- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zrak, čich i chuť si přijdou na své. Tedy čich až doma, kdy frantšika vyndám, uložím na malý, okrouhlý kovový tácek a zapálím. Samosebou, lepší by bylo dát jej rovnou na plotnu, ale to bychom napřed doma museli mít pořádná kamna, na dřevo, nikoli přitroublou elektrickou troubu. A teď mě napadlo: Píše se vůbec i tento františek s malým " f "?) Doufám, že ano, snad by tak padalo o trochu méně žertů na můj účet.
Ale když přijde čas františků, musí stranou takové ty běžné starosti - jsem dokonce schopný si k té vůni sednou, zavřít oči, přicucávat k ní trochu té slivovice od moravských kamarádů - prostě jen ta na chvilku být a snít si o svých vílách. Ono to zní kýčovitě, ale ta má křehká, nehmotná, éterická stvoření žádný kýč nejsou, tím si tedy můžete být jisti. Přeludy, obrazy snů, inspirace... to vše a další ano, kýč však nikoli.
Víla v noci. Kresba: Mirjam Tydlitátová
Ale ono nejde jen o proměnu předvánoční stánkové a jiné nabídky, nejde jen o náměstí Míru, jen o Prahu. Jde především o změnu atmosféry. Mám takový pocit, jako bychom si konečně začali vážit toho, co je nám vlastní, v čem jsme dobří, čím můžeme pro změnu my obohatit druhé. Návrat tradic - trhů i řemesel, má své kouzlo, obzvlášť poté, kdy se člověk vyřítí z nějaké té spotřebitelské obludy s předvánočním nákupem a jazykem ne na vestě, ale na ponožkách. Něco krásného v té chvíli přijde vhod. Nějaké to pozastavení, posezení, občasné zaklonění hlavy, jestli už ta hvězda padá a zvěstuje. Jak o tom krásně píše současný křesťanský básník Ondřej Fibich:
Když hvězda padá nebe se kácí
Když hvězda padá tak něco ztrácíš
V krajině srdeční něco ti zašumí
ucítíš dotyky zelený koruny
Větve tě šlehnou přes obě oči
když hvězda padá všechno se točí
Nejprv se nakloní, vlasy si rozplétá
a potom vyhasne žalem - jak Pieta
Ondřejovu poezii mám moc rád, hlavně jeho oratorium Poslední večeře podle Leonarda (samozřejmě velikonoční) a předvánoční "koledy". Tak jsme jeho vánoční texty nazvali my, kluci a holky ze skupiny Fénix, s níž jsem po deset let hrával nejen po kostelích Ondřejovy básně, které jsme si sami zhudebnili. Dodnes pár bývalých kolegů vytrvale hraje na půlnoční mši ve starokatolickém kostele u sv. Vavřince na pražském Petříně, hned u bludiště a kousíček od Petřínské rozhledny. Mohu vám tedy říci, že hrát v mínus patnácti stupních není právě žádný med,
ale.. hvězda je hvězda.
Ale abych se vrátil od Ondřeje k Františkovi. Tentokrát už k tomu s velkým "F". S tímhle Františkem je vám docela sranda. Kolikrát jsme celou noc popíjeli, on si při tom povídal se zvířaty - ne, ne, nebyl opilý, on to prostě dovede. Neptejte se mě jak, ale dovede.
František samosebou povídá lidským hlasem, zvířata mu ovšem rozumějí, odpovídají tou svojí zvířecí řečí a tomu zase rozumí František. Má s nimi opravdu velkou trpělivost... jako by byl svatý, jak říkávala naše babička. A co má ten svatý František společného s adventem a vánocemi? No přeci tu krásnou náladu, pohodu, klid, mír... i on dovede druhé pohnout - a náhle zpíváme s ostatními a nepřipadáme si přitom trapně.
Pak si s nimi podáme ruku, jakože jsme zajedno... ano i támhle s tím žebráčkem, který se na nás neustále usmívá a rozverně pomrkává. Vzpomenu si na něj vždy, když namísto braku vidím na předvánočním trhu něco hezkého, milého, co navozuje domácí atmosféru, připomíná dětství. Z kuchyně voní františek... Františku, nazdraví.
Obrázky a grafika:
Víla v noci. Autorka: Mirjam Tydlitátová
Ovečky. Autorka: Mirjam Tydlitátová
Svatý František. Autorka: Věra Tydlitátová
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |