních podmínek je, že noví vedoucí musejí mít nejméně desetiletou praxi před listopadem 89 v samoobsluhách, v zelenině, masně apod.
  • Vedoucí prodejen začínají vybírat své zaměstnance a zaměstnankyně - podmínkou je desetiletá praxe žen a mužů za pultem, respektive v samoobsluhách, před listopadem 89. Prověrkové komise vybírají ty nejlepší z nejlepších. Naprostou špičkou se stala prodavačka J. N. z Prahy 10, která umí během 30 vteřin seřvat až pět zákazníků takovým způsobem, že pro některé z nich je nutno volat záchranku.
  • Albert otvírá prodejny. Inspekce Aholdu chodí a velmi přísně kontroluje prodejny i zaměstnance. Kde snad stav prodejny a kvalita zaměstnanců plně neodpovídá normalizační zapšklosti z doby před listopadem 89, uděluje na místě pokuty a vedoucí je zván na kobereček.
  • K nejdrastičtějším opatřením řetězce Albert v tomto směru patří převýchova vedoucích těch samoobsluh (slovo market či supermarket mi k oné normalizační dokonalosti jaksi nesedí), které se nebezpečně začínají podobat moderním prodejnám, pro něž je, s prominutím, zákazník na prvním místě. Převýchovné stanice firma zřídila v Severní Korei a výcvikové tábory na Kubě.

Převychovaný vedoucí = vzorná brigáda socialistické práce

Jednu takovou prodejnu, kde nyní vládne vedoucí, který v převýchovné stanici v provincii Čagang-do pobýval pět měsíců, jsem navštívil s reportážním notýskem. Návštěva začala velmi slibně:

"Čéče co se tu cpete, vokolo pokladny se dovnitř nechodí, to byste měl vědět," seřvala mě pokladní na celé kolo, jen se srdce nostalgika slastně sevřelo. Samozřejmě jsem věděl, kudy se do prodejny chodí, jenže u vlezu nebyly žádné košíčky (malé, do ruky), ty se povalovaly jen u pokladen, kam se zákazník musí bludištěm prodejny prodírat a ke zboží nabízenému po této cestě se pak vracet. "Omlouvám se, nějak mi to po těch osmnácti letech nedošlo," uklonil jsem se pokladní až k zemi jako Ivánek před dědečkem Hříbečkem a vydal se na cestu bludištěm. Procházím okolo regálů, nahlížím, zkusmo se vyptávám, šmejdím - a činím zápisky do reportážního notýsku:

  1. U poloviny zboží buď vůbec chybějí ceny nebo jsem je s lupou v ruce musel hledat dvacet minut, abych je, celý šťastný a usměvavý, nalezl o tři metry dál, vytištěné písmem Times New Roman velikosti 3 na špinavou cedulku z toaletního či podobného papíru, umístěnou mezi desítkami cedulek podobných. Srdce mi zaplesalo hlubokým uznáním.
  2. U některých výrobků, především balených uzenin, je cena pouze za kilogram výrobku, není tam však napsáno, co stojí ten který balíček. Na balíčku je ovšem uvedená jeho váha, takže zákazník si může vypočítat cenu na kalkulačce (a potom, že jsou mobily k ničemu!!!). Není to k zákazníkům příliš vstřícné? píšu si s velkým otazníkem do notýsku a přísně svírám rty.
  3. "Máte rajský džus?" ptám se zaměstnankyně prodejny na place, opatrně, protože pocity normalizačního otloukánka se rychle navracejí. "A vodkud to mám asi vědět, dyž dělám u mouky a voleje," odsekne mi - a já nedám jinak, než že se mi musí podepsat do notýsku a k podpisu přidat srdíčko, protože jsem jí samou i progresivními metodami prodejny nadšen, neřku-li unešen.
  4. Přicházím k pultu, kde ještě donedávna prodavačky prodávaly vážené uzeniny, sýry, ryby... Prodavačky už neprodávají, Albert je propustil a namísto toho se zde dají v chladicích boxech nalézt již připravené, úhledné, celofánové balíčky se stejnými komoditami a výrobky. Člověk si sice nemůže vybrat čerstvé zboží, na které má chuť, zato si ale může přendat do košíčku salám, který se tu povaluje bůhvíjak dlouho, za cenu na deseti dekách o pět korun vyšší než před tím. Albert totiž přišel s geniálním nápadem: to, co ušetřil na platech prodavaček, které propustil, mu musejí nahradit zákazníci formou prudkého zdražení příslušných výrobků.

Nostalgie je holt "záhul"

To již bylo nesnesitelné, něčemu takovému jsem nemohl čelit, něco tak krásného, okouzlujícího a slastného jsem naposledy prožíval v nejlepších časech brigád socialistické práce a socialistických závazků. Již jsem to nemohl vydržet, z toho nostalgického nadšení mi srdce bušilo Internacionálu v rytmu techno jak zběsilé... prostě a jednoduše, vydal jsem se na zbabělý ústup ze sámošky.

No jo, ale kudy ven? Z deseti pokladen jsou otevřené jenom dvě - z posledních sil zaznamenávám do notýsku kladný bod. Mám zkusit protlačit se s prázdným košíčkem okolo pokladny? Nebo si raději vystát frontu? Zvolil jsem první možnost a za poníženého klanění a omlouvání jsem se prodíral - pro jistotu - okolo jiné pokladny ven. "To si nemůžete počkat jako každej jinej? A vůbec, co sem lezete, dyž si nic nekoupíte," seřvala mě jiná pokladní, obrátila se ke kolegyni a na celou prodejnu si ulevila: "Ty lidi sou ale hovada, co?"

Co vám budu povídat. Záchranka přijela snad během deseti minut a za chvilku už jsem si hověl v nemocnici. Infarkt to sice nebyl, ale srdeční slabost spojená s arytmií z toho nádherného zážitku vyšla. Na ambulanci jsem potkal kolegyni ze spřátelené redakce. "Jé, co tu děláš, Anka?" zajímám se o její zdraví. "Ále, byla sem na reportáži v Interšpáru a to si nedovedeš představit, jakej to byl pro moje nostagický srdíčko záhul."




Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, neútočně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail:
kostlan@volny.cz
Děkuji

Autor: František Kostlán | čtvrtek 20.3.2008 14:14 | karma článku: 35.45 | přečteno: 3836x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 15.90 | Přečteno: 204 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 137 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 19.50 | Přečteno: 247 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3819
Nezávislý publicista, hudebník, spisovatel, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami a životem dětí v dětských domovech. =============================================== PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE. ===============================================

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...