Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Měli bychom se začít bát o ODS

10. 12. 2008 7:30:00
ODS nadále pohrdá voliči a nahání je sociální demokracii, tedy prakticky i komunistům. Svědčí o tom starý způsob vnitřní komunikace, staronové tváře v jejím vedení i to, s jakou lehkostí kongres ODS odmítl návrhy na skutečné změny.

V posledních volbách za Klausova předsednictví přišla ODS s mobilizací proti rudým. Neměla žádné téma, tak se toto zástupné hodilo. Dnes bychom se ovšem nástupu rudých měli bát, a to kvůli aroganci ODS, která ji nasměrovala k porážce ve volbách budoucích. Měli bychom tedy začít mobilizovat, tentokrát proti těm, kteří svou neschopností pochopit situaci přivedou k moci ty, kteří si zvou ruské generály na návštěvu, aby jim mohli složit slib věrnosti (ČSSD). A jejich prostřednictvím i ty, jimž politické vraždy v padesátých letech přijdou normální (KSČM). Neboť - o tom není pochyb - volební síla oranžových je již nějakou dobu v přímé úměře k umění sebereflexe modrých. Tedy, v tomto případě, k neumění.

Petr Bendl sdělil na kongresu ODS vcelku správnou myšlenku: ODS se musí stát znovu důvěryhodnou a věrohodnou stranou. To se bohužel nepovedlo. K tomu, aby se jakákoli strana stala znovu důvěryhodnou a věrohodnou totiž nestačí jen žvanit. A nejde jen o to, že ODS vedou stejní politici jako předtím, ale i o to, že nezměnila způsob vnitřní diskuse, komunikace. Mirek Topolánek sice po skončení kongresu ujišťoval, že změna může nastat i jiná než personální, a sice v myšlení (těch samých politiků, tedy i u něj), ale neuvědomil si přitom, že tuto šanci během kongresu prohospodařil.

Kongres ODS se zvrhl ve vyjadřování důvěry dosavadnímu vedení, které stranu do krize přivedlo. A to právě s aktivním přispěním páně Topolánka, Langera a dalších technologů moci. ODS projednávala věci úplně stejným způsobem, jako dosud: dohodami a handly přímo na místě, v přestávkách mezi hlasováním, při obědě... Kdyby se chtěla namísto tohoto kupčení skutečně poučit z chyb minulých, kdyby naslouchala ozvěně voličského vzkazu, nemohl by se - například - Ivan Langer stát členem stranického vedení. A zastánci Lisabonské smlouvy by nezmanipulovali hlasování o jednotlivých bodech závěrečného usnesení, ale hledali by cestu, jak o všech bodech hlasovat, ke spokojenosti všech.

Ale - protože opravdu nejde jen o výměnu politiků (i když o tu také) - kongres bohužel odmítl i koncepci vnitřní proměny ODS, s níž přišel Evžen Tošenovský. Její základní myšlenka se opírá o vyjasnění toho, co lze chápat jako loajalitu. Ta podle Tošenovského nemůže být jenosměrná, vzniká až na základě diskuse a vzájemného naslouchání, z níž vyplynou společné myšlenky i konkrétní postoje, které mohou členové ODS ctít a být k nim proto i loajální. Tošenovský vztahuje loajalitu k ideím, nikoli (automaticky) k lidem ve vedení, a jako stav založený na opravdovém přesvědčení, k němuž se dochází společným hledáním, nikoli převálcováním stranické opozice.

Tuto Tošenovského prozíravou myšlenku kongres odmítl. A to hlavně tím, že Tošenovský obdržel při volbě málo hlasů: dohadování mezi delegáty kongresu-zástupci regionů má technicistně-mocenský charakter a přesvědčení či reflexe společenského dění v něm nehraje žádnou roli. "Vy nám dáte hlasy pro Vencu, my vám odmáváme Tondu," takto se dá v nadsázce popsat celý "myšlenkový potenciál" ODS a její současná schopnost vnímat realitu.

Hlavním tahounem tohoto směnného způsobu komunikace je bezesporu Ivan Langer, který umí domluvit vše, včetně svého úspěchu v jakékoli situaci. A který umí manipulovat slovy jako málokdo. Ve svém projevu například řekl, že není pravda, že se ministerstvo vnitra pod jeho vedením vůbec nezměnilo. Ministerstvo vnitra se skutečně změnilo, ovšem k horšímu. V podstatě vynucený odchod stovky zkušených policistů, kteří vyšetřovali propojení gangsterů a mafiánů s politiky, je toho hlavním důkazem.

Těžko jinak vysvětlit, že se místopředsedou (a málem prvním místopředsedou) stal muž, který buď spolupracoval s mafiány či jejich známými, nebo si nedokázal zjistit, kdo jsou lidé, s nimiž se stýká - a to ani ve chvíli, kdy o nich běžně informovala média (například Kutal - mafián v kauze LTO). Ministr vnitra je tudíž buď hochštapler, nebo velmi naivní člověk, asi tak na předpubertální úrovni. Ani v jednom případě nemá co dělat ve vedení demokratické strany, natož v čele tak důležitého ministerstva, kde krom jiného může ovlivňovat vyšetřování vlastní osoby (viz i zbavení/nezbavení závazku mlčenlivosti dvou kriminalistů, kteří pomáhali dávat dohromady svazek Krakatice, v němž Langer sám figuruje).

Odmítnutím Tošenovského koncepce a zvolením Ivana Langera do vedení strany jakoby ODS říkala voličům:

Za chyby jsme se sice omluvili, ale to neberte vážně. Kdybychom chyby brali jako chyby, nemohli bychom se přenést přes všechny problémy obvyklým kšeftováním s hlasy, ale vzali bychom za vděk skutečnou vnitřní proměnou, skutečnou změnou. Nemohli bychom pak - coby sebevražedný projev - znovu zvolit Langera jako místopředsedu, protože ten dostal hlasy právě jen díky oné myšlenkově vyprázdněné technologii moci. Nadále pohrdáme míněním vás, voličů.

Sociální demokracie by si sotva mohla přát, aby kongres ODS proběhl jinak. Topolánkovci spolehlivě odradili další voliče a některé z nich nahnali do náruče Paroubkovi. A že vítězství oranžových znamená další legitimizaci komunistů a spolupráci s nimi, o tom myslím výraznější pochybnost nepanuje. ODS sice nemusí zmizet z politické mapy, jak zní některé pesimistické předpovědi, ale do příštích voleb by se musela opravdu hodně činit, aby získala alespoň některé voliče zpět. A to má před sebou následky finanční krize, které se projeví možná už na jaře, zavírání firem, propouštění, snížení kupní síly obyvatel...

Otázkou tedy je, jestli hrozba nástupu komunistů do vlády přiměje voliče, aby ODS, byť se skřípěním zubů, znovu volili. Podle výsledků nedávných voleb do krajů a do Senátu se zdá, že je to velké části voličů lhostejné. ODS by si možná měla paradoxně přát, aby se nově vzniklá pravicová strana dostala do parlamentu. Pak by ještě měla jakous takous šanci dostat se do vlády. Ani to však zatím nevypadá příliš pravděpodobně. Takže, co nám zbývá? Strach - o ODS, o politiku, o zemi, o nás samé. Musíme na základě toho strachu dát ODS tak silný signál, aby procitla ze spánku dostatečně dlouho před volbami do Poslanecké sněmovny a provedla změny skutečné, nikoli jen kašírované. Prvním krokem nutně musí být odchod Ivana Íčka Langera do politického důchodu.

Autor: František Kostlán | středa 10.12.2008 7:30 | karma článku: 30.51 | přečteno: 2689x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Sněmovna nám prokoukne (analýza)

Sněmovna už do voleb zasedat nebude. Orgán má vyděláno. Nastal čas dát všechno do pucu a (staro) novým poříjnovým poslancům připravit důstojné podmínky pro jejich rozhodování na vysoké politické úrovni.

20.9.2017 v 22:38 | Karma článku: 7.50 | Přečteno: 130 | Diskuse

Martin Braun

USA - Severní Korea, reakce na článek paní Dreyové

Bude to asi taková mini reakce, i když kdo ví, co v průběhu psaní takového starého reakcionáře jakým jsem napadne.

20.9.2017 v 22:26 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 279 | Diskuse

Jiří Nápravník

Kritický pohled, 20 let problémů v IT a Čapí hnízdo

Podobně kriticky jako na oblast IT jsem se podíval i na Čapí hnízdo. Výsledek mé analýzy je dost odlišný od toho o čem se psalo a píše v novinách a na serverech.

20.9.2017 v 20:51 | Karma článku: 24.73 | Přečteno: 637 | Diskuse

Jiří Rod

I já jsem nespokojený s politickou situací u nás

Dlouhá léta se zajímám o politiku a pozorně sleduji naši politickou scénu. A musím přiznat, že i já - jako jeden z těch, kteří fandí našemu polistopadovému demokratickému dění - cítím určité rozčarování.

20.9.2017 v 17:20 | Karma článku: 18.11 | Přečteno: 485 | Diskuse

Michael Pálka

Tak jaký jsem byl, Ovčáček ?

"Tak jaký jsem byl, Ovčáček?" "Skvělý pane prezidente, skvělý.Jako obvykle, skvělý.Řekl bych i více než skvělý."

20.9.2017 v 17:17 | Karma článku: 19.39 | Přečteno: 399 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3736
Nezávislý publicista, hudebník, spisovatel, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami a životem dětí v dětských domovech. =============================================== PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE. ===============================================

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.