Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Albert: reportáž ze samoobsluhy socialistického střihu

20. 03. 2008 14:14:23
Nic mi tak nepřipomíná dobu před listopadem 89 jako návštěva některých pražských samoobsluh řetězce Albert, holandské společnosti Ahold. Nostalgie a z ní plynoucí potěšení je vedle mé reportérské práce také jediný důvod, proč tam ještě chodím, alespoň jednou za měsíc za dva, nakupovat. Abych si to opravdu užil, tak milé Alberty střídám, žádnému nejsem věrný: jednou na Skalku, podruhé třeba u Anděla, potřetí do závětří rozkvetlého Zahradního města, počtvrté na Prosek... Všem nostalgikům vřele doporučuji, pokud mají srdce v pořádku. A Holanďanům jejich smysl pro humor z duše závidím.

Prověrkové komise Aholdu vybírají zaměstnance samoobsluh

O Holanďanech se bůhví proč říká, že nemají smysl pro humor, s čímž naprosto nesouhlasím. Způsob, jakým zde vedou své obchody, svědčí o opaku. Vznik řetězce Albert si představuji asi takto:

  • Vedení společnosti začíná vypisovat výběrová řízení na vedoucí prodejen Albert.
  • Jednou z hlavních podmínek je, že noví vedoucí musejí mít nejméně desetiletou praxi před listopadem 89 v samoobsluhách, v zelenině, masně apod.
  • Vedoucí prodejen začínají vybírat své zaměstnance a zaměstnankyně - podmínkou je desetiletá praxe žen a mužů za pultem, respektive v samoobsluhách, před listopadem 89. Prověrkové komise vybírají ty nejlepší z nejlepších. Naprostou špičkou se stala prodavačka J. N. z Prahy 10, která umí během 30 vteřin seřvat až pět zákazníků takovým způsobem, že pro některé z nich je nutno volat záchranku.
  • Albert otvírá prodejny. Inspekce Aholdu chodí a velmi přísně kontroluje prodejny i zaměstnance. Kde snad stav prodejny a kvalita zaměstnanců plně neodpovídá normalizační zapšklosti z doby před listopadem 89, uděluje na místě pokuty a vedoucí je zván na kobereček.
  • K nejdrastičtějším opatřením řetězce Albert v tomto směru patří převýchova vedoucích těch samoobsluh (slovo market či supermarket mi k oné normalizační dokonalosti jaksi nesedí), které se nebezpečně začínají podobat moderním prodejnám, pro něž je, s prominutím, zákazník na prvním místě. Převýchovné stanice firma zřídila v Severní Korei a výcvikové tábory na Kubě.

Převychovaný vedoucí = vzorná brigáda socialistické práce

Jednu takovou prodejnu, kde nyní vládne vedoucí, který v převýchovné stanici v provincii Čagang-do pobýval pět měsíců, jsem navštívil s reportážním notýskem. Návštěva začala velmi slibně:

"Čéče co se tu cpete, vokolo pokladny se dovnitř nechodí, to byste měl vědět," seřvala mě pokladní na celé kolo, jen se srdce nostalgika slastně sevřelo. Samozřejmě jsem věděl, kudy se do prodejny chodí, jenže u vlezu nebyly žádné košíčky (malé, do ruky), ty se povalovaly jen u pokladen, kam se zákazník musí bludištěm prodejny prodírat a ke zboží nabízenému po této cestě se pak vracet. "Omlouvám se, nějak mi to po těch osmnácti letech nedošlo," uklonil jsem se pokladní až k zemi jako Ivánek před dědečkem Hříbečkem a vydal se na cestu bludištěm. Procházím okolo regálů, nahlížím, zkusmo se vyptávám, šmejdím - a činím zápisky do reportážního notýsku:

  1. U poloviny zboží buď vůbec chybějí ceny nebo jsem je s lupou v ruce musel hledat dvacet minut, abych je, celý šťastný a usměvavý, nalezl o tři metry dál, vytištěné písmem Times New Roman velikosti 3 na špinavou cedulku z toaletního či podobného papíru, umístěnou mezi desítkami cedulek podobných. Srdce mi zaplesalo hlubokým uznáním.
  2. U některých výrobků, především balených uzenin, je cena pouze za kilogram výrobku, není tam však napsáno, co stojí ten který balíček. Na balíčku je ovšem uvedená jeho váha, takže zákazník si může vypočítat cenu na kalkulačce (a potom, že jsou mobily k ničemu!!!). Není to k zákazníkům příliš vstřícné? píšu si s velkým otazníkem do notýsku a přísně svírám rty.
  3. "Máte rajský džus?" ptám se zaměstnankyně prodejny na place, opatrně, protože pocity normalizačního otloukánka se rychle navracejí. "A vodkud to mám asi vědět, dyž dělám u mouky a voleje," odsekne mi - a já nedám jinak, než že se mi musí podepsat do notýsku a k podpisu přidat srdíčko, protože jsem jí samou i progresivními metodami prodejny nadšen, neřku-li unešen.
  4. Přicházím k pultu, kde ještě donedávna prodavačky prodávaly vážené uzeniny, sýry, ryby... Prodavačky už neprodávají, Albert je propustil a namísto toho se zde dají v chladicích boxech nalézt již připravené, úhledné, celofánové balíčky se stejnými komoditami a výrobky. Člověk si sice nemůže vybrat čerstvé zboží, na které má chuť, zato si ale může přendat do košíčku salám, který se tu povaluje bůhvíjak dlouho, za cenu na deseti dekách o pět korun vyšší než před tím. Albert totiž přišel s geniálním nápadem: to, co ušetřil na platech prodavaček, které propustil, mu musejí nahradit zákazníci formou prudkého zdražení příslušných výrobků.

Nostalgie je holt "záhul"

To již bylo nesnesitelné, něčemu takovému jsem nemohl čelit, něco tak krásného, okouzlujícího a slastného jsem naposledy prožíval v nejlepších časech brigád socialistické práce a socialistických závazků. Již jsem to nemohl vydržet, z toho nostalgického nadšení mi srdce bušilo Internacionálu v rytmu techno jak zběsilé... prostě a jednoduše, vydal jsem se na zbabělý ústup ze sámošky.

No jo, ale kudy ven? Z deseti pokladen jsou otevřené jenom dvě - z posledních sil zaznamenávám do notýsku kladný bod. Mám zkusit protlačit se s prázdným košíčkem okolo pokladny? Nebo si raději vystát frontu? Zvolil jsem první možnost a za poníženého klanění a omlouvání jsem se prodíral - pro jistotu - okolo jiné pokladny ven. "To si nemůžete počkat jako každej jinej? A vůbec, co sem lezete, dyž si nic nekoupíte," seřvala mě jiná pokladní, obrátila se ke kolegyni a na celou prodejnu si ulevila: "Ty lidi sou ale hovada, co?"

Co vám budu povídat. Záchranka přijela snad během deseti minut a za chvilku už jsem si hověl v nemocnici. Infarkt to sice nebyl, ale srdeční slabost spojená s arytmií z toho nádherného zážitku vyšla. Na ambulanci jsem potkal kolegyni ze spřátelené redakce. "Jé, co tu děláš, Anka?" zajímám se o její zdraví. "Ále, byla sem na reportáži v Interšpáru a to si nedovedeš představit, jakej to byl pro moje nostagický srdíčko záhul."




Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, neútočně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail:
kostlan@volny.cz
Děkuji

Autor: František Kostlán | čtvrtek 20.3.2008 14:14 | karma článku: 35.11 | přečteno: 3811x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Karel Januška

Volme spravedlnost

Ministr spravedlnosti dává návrh Nejvyššímu správnímu soudu odvolat soudkyni. Důvodem je skutečnost, že soudkyně postupuje přesně podle litery Ústavy.

22.9.2017 v 4:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Jiří Turner

Byl rozsudek v kauze „hidžáb“ vynesen na základě společenské poptávky?

Myslím, že byl. Tedy ne verdikt jako takový, ten asi správně a pochopitelně potvrdil rozhodnutí soudu obvodního, ale odůvodnění soudce mělo pachuť čehosi, co by vůbec v soudní síni zaznít nemělo.

22.9.2017 v 0:19 | Karma článku: 5.61 | Přečteno: 243 | Diskuse

Karel Babica

Nejasná zpráva o konci Evropy aneb mých pár slov k rozhovoru francouzského pana profesora

Jsem si vědom jisté monotématičnosti svých blogů, jenže milý Říme, on Hannibal tentokrát už překonal tvé hradby. Proto mne tvá setrvalá pasivita přímo děsí.

21.9.2017 v 21:35 | Karma článku: 26.19 | Přečteno: 497 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Nechte nám "Tuzemák", i kdyby byl karcinogenní!

Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.

21.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 17.75 | Přečteno: 254 | Diskuse

Pavel Herman

Co nás (ne)učí o zemědělství na školách aneb moderní pěstování rýže ve Vietnamu

Nedávno jsem si přečetl článek ze stránek inkluzivní škola, kde se psalo ohledně zemědělství ve Vietnamu. Přesně tohle vystihuje slavný citát od G. B. Shawa: "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí."

21.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 203 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3736
Nezávislý publicista, hudebník, spisovatel, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami a životem dětí v dětských domovech. =============================================== PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE. ===============================================

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.