Seriál: Radar a souvislosti ••• Írán má rakety, které doletí na Balkán, a pracuje na atomové bombě. Rusko drze mluví do našich věcí, stejně jako před listopadem 89. Teď nám, nejspíš za trest, přivřelo kohoutky s ropou. Je hloupé hledat vnějšího nepřítele. Je však také hloupé zavírat oči před tím, když se svými postoji odhalí sám. (Druhá část článku.)
Írán již dnes může zasáhnout Rumunsko. Rakety s ještě delším doletem pak může vyvinout během několika let. A k tomu, aby se ničivě trefil do zamýšleného cíle, nepotřebuje atomovou hlavici, stačí přece raketu naplnit chemickými či biologickými zbraněmi, které mají z psychologického hlediska stejně destruktivní účinek jako hlavice atomové. A proč by Írán vůbec útočil na Evropu? U počínání nejen této země nemusíme vždy hledat racionální argumenty. V Íránu vládne teroristický režim, který chce totéž co teroristi různých islamistických skupin v dalších zemích: zcela a bezezbytku zničit Izrael. Íránský režim proto další teroristy (Hizballáh) společně se Sýrií podporuje. A u posuzování jednání fanatiků logika často selhává. Proč islamističtí teroristi zaútočili na Anglii či Španělsko? Prostě proto, aby vyvolávali chaos a strach. Aby vyvolávali pocit, že jsou všemocní. Teroristi neuznávají pojem "nevinný člověk", nevinná oběť", vinen je pro ně člověk již tím, že žije ve společnosti, kterou si tito zvláštní lidé sami definují jako nepřítele - a oboje je pro jejich uvažování směrodatné.
Ale chce-li někdo za každou cenu hledat logické argumenty, proč by měl Írán zaútočit na Českou republiku, prosím, zde jdou:
- Česká republika je známá svými nekompromisními a důslednými postoji při obhajobě lidských práv ve světě, dá se dokonce říci, že v Evropské unii je jedinou zemí, která tak činí systematicky. V Evropské unii je Česká republika také jednou z mála zemí, která vědomě brání politice apeasementu - tedy pragmatickému a cílenému smiřování se se zlem, v zájmu údajného vyřešení problémů - viz například Mnichovská dohoda, která byla uzavřena v rámci tohoto politického přístupu k řešení problémů. Jak to odpadlo, zažili jsme na vlastní kůži. Tuto politiku vedou některé evropské mocnosti vůči různým autoritativním či autokratickým režimům, na prvním místě vůči Rusku. Náš postoj například vůči Kubě, Barmě, Srbsku, Číně, Rusku (kvůli Čečensku) atd. byl a je trnem v oku nejen představitelům těchto zemí, ale i dalším diktátorům, protože se díky své zásadovosti může kdykoli obrátit i přímo proti nim.
- Z Prahy (nejen) do Íránu vysílá rádio, které je obdobou Svobodné Evropy. A to, stejně jako nám před listopadem 89, sděluje Íráncům pravdu. Ta je samozřejmě většinou v naprostém rozporu s tím, co hlásá prezident Mahmúd Ahmadínežád, další íránští politici a mocenské špičky duchovenstva.
- Česká republika podporuje Izrael, jeho domácí i zahraniční politiku (až na výjimky, stejně jako třeba Spojené státy).
- V Afghánistánu i v Iráku působíme coby spojenci Spojených států proti terorismu i diktátorovi Saddámovi Husajnovi a jeho stoupencům.
- V symbolické rovině: Československo vydatně napomohlo při založení i udržení státu Izrael:
- Pomoc židovským uprchlíkům - ti během II. světové války i po jejím skončení mířili do Palestiny.
- Politická podpora sionistického hnutí, s níž u nás začal již prezident Masaryk.
- Vojenská pomoc v letech 1948 až 1950: prodej ručních zbraní a letadel, výcvik židovských pilotů i pěšáků, vytvoření československé židovské brigády.
- Československo uznalo nezávislost Izraele jako čtvrtá země na světě pouhých pět dní po vzniku židovského státu, 19. května 1948.
Zdá se to někomu málo, aby na nás zaútočili fanatici, kteří většinou jednají iracionálně? Zdá? Prosím - ale potom se musím ptát, kam se poděla jeho odpovědnost vůči naší zemi? Nejspíš to bude u některých odpůrců radaru takto: Pro takového člověka je evidentně jím vyznávaná ideologie (jedno jestli levá, nebo pravá) důležitější než naše bezpečnost. Jako by i zde byl z nejednoho kouta cítit fanatismus stejného typu jako již zmíněný: proti uspořádání společnosti, v níž žijeme, proti "systému", proti Spojeným státům, proti Izraeli a Źidům. Kdo chce změnit v tomto smyslu svět, ten nečeká, jestli se někdo sám definuje jako jeho nepřítel, ale určuje si svého nepřítele sám. U ultrapravice i ultralevice jsou na prvním místě Američani a Židi. Kdo asi bude následovat? No přeci: zastánci radaru, kteří si dovolili mít odlišný názor od toho jejich. A to fanatici napříč politickým smyšlením, vírou či geografickou polohou neodpouští. Ti čeští v tomto směru rozhodně nejsou výjimkou.
Jak bude seriál pokračovat.
