Voličům nevadí Koryta nostra, ale to, že se její špína provalí

Co ukázaly volby do krajů a Senátu? Mnoha voličům nevadí korupce, rozkrádání, hrabání politiků pod sebe. Nevadím jim prorůstání organizovaného zločinu do politiky, státní správy i samosprávy, aféry, kauzy a další špína, kterou je politika zanesena.

Vadí jim, když se toho všeho dopouštějí strany, které právě vládnou. Strana, která se téhož dopouštěla osm let, kdy byla u moci, a která se toho nepochybně bude znovu dopouštět všude tam, kde tu moc získala a získá, jim nevadí. Tu naopak vynesli do nebes. Je tedy namístě otázka, co vlastně tito voliči od politiky a politiků očekávají.

Vypadá to, že těmto lidem s krátkou pamětí vadí víc, když se průšvihy politiků provalí a dostanou do médií, než to, že se dějí - tedy že náš politický systém je napaden nebezpečnou infekcí, která jej pozvolna sžírá.

Voliči nejsou tupci           

Hodně teď slyším od "modrých", že „voliči jsou tupci“, pokud rovnou nepadne ještě horší nadávka. Nejsou. Kdyby to tak bylo, museli by stejně hovořit i o sobě. Protože to budou oni, kteří ODS za čas vyvedou z opozice (zatím jen v krajích) a bude jim naprosto jedno, že jejich milovaná strana se vůbec neočistila, že jen vyměnila figurky na šachovnici za jiné, které však byly součástí oné infekce po celou dobu vládnutí. Ve vládě, v krajích, v místních zastupitelstvech, v představenstvech a dozorčích radách státních a městských firem, v dalších institucích, na ministerstvech, na úřadech a všude tam, kde se dá stranickému kolegovi či kamarádíčkovi přihrát koryto nebo alespoň korýtko. Všude tam, kde se dá cokoli ovlivnit, zmanipulovat, povolit, či zakázat za tučný úplatek do vlastní kapsy či stranické pokladny.

Takže co je motivem těchto voličů, když ne vlastní hloupost? Něco přece jen od strany, kterou volí, očekávají. A to něco je důležitější, než ono Masarykovské „nebát se a nekrást“. Oním silným motivem není nic menšího než ideologie. Pravicová a levicová. Je to ostatně znát ze společenské atmosféry i z různých diskuse (internetových i z očí do očí). Obě hrdopýšky tu stojí proti sobě jako dvě vítězky: chvíli levicová, poté pravicová - a krásně se střídají, jak je v demokracii obvyklé a žádoucí. Nebo je to jinak? Nechce jen někdo aby to tak vypadalo? Nejsou to jen oni četní "režimní usměrňovači," kteří se nám snaží namluvit, že to, co nám předvádějí naši politici, je demokracie?

Levicová pravice           

Hned po listopadu nám přeci výše zmínění - politici, novináři, publicisti i intelektuálové - hustili do hlav onen nesmysl, že ekonomická reforma proběhla podle pravicových idejí a že to jinak nešlo. Z velké části přitom šlo spíše o socialistický experiment: Rozdat téměř zdarma lidem kupony (akcie podniků), navíc aniž by výsledkem byl nějaký konkrétní majitel, ničím jiným než socialistickým experimentem není (firmy byly vlastněny, většinou přes fondy, drobnými akcionáři, takže nebyl nikdo, kdo by dohlédl na jejich manažery - a podle toho to i dopadlo). Zákaz soudního přezkumu privatizace, potlačené právo i jeho vymáhání, vnášení nepořádku tam, kde se měl udělat pořádek, jak se to dělo během ekonomické transformace, jsou všechno socialistické manýry.

Účel ekonomické transformace           

Úmyslem nebylo naplnit nějakou ideu, ale zakrýt skutečný účel způsobu transformace: tzv. českou cestou zajistit, aby se majetek během privatizace dostal do těch „správných rukou“. Ony správné ruce měla střední komunistická vrstva, nikoli jen členové strany, ale celá tzv. nomenklatura: funkcionáři, úředníci, ředitelé a náměstci podniků, technicky vzdělaní a další věci znalí estébáci a policisti, vědečtí pracovníci, ale i někteří předlistopadoví politici chtěli a potřebovali „kapitalizovat“ majetek, o jehož osudu tak jako tak už často rozhodovali, ale nemohli si při tom tolik nahrabat. Toto byli a jsou skuteční vítězové „sametové revoluce“ a její „hnací motory“ z té komunistické strany (z druhé strany to samozřejmě bylo Občanské fórum vedené disidenty). „Otcové transformace“ včetně Václava Klause k oné nomenklatuře patřili. Například zaměstnance Prognostického ústavu AV, kde Klaus působil, prověřoval a schvaloval přímo Ústřední výbor KSČ.

Levicové poplatky ve zdravotnictví           

V mnohem drobnější formě proběhlo nedávno ono mediální vymývání mozků za účelem ideologizace myšlení například u zdravotních poplatků, které jsou bezesporu jedním z důvodů prohry ODS ve volbách. Nadšení pravičáci si je pochvalují, protože to navenek odpovídá jejich ideologii. Zklamaní levičáci (a nejen oni) jsou na ODS kvůli nim naštvaní , protože to jejich ideologii údajně odporuje. Julínkovy poplatky přitom nejsou v důsledku ničím jiným než zvýšením daní a nalití dalších peněz do systému, který je děravý jako řešeto - do takového systému bychom mohli ročně nalít klidně o sto miliard víc, a ten by to nenávratně pohltil bezezbytku. Jde tedy o typicky levicové opatření, halasně zahalené do pravicového hávu.

Pravicové (z ekonomicko-liberálního pohledu) by bylo zavedení pořádku a důraz na individuální přístup: ucpat ony díry, kterými odtékají miliardy z našich daní (pojištění) do kapes „potřebných“, zavedení poplatků a zároveň snížení paušální platby za zdravotní pojištění: doplácím si u doktora, o to méně platím do společné kasy.

Ideologie coby výtah k moci           

Z toho plyne, že ideologie, demokraticky levicové i demokraticky pravicové, jsou u nás jen prostředkem k postupu výš, výtahem k moci. Postup vypadá takto:

1. Důkladná masáž společnosti a to tak dlouho, dokud není patřičně ideologizovaná a rozdělená na dvě hlavní skupiny, které jsou ochotné jít si vzájemně po krku namísto přemýšlení.

2. Při i po této manipulaci s lidmi a veřejným míněním podávat výklad toho, co je pravicové a co levicové a navodit tak „vědomí“ toho, co je pro tu kterou ideologickou partičku (údajně) důležitější než pro druhou.

3. V pozadí se pak věnovat tomu, co je (pro politiky, jejich mediální přisluhovače) skutečně důležité: zajistit, sobě, své straně a celé armádě podržtašků patřičnou výslužku, místo u koryta, korýtka či alespoň korýtečka.

V nynějších volbách byl jedním z důvodů prohry ODSfakt, že nedržela svou ideologii a přizpůsobila politiku pragmaticky možnostem (za což naopak patří Topolánkovi dík), ale i skutečnost, že premiér nedokázal odvolat lidi, kteří stranu kompromitují - ministři Langer a Řebíček,Topolánkův poradce Dalík, například. Zákulisní praktiky a příliš hlasité mlaskání však, jak jsem si už řekli, voličům tolik nevadily, jako spíše to, že to vyšlo najevo, navíc krátce před volbami.

Demokracie bez obsahu           

Viděno čistě z hlediska mechanismů se to, co se u nás děje, dá vydávat za demokracii. Jenže demokracie nejsou jen mechanismy, ale také „obsah“. A ten se vytratil krátce poté, kdy vyprchalo prvotní nadšení po listopadu 89. Už nešlo o zájmy a potřeby všech, tedy občanů, ale o to, aby Koryta nostra naplnila své cíle, plány a předsevzetí. A je úplně jedno, jestli se její členové tváří přísně pravicově, či naopak rozevlátě levicově - je to jedna parta. Jirka říká Mirkovi: hele, už sis nahrabal dost, pustíš tam na chvíli zase mě.

Jak z toho ven? O tom příště.