Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žvanivost jako projev primitivismu: Povrchnost médií

4. 12. 2008 13:37:00
Díl čtvrtý: Příčin vzrůstu násilí a primitivity je jistě více. Trend zjednodušování vnímání života nabírá na rychlosti. Obsah je zhusta opomíjen, podstata se vyjadřuje formou. A forma bez obsahu je pochopitelně bezobsažná, tudíž i zkratkovitá. Přidržím se stébla v rybníce mediálním, v němž vodu polykám už nějaký ten pondělek.

Měli jste také někdy vtíravý pocit, že v záplavě věcí nedůležitých, která se na nás hrne ze všech stran, se vytrácí dění podstatné, které se hlouběji dotýká našeho každodenního života a stavu společnosti? Rozsáhlé články o nové manželce bývalého mediálního mogula či o milence předního politika, ankety o tom, kdo nás nejlépe zahlcuje hudebním smogem zvaným pop-music, kdo z našich podnikatelů je nejbohatší, kdo nejlépe mlátí dřevěnou holí do gumové placky, kdo je v očích lidí tutovou osobností - to vše a podobné je mediální šum, který o tom, jaký je skutečný život kolem nás nic nevypovídá. Který nic podstatného neříká ani o nás samých (našem vnímání světa, života).
Nejde jen o to, že většina českých médií hutně zbulvárněla. Kdybychom to my, čtenáři, diváci a posluchači nevzali za své, kdybychom na tuto hru nepřistupovali, média by si to nedovolila. Mediální heslo dneška proto zní: Milý občánku, pojď s námi přestat přemýšlet a radši se věnuj přežvykování těch náhražek, které ti předhazujeme, protože pravda tolik nesype. A milý občánek jde a zobe, co mu milá média nasypou do krmítka.
Vladimír Železný - tento génius podprůměrnosti - svého času dobře vycítil, na co diváci TV Nova přistoupí a na co nikoli. Na naši mediální scénu měla a dosud má jeho někdejší strategie nepřehlédnutelný vliv. Nezodpovědnost většiny redakcí zcela v souladu s touto strategií tkví v tom, že vše posuzují pouze z hlediska sledovanosti či čtenosti, která podmiňuje ekonomickou úspěšnost. Hlídací psi demokracie odešli dávno do důchodu a nahradili je "baviči" bez špetky odpovědnosti.


Člověk se někam vytratil

Tuto hru samo sebou provozuje i mnoho politiků, kteří vzhledem ke kvalitě odvedené práce věnují svému zviditelnění neúměrný prostor. A tak jsme namísto dopadu práce institucí na náš život byli nuceni bavit se například hloupými výroky poslanců na adresu poprsí tehdejší ministryně školství Petry Buzkové nebo sebeoslavou prezidenta Václava Klause v jeho velmi opožděném potírání disidentů, vyzdvihování vlastních přednášek během normalizace a opěvování naší zbabělosti během normalizace (komunismus prý položili ti, kteří mlčeli – to je opravdu skvostná perla zde popisovaného zjednodušování a formalistického přístupu k dění). Nebo sebezviditelňovacími akcemi ministra Stanislava Grosse v podobě vpádu většího počtu policistů na pár hodin na naše silnice (akce Kryštof), namísto průběžně dobré práce dopravní policie. Nebo knihou Ivana Langera o tom, jak přetrpěl těhotenství své ženy. (Langeroy knihy o jeho vazbách s mafiánem Kutalem a lidmi z okolí gangstera Mrázka jsme se pochopitelně nedočkali, přestože právě ta by mohla odhalit mnohé ze skutečného dění v politice, ve zločinnosti a jejich provázanosti.)
Chleba kvůli tomu levnější nebude, říkávala v takových situacích moje babička. Nemyslela tím ovšem jen hmotnou zabezpečenost. Věděla, že k dobré životní úrovni patří i věci širšího rázu, třeba co nejlepší přehled o věcech občanských, k němuž by měly přispívat především sdělovací prostředky.

Rochníme se v povrchnostech, ostatní nás příliš nezajímá. Vytváříme tak bludný kruh, z něhož není úniku: politiky a politiku posuzujeme podle zástupných témat, jimiž nás zahlcují politici sami i média. Ta na této naší povrchnosti dobře vydělávají a jsou proto čím dál povrchnější, protože jim už dávno jde jen o výdělek, nikoli také o kvalitu demokracie a života lidí. Nedivme se proto schizofrenii všedního života: ze stránek, reproduktorů a z obrazovek se dozvídáme něco zcela odlišného od toho, čím doopravdy žijeme a co má na náš život skutečný dopad. Všechno - dokonce i zpravodajství a další mediální sdělení veřejnoprávních médií - se přepočítává na prachy. Člověk se dávno kamsi vytratil.



Ad Třetě aneb Příklad jedné masivní kampaně

V takto nastaveném mediálním prostředí se daří dobře různým kampaním, které u nás mají letitou tradici. Vedle "zábavy" i kampaně u nás nahrazují zpravodajství, které by se správně mělo neustále snažit o objektivitu, bez ohledu na to, zda jí lze zcela dosáhnout, či nikoli. Viditelný příklad takové kampaně, vztažené ke vstupu ČR do EU dobře popsal právní historik Jiří Přibáň v internetové revue Vulgo.net: "Výsledek referenda o vstupu České republiky do Evropské unie se zdá být předem jasný. Namísto otevřené diskuse a konfrontace protikladných názorů jsme tak opět svědky toho, jak se ze všech stran ozývá většinou naivní optimismus nebo útrpný argument historické nutnosti."
Z médií jsme se tehdy dozvěděli toto: Češi podporují připojení republiky k Evropské unii. Pro vstup by podle průzkumu agentury TNS Factum nyní hlasovalo 81 procent respondentů. Podpora členství v unii v poslední době stoupá - průzkum přitom zadalo a zaplatilo ministerstvo zahraničí, které nás tehdy denně oblažovalo masivní propagandou ve prospěch vstupu ČR do EU: na televizní obrazovce se střídali herci a další známé osoby, které na diváky vyzařovali pozitivní energii. "Nevýhody členství v unii sice existují, ale výhody daleko převažují, proto budu hlasovat pro," sdělovaly nám oblíbené tváře. Členství v tomto společenství má jistě i dobré momenty, o nevýhodách se však propaganda zmiňovala jen tak na okraj, aby se neřeklo. Ministerstvo zahraničí dokonce odmítlo dát peníze na propagační projekty euroskeptikům a eurorealistům, zatímco eurooptimistům přidělilo miliony korun. Zákon o referendu pak nebyl podmíněn minimální účastí voličů. O účasti ČR v EU tak mohla teoreticky rozhodnout jakákoli většina, i kdyby, dovedeno ad absurdum, hlasovali třeba jen tři lidé. (Aby mi bylo rozuměno: hlasoval jsem pro vstup ČR do EU, ale o tom tu nehovořím. Jen popisuji na tomto příkladu onu kampaňovitost médií či kampaňovitost jimi podporovanou, která se nesnaží informovat na základě objektivního přístupu, ale pouze podle účelových měřítek: čtenost, sledovanost, podpora ideologií, podpora politickému záměru.)

Kampaň a referendum

Kampaňovitost pokračovala i při vyhlášení výsledku referenda o vstupu České republiky do Evropské unie:
"Občané se jasnou většinou rozhodli spojit svou budoucnost s Evropskou unií. První všelidové hlasování v dějinách skončilo ještě jednoznačněji, než čekala většina politiků a dalo lekci škarohlídům, kteří strašili národ a hlásali NE Evropě. Teď už nám ve vstupu do Evropské unie nic nebrání."
Tento citát je z titulní strany, z hlavního článku (zprávy, nikoli komentáře - sic!) poreferendového vydání deníku Právo, který tak sice úspěšně navázal na propagandistickou hysterii eurooptimistů před hlasováním, jeho "zpravodajství" však mělo drobný háček: s pravdou nemělo společného vůbec nic.
Zdatně se ale v tomto duchu činili i další psavci a politici. Český rozhlas 6 kupříkladu komentoval tuto událost takto:
"Výsledek referenda naštěstí nikoho nepřekvapil. Potvrdilo se, co většina z nás považuje za samozřejmé, že budeme pokračovat dál na cestě, kterou jsme si zvolili téměř před čtrnácti lety, na cestě do Evropy. Zazněl přitom, jak bylo v těchto dnech vícekrát řečeno, silný hlas národa vyjádřený tří čtvrtinovou většinou, která si přeje postupovat dál tímto směrem."

Pravda je tato:

Občané i národ se v referendu vyslovili pro Evropskou unii jasnou menšinou. V České republice bylo v té době 8 260 000 oprávněných voličů. Pro přistoupení k unii hlasovalo 3 470 000 - to je 42 procenta. Referenda se nezúčastnilo nebo hlasovalo proti dohromady 4 790 000 občanů s právem hlasovacím - to čítá 58 procent. Jinak řečeno: téměř tři pětiny oprávněných voličů se nevyslovilo pro vstup České republiky do Evropské unie.
Navíc: oni "škarohlídi" ve skutečnosti pouze sdělovali svůj legitimní názor. Na to mají v demokracii svaté právo, navzdory pokusům o manipulaci voličů ze strany výrobců hesel v mediálních kampaních.
Je podle mne dobře, že jsme se prodrali do Evropské unie. A je špatně, že jsme tak učinili za pomoci mlžení, manipulace a bezobsažnosti podávaných informací o EU. Českou republiku to na dlouhou dobu diskvalifikovalo coby člena Evropské unie mnohem víc, než tehdejší ekonomická propast mezi chudšími a bohatšími členskými zeměmi. A podle toho se k nám také Brusel (i jednotlivé členské země EU) choval: Viz třeba pokusy o oddalování přijetí ČR do Schengenského prostoru pod záminkou technických potíží či zákaz vstupu našich pracovníků na pracovní trh některých zemí.

Stejný způsob informování se vedl s vede o Ústavě EU či dnes i Lisabonské smlouvě, která je vlastně jen mírně upraveným textem části ústavy. Jen velmi zřídka se z médií dozvíme, co vlastně ona těžce srozumitelná slova v Lisabonské smlouva znamenají. A už vůbec nemáme šanci dozvědět se z objektivního pohledu, co vlastně pro EU i pro nás znamenají změny v mechanismu rozhodování, konkrétně ztráta práva veta jednotlivých států, krom jiného i v zahraniční politice. Pokud o zahraniční politice budou rozhodovat země, které vůči Rusku pěstují rektální horolezectví, kam Evropskou unii, tedy i Českou republiku, zavedou? Nebude to náhodou znovu na východ? Proč se z médií pořádně nedozvíme, jakou politiku vůči Rusku ve skutečnosti dělají Francie, Německo či Itálie, jakou politiku vůči Kubě prosazuje Španělsko, jakou politiku vůči africkým a arabským totalitním režimům a různým diktátorům prosazuje Francie či Itálie? Nu to je jasné: mohli bychom si o celé věci udělat vlastní názor, podložený kvalitními informacemi. A to se do všeobecně přijímaného konceptu "kampaně namísto objektivního zpravodajství" samozřejmě nehodí.

  • Poučení: Čůrejme po větru, staneme se hrdiny dneška.
  • Poučení z vývoje: Máme jeden problém: je tu spousta problémů.
  • Poučení z krizového vývoje: Defenestrace není řešení. Tolik oken nemají ani v Bruselu.

  • Čtěte první díl: Žvanivost jako projev primitivismu: Janové Křtitelé a libido
  • Čtěte druhý díl: Žvanivost jako projev primitivismu: Hodnoty a ego
  • Čtěte třetí díl: Žvanivost jako projev primitivismu: Génius a podvlíkačky
  • Čtěte pátý díl: Žvanivost jako projev primitivismu: Samozřejmost násilí
  • Autor: František Kostlán | čtvrtek 4.12.2008 13:37 | karma článku: 9.56 | přečteno: 1793x

    Další články blogera

    Tato rubrika neobsahuje žádné články...

    Další články z rubriky Společnost

    Luděk Mazurek

    Integrace po muslimsku!?

    Tzv. „integrace“ muslimských imigrantů už v zemích EU spolkla miliardy a miliardy Euro. A výsledek? Jediné, co se spolehlivě podařilo do Evropy importovat a „integrovat“ je přetrvávající islámský vražedný terorismus a izolovanost.

    18.8.2017 v 18:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

    Karel Trčálek

    Islamistický teror je jen kouřová clona

    Jestliže je islamistický teror zvěstováním soudného dne, pak nemůže nemít svoji cenu. Oddělila se od Homo sapiens sapinens evoluční vývojová větev, kterou jsou muslimové? Čtěte grafomanské bláboly, budete moudřejší!

    18.8.2017 v 17:13 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 291 | Diskuse

    Milan Hausner

    Na pískovišti, v hospodě i v parlamentu

    Kvalita školy se probírá od pískoviště, hospody až po parlament; nyní před volbami budou nepochybně takové diskuze pokračovat a nabývat na síle.

    18.8.2017 v 15:50 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 144 | Diskuse

    Lubomír Stejskal

    I devadesátiletý politik může být modernista

    Příkladem budiž současný tuniský prezident Beji Caid Essebsi (*1926). Usiluje o pokrok a rovnost mezi muži a ženami – a dostal se kvůli tomu do kontroverze s některými muslimskými učenci.

    18.8.2017 v 15:05 | Karma článku: 7.58 | Přečteno: 127 | Diskuse

    Pavel Kovařík

    Strážníkem v osmnácti? Kde je problém?

    Řady městské policie nově rozšíří mladí rekruti ve věku od osmnácti let. Kritici varují: "Jsou příliš mladí, nezkušení, podléhají emocím" Možná jo, možná ne. Problém vidím jinde. Problém je Škola.

    18.8.2017 v 14:33 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 397 | Diskuse
    Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3733
    Nezávislý publicista, hudebník, spisovatel, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami a životem dětí v dětských domovech. =============================================== PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE. ===============================================

    Seznam rubrik

    Oblíbené blogy

    Oblíbené stránky

    Oblíbené články

    Oblíbené knihy

    Co právě poslouchám

    více


    Najdete na iDNES.cz

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.