Dvojjediná bytost
Přišel k ní
Neznámé
Vztáhla k němu ruce
Prsty prolnuly prsty
Dlaně dlaněmi
Těla srostla
On vrostl do ní
Ona jej nechala splynout
Vlasy se rozrostly
Myšlenky ponořily
Cit roztál
Do nového uvnitř
Duchovního
Stala se bytost
A hovořila spolu
Mlčky
Přikyvovala na znamení souhlasu
Vrtěla hlavou namísto NE
Proudila jí pod hebkou pletí jedna řeka
Zpívala duet o touze po nalezení smyslu života
Lidi té dvojjediné bytosti nerozuměli
Neslyšeli souznění
Jeden odešel naštvaný,
jak si to představují, říkal
Druhá se vrhla mezi ně,
chtěla je rozdělit
Třetí se chtěl připojit
a nešlo to
Otevřel si žílu
a osamoceně vykrvácel v koutě jeskyně
Čtvrtá se položila do rezonujících vln
a opájela se ozvěnou
Pátý té bytosti přikázal: modli se
Když modlitbu odříkával,
ptal se sám sebe: Kam se poděl Bůh?
Ta otázka mu vytanula na mysli při drmolení vlastní prázdnoty
Šestá se svlékla
a nahá obíhala tu jednolitou dvojici,
do vysílení až padla na zem v prožité extázi
Sedmý zapálil oběť
a uctíval tu dvojjedinost
Jedině ona je celou bytostí, kázal ostatním
Osmá se zamilovala
Devátý se začal nafukovat závistí
A desátá? Ztuhla v sádrovou sochu
s bublinou uvnitř korpusu
s dutinou v hlavě
prázdná
lhostejná
stejně jako před zrozením bytosti
Poslední,
aby je nerušila,
odešla
Když spolu dva mluví ve vedlejším domě,
také to nesyším,
když spolu prolínají kdesi daleko v deštných pralesích,
také to nevidím, říkala si
Ta jediná s dvojjedinou bytostí splynula v porozumění
