Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žvanivost jako projev primitivismu: Génius a podvlíkačky

4. 12. 2008 8:00:00
Díl třetí: Primitivita v umění a v architektuře v souvislosti s absencí politické kultury. Namísto Milana Kundery povolávám v zájmu pravdy dalšího senátora, filozofa Jana Patočku.

Třetě: génius a podvlíkačky

Příznaky nové epochy skvostně zachytil filozof Jan Patočka v eseji Zánik evropského světa (Evropa a doba poevropská, str. 16, 17, nakl. Lidové noviny, 1992). V polemice s Barracloughovým tvrzením, že dnešní doba není schopna vyjádřit technický svět Patočka oponuje, že existuje přinejmenším jedna oblast umění, která je toho schopna, totiž umění výtvarné: „V americkém malířství téměř vymizela deformace, proměna formy, samostatný svět formy a snu... co si lze přát více k vyslovení dnešního světa „kosmicity“, astronautiky, výroby stupňované donekonečna, která za motor a cíl neuznává nic než sebe samu? ... Nejde o žádné zviditelňování neviditelného v duchovním smyslu, nýbrž o prosté předvedení průmyslových sil neotechnického věku, které produkují své výrobky masové spotřeby...“
Od Patočkovy úvahy, psané před několika desetiletími, se svět posunul zase o kus... vpřed, vzad, kam vlastně? Ono zploštění, postupné mizení plurality vyjádření a ztvárnění umění, to zjednodušení až téměř na dřeň, je zároveň projevem trendu, který zviditelnilo již dvacáté století: narůstající primitivita ve veřejném prostoru, projevech a výsledcích konání, včetně konání tvůrčího. Jinak řečeno, produktem onoho technického uchopování technického světa je žitá, verbální či ztvárňovaná primitivnost.

Schopnost vyjadřovat a ztvárňovat svět, kterou umělci předstírají tím, že přejímají technické postupy či technicistní způsob uvažování (což dále utváří formu - prázdnota obsahu se projevuje na formě), se z výtvarného umění pozvolna přelila dál, do více koutů umění, nejen v Americe.

Pro pořádek si připomeňme pár příkladů posunu v chápání umění. V dnešní době se za umění vydává i to, co lze stěží nazvat byť jen kýčem. Například obří neonové srdce na Pražském Hradě, posvěcené tehdejším prezidentem Václavem Havlem (který má zřejmě ke kýčařství blíže, než je patrné na první pohled) či třeba pirátské nabourání v podobě atomového hřibu do vysílání České televize skupinou umělců. Všem takovým tvůrcům jde přitom na prvním místě zjevně o to, zviditelnit sama sebe, své zbytnělé ego. S uměním to nemá společného nic, kdežto narůstající primitivitu to spoluutváří zjevnou trivializací - k umění již není třeba nějakého vnitřního pnutí či originální uchopování témat, stačí plně povýšit provokaci (navíc jen domnělou) na umění a postavit svůj pomník do čela tohoto tažení...


Arogance architektury


Změna paradigmatu, kterou předznamenává celé dvacáté století, je na první pohled znatelná v architektuře. Jejím nejběžnějším produktem jsou úděsné betonovo-skleněné krychle, kvádry i další vymyšlenosti, králíkárny a křečkárny, o nichž se vznešeně hovoří jako o nové fázi funkcionalismu (který sám o sobě byl dosti hrůzný). Architektura, jak se postupně v technicistně pojímané podobě vyvinula (až k panelovým sídlištím), je sama o sobě dostatečným důkazem toho, že veřejný prostor okupuje primitivismus nejhrubšího zrna. Prahu takovými skvosty zaplevelili již komunisti, v drancování hlavního města však pokračují i demokraté, v čele s ODS a ČSSD. Jako další pohroma v podobě vizuálního ataku vůči životnímu prostředí se chystala či chystá třeba v podobě mrakodrapů na Pankráci či naprosto nepotřebného "národního fotbalového stadionu" na Letné. Přednost před úctou k prostoru a dílu předků má betonová a stavební lobby ruku v ruce s modernistickou architektonickou mafií, které není doslova nic svaté.

Od architektů ovšem nečekejme, že něco podobného přiznají. Odkáží nás na pár výjimek, které potvrzují pravidlo (například tančící dům), a dál se budou věnovat svým kšeftíkům, které vytlačují estetiku do autu a ignorují okolí místa, kde má jimi navržená budova stát. Svou část viny ovšem nesou i urbanisté - existuje u nás ještě něco na způsob urbanistických výhledů do budoucna?. Nebo, po vzoru hrůzného Kaplického návrhu budovy národní knihovny, budou dál vystavovat světu na odiv falus své jediné a nezpochybnitelné pravdy (v tomto případě i "realisticky" ztvárněný oním blobem). A nezapomenou přitom okřikovat všechny, kterým se to nelíbí, že jsou pouhými barbary, že jsou málo světoví, že brání modernímu umění. Umění?

V tomto případě je projev popisované primitivity obzvlášť patrný, protože jde o známého a uznávaného architekta. A v mediální společnosti to bohužel chodí tak, že i když chybí oné známé osobě odpovědnost, všechno jí projde - bohatě stačí pouhý fakt, že jde o "celebritu" a má automaticky na pravdu předplacený nárok.


Recyklovaná hudba

I moderní (ne-vážná) hudba postupně degeneruje v pouhé vyjádření rytmu. Přežívá bez ambicí dát posluchačům, co dokázala dříve: bohatost, snahu o vyjádření vnitřních pocitů, emoce jitřené melodií a dynamikou. Mladým lidem dnes stačí přitroublé rytmizování slov do bum-bum gumování mozků bez náznaku jakékoli melodie. Jediná dynamika pak spočívá ve „vyhulení zvuku naplno“. Však také, bez přetvářky a zcela ve smyslu technicistního vidění světa, se této náhražce hudby říká techno, rap či podobně.
Americké "umění", které je všudypřítomné, především ve filmovém a hudebním průmyslu (jak tomuto "umění" říkají sami Američané), je v podstatě mrtvá, degenerovaná záležitost, která se živí už jen z podstaty, vlastní mršinou. Jen si to zatím neuvědomuje. V hudebním světě to můžeme sledovat i na donekonečna čistě mechanicky opakovaných postupech v již dávno zpopovaném rocku, který působí již jen jako opakování téhož neustále dokola, který v jakésmsi absurdním koloběhu recykluje již dávno používané a použité. Tedy v podstatě zase ona "bum bum kultura".

Stejně je na tom film, v němž převládají na prvním místě tyto hodnoty: krev, sex, násilí... a příště pro jistotu zabíjení, krev a sex, vše dodáno v hypernaturalistickém balení. Je to pochopitelně právě film, který onu narůstající primitivitu ve společnosti potvrzuje nejočividněji. Vizuální vjem je v dnešní době považován za nejsilněji vnímaný a působící, proto je právě na tomto poli útok primitivismu tak intenzivní.

  • Poučení: Bum, bum, bum, rap, bum bum, rap, rap, techno bum, rap rap techno bum.
  • Poučení z vývoje: Straň se narcisu, roste rychleji než bambus.
  • Poučení z krizového vývoje: Chobotnice se nerozrůstá jen v Itálii


Autor: František Kostlán | čtvrtek 4.12.2008 8:00 | karma článku: 16.28 | přečteno: 3462x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Karel Januška

Volme spravedlnost

Ministr spravedlnosti dává návrh Nejvyššímu správnímu soudu odvolat soudkyni. Důvodem je skutečnost, že soudkyně postupuje přesně podle litery Ústavy.

22.9.2017 v 4:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Turner

Byl rozsudek v kauze „hidžáb“ vynesen na základě společenské poptávky?

Myslím, že byl. Tedy ne verdikt jako takový, ten asi správně a pochopitelně potvrdil rozhodnutí soudu obvodního, ale odůvodnění soudce mělo pachuť čehosi, co by vůbec v soudní síni zaznít nemělo.

22.9.2017 v 0:19 | Karma článku: 5.61 | Přečteno: 228 | Diskuse

Karel Babica

Nejasná zpráva o konci Evropy aneb mých pár slov k rozhovoru francouzského pana profesora

Jsem si vědom jisté monotématičnosti svých blogů, jenže milý Říme, on Hannibal tentokrát už překonal tvé hradby. Proto mne tvá setrvalá pasivita přímo děsí.

21.9.2017 v 21:35 | Karma článku: 26.19 | Přečteno: 488 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Nechte nám "Tuzemák", i kdyby byl karcinogenní!

Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.

21.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 17.52 | Přečteno: 251 | Diskuse

Pavel Herman

Co nás (ne)učí o zemědělství na školách aneb moderní pěstování rýže ve Vietnamu

Nedávno jsem si přečetl článek ze stránek inkluzivní škola, kde se psalo ohledně zemědělství ve Vietnamu. Přesně tohle vystihuje slavný citát od G. B. Shawa: "Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí."

21.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 10.15 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3736
Nezávislý publicista, hudebník, spisovatel, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami a životem dětí v dětských domovech. =============================================== PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE. ===============================================

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.