- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Rudolf Battěk patří neodmyslitelně k předním demokratickým politickým osobnostem poválečného Československa i polistopadové České republiky, k předním disidentům, kteří neváhali postavit se komunistům i za cenu vlastního těžkého strádání. Battěk si dohromady odseděl v nejhorších bolševických kriminálech skoro deset let. Rudolfa Battěka jsem poznal osobně během "revolučního kvasu" v listopadu 89. Do té doby jsem se nesetkal s člověkem, který několika vtipnými slovy dokáže zažehnat krizi mezi diskutéry. Komunisty ovšem svým proslaveným humorem po celý život dráždil. S bachaři dovedl komunikovat při stoji na hlavě, tedy šíršásanu, jak tomu říká jóga (kterou se Rudol celý život zabýval), na rakouskou ambasádu, hlídanou komunisty, se - jim pod nosem - dostal v ženském převlečení. A, již po listopadu 89, se jej komunisti za vtipné poznámky na jejich adresu snažili několikrát odvolat z vedení schůze Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
Největší polistopadové politické zklamání jej ale nejspíš čekalo od sociálně demokratických kolegů. Jak píše v laudatiu k udělení Prix Irene historik Petr Roubal: Po listopadu 89 prosazuje Battěk vizi sociální demokracie jako součásti Občanského fóra, a to proti snahám o formování samostatné strany klasického střihu. S touto snahou uvnitř sociální demokracie neuspěje a v červnu 1990 je ze strany vyloučen. V dokumentu nazvaném „Zjištění komise PÚVV k případu Rudolfa Battěka“, který se stal podkladem pro vyloučení ze strany, můžeme číst, že "Svých subjektivních pocitů a představ využila skupina R. Battěka k diskreditaci strany ve veřejnosti.", dále že se R. Battěk dopustil "vytváření druhého centra ve straně", vyzýval ke „svržení vedení strany“ a tak dále. Tvůrcem tohoto dokumentu byl jistý ing. Jiří Paroubek. Přes toto vyloučení se Rudolf Battěk stává po prvních svobodných volbách předsedou Sněmovny lidu a místopředsedou Federálního shromáždění, zatímco samostatně kandidující sociální demokracie zcela propadla. (Citace z laudatia Petra Roubala uvádím všude modře.)
Rudolfovi Battěkovi pogratulovali krom jiných i jeho přátelé z disentu Dana Němcová, Jan Litomiský (vlevo) a Jan Ruml.
V Rudolfově "papalášské kanceláři" v budově Federálního shromáždění jsem v roce 1990 poznal jeho přítele, básníka, písničkáře a vizionáře Karla Kryla. Ještě jsem se ani pořádně nepředstavil a Kryl povídá: "Tak co, děláte něco? Asi hovno, ne?" A Rudolf na to hned reagoval se svým typickým úsměvem: "Hovno právě pořádně neumějí."
Páteční předávání Prix Irene bylo však více dojímavou chvílí, než dnem plným humoru. Napřed přednesl Petr Roubal laudatio, která sám před tím skvěle sestavil, potom promluvil Rudolf Battěk. Ve své řeči mimo jiné přednesl "své soukromé desatero":
Životní moudrost, dobré srdce, promyšlené konání, statečnost a vřelý vztah k lidem. Tyto a další vlastnosti jsou pro osobnost Battěkova formátu typické. Rudolfe Battěku, díky za to, jaký jsi!
Oficiálně se uvádí, že Prix Irene udělují Rafael Institut a Výbor pro Prix Irene, ale za tím se skrývají lidé jako psychoterapeutka Helena Klímová a další, často právě psychologové, terapeuti, ale i jiných profesí. Celý akt předávání ceny každý rok provází seminář na dané téma, které letos znělo: "Trauma a historie". Zajímavě o něm ve svých přednáškách hovořili teraputka Gaby Glassman z Londýna, rabín Karol Sidon a Jan Ruml. Po předání ceny vystoupil s přednáškou na toto téma doktor Earl Hopper z Londýna.
Cenu Rudolfovi Battěkovi předala Věra Roubalová z Rafael Institutu
Život Rufolfa Battěka, který zanedlouho oslaví 84 narozeniny, lemuje několik zásadních milníků:
Prix Irene nese jméno britské psychoanalytičky Irene Bloomfield (1918 - 2001) narozené v Německu, kde jako židovská dívka zažila nástup nacismu, a tato zkušenost vyburcovala její celoživotní snahu kultivovat lidské vztahy a léčit traumata vzniklá organizovaným násilím. Věnovala se pak přeživším holocaust i druhé generaci, uprchlíkům, znevýhodněným menšinám a obětem skupinového násilí obecně. Jako psychoterapeutka vedla a učila duchovní různých náboženství, psala články a mistrovské eseje, s několika rabíny založila Raphael Centre, službu poradenskou a psychoterapeutickou.
Posledních sedm let života pravidelně navštěvovala Prahu, kde vedla (spolu s Gaby Glassman) workshopy pro české psychoterapeuty, kteří se zabývají terapií traumatu holocaustu v rámci projektu "Rodiny po holocaustu" tehdy při občanském sdružení Tolerance a občanská společnost. Projekt byl později přejmenován na její počest na "Rafael Centrum". Irene Bloomfield vytvářela mosty mezi různými odlišnými či oponujícími skupinami. Zemřela v Londýně v roce 2001 uprostřed práce. S úmyslem zachovat a rozmnožit její odkaz, se psychoterapeuti českého Rafael Centra rozhodli založit PRIX IRENE, která má připomínat bohatství a ušlechtilost jejího úsilí o tvorbu hodnot humanismu, mravnosti, spirituality.
Seznam dosavadních laureátů Prix Irene:
Foto: František Kostlán
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |