Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kunderův žert: žaloba na časopis Respekt

22. 10. 2008 19:45:00
Ke zjištění pravdy, zda spisovatel Milan Kundera udával, či nikoli, nepřispěje ani víra v Kunderovu poctivost, ani jeho mlčení doplněné následnou žalobou na Respekt. Od Kundery i jeho zastánců jde o špatný přístup k věci. Jaká byla 50. léta mladí lidé takto nepoznají.

Bulvarizace Respektu

Milan Kundera žádá od časopisu Respekt omluvu za článek, který se zabýval jeho (údajným) udáním emigranta Miroslava Dvořáčka, který v roli agenta-kurýra bojoval proti komunistickému režimu a kvůli udání si odseděl téměř 14 let v komunistických koncentrácích. A pokud se Respekt neomluví, je spisovatel rozhodnut podat na něj žalobu.

"Udání Milana Kundery. Příběh muže, kterého v roce 1950 dostal slavný spisovatel na 14 let do vězení." Tímto titulkem a podtitulkem uvedl časopis Respekt článek na titulní straně. Článek sám je však pokusem o věcné popsání celého případu.

Titulek s podtitulkem jsou smutným symbolem postupného úpadku tohoto kdysi kvalitního časopisu, po příchodu Martina M. Šimečky do funkce šéfredaktora. Jsou vyjádřením obecného stavu českých médií, který by se dal nazval "bulvarizace" i cesty Respektu od serióznosti k tomuto stylu.

Novinářská etika si žádá objektivitu

Novinářská etika má ustálené pravidlo, jímž se sice málokterá redakce alespoň občas řídí, ale které pořád platí: novinář by měl usilovat o pravdu, o poznání a popsání věci tak, jak se skutečně odehrála. Říká se tomu objektivita. V Kunderově případě však nelze říci stoprocentně, že udával, jisté, poměrně vážné pochybnosti tu jsou. Popisuji je v článku Milan Kundera: Divadlo paměti, ale jsou tu i další, které vypluly na povrch později. Není tudíž správné napsat do titulku (notabene na hlavní stranu), že udával. Totéž se týká prakticky všech ostatních médií, která od Respektu na počátku kauzy toto tvrzení bezhlavě převzala.

Snaha o věcné popsání případu

Je to však na omluvu (s obsahem textu navrženým Kunderou) a případně následnou žalobu? Článek se snaží o věcné popsání a vystižení případu a je za ním znát kus poctivé práce jak Ústavu pro studium totalitních režimů zastoupeného Adamem Hradilkem, tak redaktora Respektu Petra Čermáka. A je nutno ocenit jejich odvahu, s níž do věci šli. Osobně jsem oběma vděčný, že článek napsali, protože znovu otevírá téma, za nímž se (ovšemže marně) snaží jistá část politického a ideového spektra narýsovat tlustou čáru: Vyrovnávání se s minulostí, repektive její poznání.

Tímto článkem by však kauza skončit neměla. Doplňování důkazů a argumentů je nezbytné, čtenáři mají na poznání pravdy nárok, autoři by tedy za ní všemi dostupnými prostředky měli dále jít. O analýze policejního zápisu jsem již psal, dále je třeba soustředit se na archivy z té doby, na soudní spisy i se snažit vyhledávat další ústní svědectví. Co například tehdy vypověděl sám Miroslav Dvořáček při prvním výslechu na StB? Existuje zápis z toho výslechu? Co tehdy vypověděli ostatní zainteresovaní?

Nepřenosná zkušenost a mlčení

Kundera tvrdí, že zkušenost z padesátých let nejde dnešním mladým lidem předat, sdělit. To je částečně pravda, zkušenosti vůbec jsou velmi těžko přenosné a asi je účinnější toto téma literárně zpracovávat, což Kundera činí. Ani to ovšem není důvodem k mlčení - mladým lidem se dají věci sdělovat i jinak než jen zapáleným proslovem o tom, že myšlení lidí bylo ovlivněno válkou. Válkou přeci bylo ovlivněno myšlení všech lidí, jen z některých se ale stali stalinisti Kunderova typu (a mnoha dalších literátů a umělců). Je tedy třeba vysvětlovat věci mnohem podrobněji a niterněji než doposud. A není sporu o tom, že v dnešní mediální době je tou nejpřesvědčivější formou mediální sdělení. Ještě lepší je pochopitelně sdělení osobní, ale nikdo Kunderu nežádá, aby objížděl české vesnice a besedoval s kolchozníky, jen by bylo dobré, kdyby se o té době a o své roli v ní více veřejně rozpovídal.

Medvědí služba

Kunderovi zastánci mu vesměs dělají medvědí službu. Nesmyslné napadání Ústavu pro studium totalitních režimů a autorů článku k objasnění případu ani trudného času padesátých let 20. století nijak nepřispěje. A snaha nahradit věcnost vírou a obhajovat Kunderu pouze na základě vlastního přesvědčení je také k ničemu. Za všechny uvádím jako příklad vyjádření Václava Havla v posledním Respektu, kde krom jiného napsal: "Já sám mám od začátku dost svých věcných důvodů k domnění, že Milan Kundera nešel náhle říct na místní stanici SNB, že mu někdo říkal, že mu někdo říkal, že tam a tam přijde špion pro kufr. Myslím si, že se to takto hloupě nestalo a stát nemohlo." Havel ovšem žádný z oněch věcných důvodů nesdělil. Hraje naopak na emoce - jakoby měl pocit, že stačí když něco řekne a druzí to budou automaticky brát za bernou minci. Ani v jeho případě však nestačí tvrzení nepodložené argumenty ke zjištění pravdy.

Takže musíme zas a znovu opakovat - nejen Kunderovi a jeho zastáncům, ale i těm, kteří Kunderu po přečtení prvního titulku ihned odepsali (druhá strana téže mince):

Víra v něčí nevinu, či vinu je v tomto případě dobrá jen ke vzplanutí a živení emocí a rozdělení společnosti na dva tábory, z nichž ani jeden toho o věci samé moc neví. Musíme zde proto naopak přísně dbát na konkétní fakta, věcnost (skutečnou, nikoli "Havlovskou") a snahu o objektivitu.



Související články na mém blogu:

Milan Kundera: Divadlo paměti

Temnota je proto, aby bylo světlo

Autor: František Kostlán | středa 22.10.2008 19:45 | karma článku: 13.68 | přečteno: 1662x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Karel Januška

Volme spravedlnost

Ministr spravedlnosti dává návrh Nejvyššímu správnímu soudu odvolat soudkyni. Důvodem je skutečnost, že soudkyně postupuje přesně podle litery Ústavy.

22.9.2017 v 4:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Turner

Byl rozsudek v kauze „hidžáb“ vynesen na základě společenské poptávky?

Myslím, že byl. Tedy ne verdikt jako takový, ten asi správně a pochopitelně potvrdil rozhodnutí soudu obvodního, ale odůvodnění soudce mělo pachuť čehosi, co by vůbec v soudní síni zaznít nemělo.

22.9.2017 v 0:19 | Karma článku: 5.61 | Přečteno: 228 | Diskuse

Karel Babica

Nejasná zpráva o konci Evropy aneb mých pár slov k rozhovoru francouzského pana profesora

Jsem si vědom jisté monotématičnosti svých blogů, jenže milý Říme, on Hannibal tentokrát už překonal tvé hradby. Proto mne tvá setrvalá pasivita přímo děsí.

21.9.2017 v 21:35 | Karma článku: 26.19 | Přečteno: 488 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Nechte nám "Tuzemák", i kdyby byl karcinogenní!

Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.

21.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 17.75 | Přečteno: 251 | Diskuse

Pavel Herman

Co nás (ne)učí o zemědělství na školách aneb moderní pěstování rýže ve Vietnamu

Nedávno jsem si přečetl článek ze stránek inkluzivní škola, kde se psalo ohledně zemědělství ve Vietnamu. Přesně tohle vystihuje slavný citát od G. B. Shawa: "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí."

21.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3736
Nezávislý publicista, hudebník, spisovatel, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami a životem dětí v dětských domovech. =============================================== PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE. ===============================================

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.