K multikulturalismu se váže mnoho ideologických nesmyslů, fám a mýtů. Některá nedorozumění plynou asi i z toho, co a kdo tímto výrazem vlastně myslí.
Ideologové, zleva i zprava, mají ve zvyku smysl výrazu multikulturalismus posouvat podle návodů z vlastoručně spáchaných brožurek, rozuměj "návodů na to, co si kdo má o světě a životě myslet, tak, aby to bylo správné." Četl jsem i moudře se tvářící knihy, úvahy a eseje na toto téma, od známých a prý moudrých lidí. Dočetl jsem se, že multikulturalismus je nemožný a neuskutečnitelný - autoři byli ze zemí, kde multikulturalismus více či méně dobře funguje již drahnou dobu. Když však odhodíme všechna ta přihlouplá ideologická klišé a konstrukce, které se tváří filozoficky, dostaneme se k podstatě věci: multikulturalismus je prostě pojmenování soužití lidí různých kultur.
V tomto dramatu jde o onu kdysi slavnou, leč dávno ve skladišti deponovanou a zaprášenou hru na pravici a levici, která se hodí ausgerechtnecht akorát k tomu, aby se mohl pohled na život oním ideologizováním zjednodušit až na dřeň - jinak by sotva šel na odbyt populismus hrubého zrna, k němuž neustále sahají politici, hlupáci, kteří sami sebe z neznámých důvodů označují jako vlastence i hlupáci u druhého břehu, kteří svou kulturu popírají.
Vlevo hleď…!
"Levičáci" by nejraději rozpustili vlastní kulturu v amorfním boršči, jehož chuť se nedá předem odhadnout - neuvědomují si, že ochutit tuto jinak výtečnou krmi všemi dostupnými kořeními najednou znamená, že nebude k jídlu. Nepočítají s tím, že s takovou všehochutí se lze jen těžko identifikovat. Oni sami se identifikují s ideologií, žádnou kulturu vlastně ani nepotřebují. Takže bacha: kostel na návsi a naproti němu hospoda – to je vlastně původně indonéský patent. Levičáci ovšem nejsou tolik nebezpeční - i oni totiž ten boršč pojídají, takže jim vlastní kořen může časem napovědět něco chuťově vytříbenějšího.
Vpravóóó zatočit, …chodééééém chod!
To "pravičáci" jsou opravdu tvorové hodní politování. Takový pravičák klidně ufikne hlavu každému, kdo vyčuhuje nad jejich modlu - oni si totiž vytvořili z vlastní kultury zlaté tele, kterému jakýkoli zásah zvnějšku může ubrat na lesku nebo, nedej Bože, srazit paroží. O vzájemném obohacování kultur před nimi nehovořte, mohli byste, coby vlastizrádci (totiž pardon: kulturozrádci) dojít úhony. Ani jedno z toho samosebou není nic nového. Co paměť sahá, kultury se vzájemně obohacovaly, a zároveň se vždy našlo dost primitivů, kterým byl jejich slepicemi podělaný a plevelem zarostlý dvorek dost velký na to, aby to vytrvale popírali. Takže pozor: antickou filozofii jsme si neuchovali díky Arabům, kteří svého času drželi evropskou kulturu na úrovni - evropské kulturní, myšlenkové bohatství přenesli přes raný i dospělejší středověk Češi, jmenovitě jistý Jára Cimrman.
Soužití lidi z různých kultur se nedá vyhnout
S multikulturalismem se to má takto: Soužití lidi z různých kultur se nedá vyhnout! A to ani kdybychom to chtěli. (A proč bychom to vlastně chtít měli.) Vyhnout se tomu nelze žádným demokratickým způsobem! Ani v České republice ani jinde v Evropě! Kdokoli může tvrdit něco jiného, realita však dává za pravdu zastáncům multikulturalismu (v pojetí neizdeologizovaném).
Stokrát se někteří politici a úředníci ministerstva vnitra mohou (pomyslně, prostřednictvím xenofobie, populismu a zákonů z toho vycházejících) snažit obehnat naše hranice desetkrát dokola ostnatým drátem, není a nebude to nic platné. "Vyrobí" tím jen další cizince, kteří na našem území pobývají ilegálně. Ostatně celou tu slavnou represi, praktikovanou českým ministerstvem vnitra vůči příchozím (migrantům, uprchlíkům), "zdobí" nejvíc právě onen nárůst nelegálů a z toho plynoucí stoupající počet obětí kriminality mezi cizinci i počet těch cizinců, kteří se kvůli svému postavení dopouštějí trestných činů - jednoduše řečeno: které díky hloupé politice českého ministerstva vnitra "spolkne nějaká ta mafie". Takže ti, kteří si stěžují na kriminalitu cizinců, ať se laskavě obrátí na některé naše vnitráky z odboru azylové a migrační politiky a z cizinecké policie, aby konečně začali používat ten orgán, kde normální lidi mají mozek.
K tomu musíme dodat, že podle statistik ministerstva vnitra okolo 95 procent kriminality na našem území mají na svědomí Češi, nikoli cizinci, jak by to snad mohlo vypadat podle toho, jakým způsobem informují o cizinecké problematice česká média (většina z nich).
Česká republika je již dlouho cílovou zemí uprchlíků, především těch, kteří nemají příbuzné či známé v jiných státech EU. Vnitro z nich dílem svou politikou činí ony nelegály, dílem je vyhání k sousedům a dál do Evropské unie - ať si tam s nimi poradí sami. Mnozí z těchto "bezprizorních" cizinců se přelévají tam a nazpátek napříč EU, včetně ČR. A z některých z nich se stávají potencionální či skuteční zločinci, tentokrát již na mezinárodní úrovni. Opět: „DÍKY" moc za to, čeští vnitráci!
Totalita, nebo multikulturalismus
Ve skutečnosti existuje jediný způsob, jak zabránit soužití lidí různých kultur: totalitní stát, hranice obehnané skutečným ostnatým drátem, na každých sto metrech strážní věže… A samozřejmě bychom museli odsud vyhnat všechny ne-Čechy, kteří zde již žijí, a napařit každému, kdo je ukrýval, nejméně deset let koncentráku pro výstrahu ostatním multikuturalistům.
Jinak řečeno: pokud se nechceme vrátit k nějaké formě totalitního režimu, nemá multikulturalismus (nezideologizovaný zleva ani zprava) žádnou alternativu. Budeme jej, nad jakoukoli pochybnost, sami prožívat - a to v ještě větší míře než dosud. A bez ohledu na to, jestli se to komu líbí, či nelíbí. Kdo chce diskutovat o tom, že soužití lidí různých kultur lze zabránit i jinak, ať si prosím ušetří čas do toho vložený. Neplodné, nic neříkající a neřešící diskuse opravdu nejsou mým koníčkem. A vyvracet někomu nesmysly nehodlám, z toho už jsem opravdu dávno vyrostl.
Měli bychom naopak začít diskutovat o způsobu a formě onoho soužití (o tom bude můj příští článek na toto téma), to je pro nás důležité, nikoli pokřikování šovinistických pitomostí. A také o tom, proč vlastně někteří z nás mají potřebu onomu multikulturalismu bránit, co vlastně ve skutečnosti mají proti příchozím a proč (tím nemyslím jejich pseudointelektuální bláboly, ale skutečný důvod jejich xenofobie).
Douška: Odvážní anonymové
Levičáci i pravičáci bez neustálého poštěkávání a vystavování vlastního libida na odiv ostatním žít neumějí: mají svoje ideologie coby náhražku víry v Boha, kterou jsme ve velké většině poztráceli cestou na historickém vandru. A jako správní náhražkoví náboženští fanatici dneška mají potřebu přetavit svou jedinou a nezpochybnitelnou pravdu do nějakého toho útoku či alespoň atáčku, když už třaskaviny došly: vybouřit vlastní emoce, pseudovědecky a pseudointelektuálně je zdůvodnit a k tomu pokaždé dodat, že ten druhý (rozuměj kdokoli s jiným názorem) je blbec. Když takovýmto fanatickým primitivům hrajícím si na intelektuály odepisuji jejich řečí a jejich argumenty v rámci známého "na hrubý pytel patří hrubá záplata", tak se jim to jaksi nelíbí, nadávají a rudnou vzteky, což je - zvláště u pravičáků - pěkné faux pas. Bůh ví proč rudnou, vlastní slova (i, s odpuštěním, „myšlenky“) by jim snad měla být sympatická. Nebo snad ne?
Mám však tyto lidi, kteří využívají své blogy i internetové diskuse jako místo pro vlastní terapii, upřímně rád. Oni se mi s těmi nejlepšími úmysly budoucích sebevražedných atentátníků snaží napravit moji paličatou multikulturní palici. A vedle dobráckého domlouvání, začínajícím milým pozváním na vršek nejbližšího kandelábru, mi přitom jdou zářným příkladem. Hrdě se hlásí k odkazu svých předků statečným postojem, rázně vyslovovaným pod krásnými anonymními pseudonymy. Buď vzdána čest jejich odvaze.
