Silvestrovské zpravodajství

31. 12. 2008 9:00:00
Myslete si co chcete, ale já tedy Silvestra slavím. Vždy - a poctivě. Žádné uhýbání a šizení. I proto je pro mě málokdy Nový rok (1. leden) skutečným svátkem. Ále cóóóó... Co jiného bych měl dělat na Silvestra, když ne vtipkovat?

O Židech pro Židy

Rivka si stěžuje Chajimovi: "Představ si, ta nová služka, je tu sotva týden a už nám ukradla dva ručníky!" Chajim se zachmuří: "To je tedy od ní velká špatnost, tydlety ručníky." Rivka se rozdurdí: "To si teda piš! To byly ty naše nejlepší ručníky, ty hiltonské z loňské dovolené v Ejlatu!"

Chajim Jankel je krejčí. Když jeho syn Avrum dospěje, hovoří s ním o budoucnosti. Co by v životě chtěl dělat? Ať se jde kluk projít, vyluftuje hlavu, a odpoledne tatovi řekne, pro co se v životě rozhodl. Avrumek se jde projít, odpoledne přijde, a jak domluveno jde za tatou. "Tak co, pro co jsi se rozhodl?" vítá ho tata, "dámské, nebo pánské oddělení?"

V chasidské obci slaví Chanuka. Vedle svícnu, příliš blízko, leží smetáček. Wunderrebe jej před zapálením svíce odsune a pozorně jej sledujícím chasidům vysvětlí: "Tento úkon však nemá nižádného náboženského významu." - Příští Chanuka leží smetáček poblíž každého svícnu v rodinách chasidů. Ti jej před zapálením svíčky odsunují se slovy: "Tento úkon však nemá nižádného náboženského významu."

Přel se rabín s knězem o náboženství. Snášeli všemožné argumenty, a na konci dne byli tam, kde na začátku. Poté rabín smířlivě navrhl: "Nemůžeme se přece takhle stále a nekonečně hádat, vždyť jsme oba Boží služebníci." Překvapený kněz začal horlivě přikyvovat, a rabín pokračoval: "Oba sloužíme Boží věci, vy svým způsobem - a já tím Jeho."



Asimilovaný Žid z newyorkské Upper West Side, zatvrzený atheista, posílal svého syna do Trinity School, která - navzdory názvu - byla zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst. Asi po měsíci se synek otázal: "Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená Otec, Syn a Duch svatý?" Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil hlasem hromu: "Synu, teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve kterého nevěříme!"



Mojše jede podzemkou a čte arabské noviny. Přistoupí Jojne a strne: "Mojše, oni jsou úplnej mešuge! Co ty arabské noviny? Proč??" Mojše s ledovým klidem odpoví: "Nerozčilujou se, Jojne, to je úplně jednoduché. Když čtu naše noviny, tak je to imrvére samý pogrom a persekuce našinců, útoky na Israel, ztráta židovské identity asimilací a smíšenými sňatky a samá mizérie. Ale když čtu arabské noviny, tak co - ? Židi vlastní všechny banky, Židi ovládají všechny noviny a televize, Židi jsou bohatí a mocní, Židi vládnou světu. Neráčej se zlobit, ale není to lepší čtení?"



Mladý Icik přerušil svá talmudická studia a vydal se do Ameriky. Po mnoha letech se vrátil zpět, navštívit svou rodinu. Jak ho matka uviděla, nevěřila svým očím: "Kde máš vousy? Jak to, že se holíš?" Icik jí uklidňoval: "Ale to nic, mamá, v Americe vousy už nikdo nenosí." Mamá to ale nedalo, aby se nezeptala: "Ale šábes doufám držíš?" Icik jí domlouval: "Ale mamá, v Americe jsou obchody to hlavní. Pracuje se šábes nešábes." Mamá se ustaraně ptala dál: "Ale košer, to dodržuješ - ? Jíš doufám ještě košer?" Icik jí opatrně vysvětloval: "Ale mamá, to je takový fofr, že se kašrut prostě nedá dodržovat!" Mamá vyhrkly slzy do očí, ale ještě se zeptala: "Iciku, řekni mi, ale popravdě: Jsi ještě vůbec obřezaný?"

"Sára, slyšela jsem, že máš těžké časy -?" - "Těžké? Kdyby těžké, tak se směju. Katastrofa." - "A copak se, Sára, stalo?" - "Tak poslouchej, Golde. Na jaře nám pošel náš pes. Takovej je holt život. V létě dcera nejdřív otěhotněla, pak se rozvedla. I to je život, ale je to hrůza. Na podzim mě opustil můj Samíček, dejž mu pánbu nebe. I to patří k životu, ale už je toho na jednoho moc. Co asi ale nepřežiju, že teď, k tomu všemu, před Chanuka - přijdou malíři!"

Starý Stein jde okolo řeky. Najednou uslyší volání: "Pomoc! Pomoc!" Jakýsi muž se zmítá ve vodě. "Pomoc! Já neumím plavat!" Stein se zastaví na břehu: "Že se nestydíte! Já také neumím plavat a dělám snad kvůli tomu takový kravál?"

Přijde nový rabín na obec a diví se: při jedné modlitbě část mužů stojí, zatímco část sedí. Po bohoslužbě žádá vysvětlení. "To je zapeklitá věc, rabi," odpoví mu jeden ze starších, "přeme se o ni už odedávna a nejsme schopni najít řešení." Rabi však soudí, že věc musela mít svůj počátek. Vydají se tedy za Mojšem, tak starým, že už ani není schopen chodit do templu. Ten se na rabínovu otázku zamyslí a praví: "Nemají pravdu ti, kteří tvrdí, že se má stát." Odpověď vyvolá spokojené úsměvy u části delegace; jsou však vystřídány rozpaky, když Mojše pokračuje: "Pravdu však nemají ani ti, kteří tvrdí, že se má sedět." Na tázavý pohled rabína dodá: "Tady v obci je to už holt taková tradice, že při této modlitbě část obce stojí a část sedí."



Pan Stieglitz vybírá v papírnictví plnící pero. "To bude pro manželku," vysvětluje. "Aha, malé překvapení," kapíruje prodavač. "Ano, malé překvapení," opakuje zamyšleně pan Stieglitz, "ta moje totiž chtěla původně kožich."

Žurnalista bydlí v Jerusalémě v pokoji s vyhlídkou na Zeď nářků. Každý den pozoruje množství modlících se zbožných. Po týdnu už dokonce rozeznává jednotlivce. Po dvou týdnech se osmělí a osloví jednoho, který tam strávil skoro celý ten čas, když opět přichází k modlitbě: "Prosím pěkně, za co se tu každý den modlíte?" Starý muž odpoví: "Každé ráno se tu modlím za mír na světě, my tomu říkáme šalom, a za bratrství mezi všemi lidmi." Novinář se ptá s úctou: "Ale pak sem přicházíte opět?" Starý muž pokračuje: "Ano, odpolední modlitbu věnuji prosbám za to, aby lidé nestrádali hladem." Dojatý novinář se ještě jednou osmělí: "Večer však přicházíte znovu?" Starý muž trpělivě vysvětluje: "Večerní modlitbu věnuji prosbě za zdraví všech lidí, a aby mohli klidně spát. Takhle to dělám už 25 let." Konsternovaný novinář jen špitne: "To je fantastické. 25 let. To je síla. Jak to vydržíte ... jak to děláte ... jaký z toho máte za celá ta léta pocit?" Stařec trochu ztlumí hlas: "Jako bych mluvil do zdi."

Izraelský archeolog vykopal na Negevské poušti velkou vzácnost, mumii. Pečlivě ji prozkoumal, zavolal Abemu, kurátorovi Israelskému musea v Jerusalémě, a vzrušeně mu sdělil: "Našel jsem 3 000 let starou mumii člověka, který zemřel na infarkt!" Kolega chladně odpověděl: "Přivez, uvidíme." O týden později vzrušeně volá kurátor archeologovi: "Je to neuvěřitelné, ale měl jsi pravdu jak ve stáří mumie, což nebylo tak těžké, ale i v důvodu úmrtí - a to mi prosímtě řekni, jak jsi to zjistil?" Na to archeolog klidně opáčil: "Velmi snadno. V ruce držel kvitanci '1000 šekelů na Goliáše'."

Jedou dva vlakem. Jeden povídá: "Znáš tu o dvou Židech, jak jdou spolu ..." Druhý ho přeruší: "Proč pořád o Židech? Podle mě to je nepřístojné a politicky nekorektní!" První se podvolí a začne vtip znovu: "Znáš tedy tu o dvou Číňanech, jak jsou spolu na bar micva ..."

Stařec vejde do zpovědnice: "Otče, je mi osmdesát, jsem šedesát let ženat, mám čtyři děti, šestnáct vnoučat a asi šedesát pravnoučat, takže bych měl mít už rozum. Ale včera, co se mi stalo - pařil a hřešil jsem se dvěma sotva dvacetiletými děvčaty celou noc, až do rána!" Kněz ztiší hlas: "Synu, a kdy jsi byl naposledy u zpovědi?" Stařík na to: "Já ještě nikdy nebyl u zpovědi, já jsem Žid." Kněz překvapeně: "Tak proč mi to tu povídáš?" Stařík rozjařeně: "Já to dneska vykládám na potkání každýmu!"

Dva žebráci sedí vedle sebe na římské ulici. Jeden má nad sebou kříž, druhý Davidovu hvězdu. Není to jedno, opravdu ne: mnoho lidí chodí kolem, ale peníze dávají jenom tomu, nad nímž je kříž. Jde kolem kněz a nemůže si nevšimnout toho množství lidí, dávajících peníze žebrákovi s křížem, a osamělost žebráka s Davidovou hvězdou. Jat soucitem, přistoupí k onomu osiřelému muži a takto k němu hovoří: "Můj ubohý příteli, ty jsi zřejmě nic nepochopil. Toto je katolická země, a toto město je samým srdcem katolické víry. Zde Tě lidé neobdarují, když sedíš označen Davidovou hvězddou - obzvláště, máš-li vedle sebe žebráka, sedícího pod křížem. Ke svému žalu se dokonce domnívám, že onomu žebrákovi dávají, aby Ti učinili naschvál." Žebrák sedící pod Davidovou hvězdou chvíli poslouchá, pak se otočí k druhému žebrákovi, sedícímu pod křížem: "Mojše, koukni, kdo se pokouší učit bratry Goldsteiny dělat kšefty!"

Pro psychiatry, psychology a terapeuty o ...

Z židovských rčení:

  • Psychoanalytik je židovský doktor, který nasnáší pohled na krev.
  • Neurotik buduje vzdušné zámky; psychotik si myslí, že v nich pobývá; psychoanalytik vybírá nájmy od obou.
  • Každý, kdo chodí k psychiatrovi, by si měl nechat vyšetřit hlavu.

Pan Skála přijde k psychiatrovi a stěžuje si: Doktore, jsem v situaci, která mě přivádí k šílenství. Můžete mi pomoci? Doktor mu sdělí, že je psychiatr, psycholog a neurolog. Skála se zarazí: Ale to mi tedy nejdříve řekněte, kolik si účtujete za návštěvu? Trojnásobný doktor mu sdělí značně, ale opravdu hodně vysokou sumu. Skála se vzpamatuje, loučí se a odchází: Natolik mešuge zase nejsem!

Dva psychoanalytici se potkají a jeden druhého pozdraví: "Máte se dobře. Jak se mám já?"

Dva psychoanalytici ve výtahu. Vstoupí další osoba a zdraví: "Dobrý den." Psychoanalytici zdvořilost oplatí, pak se rozhostí zamyšlené ticho až do chvíle, kdy osoba vystoupí. Psychoanalytici na sebe zkoumavě pohlédnou a jeden z nich se optá druhého: "Co podle Vás myslel tím 'Dobrý den'?"

Pane doktor, mám příšernou a utkvělou představu, že uvnitř jsem, vlastně jsme dva lidi, dvě různá individua, dvě nezávislé osoby! Jsem z toho tak zmaten! Myslíte si, že se potřebuji léčit? Máte za to, že s tím jde něco udělat? Pane doktore, jak se to může vyvíjet dál? Pane ... - Zadržte, říká klidně doktor, a mluvte jeden po druhém.

Nudnik je zvláštní případ. Kdyby někoho otravoval, bylo by to ještě dobré, on ale všechny příšerně nudí. A tak nakonec jeden takový nudnik skončil u psychiatra Tautrmana. "Doktore, co dělám špatně?" skučel nudnik, "žena se se mnou nebaví, můj syn jakbysmet, pro své přátele nejsem, společník mě přehlíží. Ani nepřátele nemám. Číšník mi nepoděkuje za tringelt, holič mi nedá ani drb, taxikář mi neřekne ani nejlacinější fór. Jako bych nebyl. Doktore, proč???" Psychiatr Tautrman byl minutu zticha, a pak zvolal: "Další!"

Pacient: "Doktore, mluvím se sebou celé dny a noci!" - Doktor: ""Neberte si to tak, to se stává mnoha lidem." - Pacient: "Ale nikdo z nich není tak strašně nudnej!"

Žena na gauči: "Rodinný doktor trval na tom, abych za vámi zašla. Pánbu ví, jak na takový nápad přišel! Jsem šťastně vdaná, muž mě miluje, máme krásný domov, úžasné děti, jsem zdravá, v životě jsem ani den nemarodila, vše se mi daří ..." --- "To stačí," zastaví ji psychoanalytik, "a jak dlouho to již trvá?"

Psychoterapeutická "mezisměrová příručka" JAK SE DOSTAT NA NÁDRAŽÍ

Ptá se člověk v cizím městě: "Jak se tady dostanu na nádraží?"
A je mu odpovězeno:

  • Psychoanalytikem: Vy myslíte tu tmavou jeskyni, kam pořád něco dlouhého tam a zpátky, tam a zpátky vjíždí?
  • Racionálním terapeutem: Jmenujte mi jeden rozumný důvod, proč chcete na nádraží.
  • Esoterikem: Pokud tam opravdu chceš, pak cestu také najdeš.
  • Léčitelem: Pro dopověď potřebujeme pozitivní energii, udělejme kruh síly.
  • Moderátorem: Napište na kartičky všechna možná řešení.
  • Trenérem paměti: Která mnemotechnická pomůcka by Vám mohla být při vzpomínání nápomocná?
  • Manažerem: Moc se neptejte a jděte směle do toho.
  • Sociálním pracovníkem: Zůstaňte, kde jste. Už pro vás jedu.
  • Učitelem: Kdybyste dával pozor, nemusel byste se mě ptát.
  • Zubařem: Mohu Vám to říci, ale neproplácí to pojišťovna.
  • Poradcem pro řízení kvality: Sestavte si pracovní skupinu a udělejte brainstorming. Sejdeme se zde opět za hodinu.
  • Sociologem: Záleží na tom, kterou jedete třídou.
  • Neurolingvistickým programátorem: Představ si, že už tam jsi. Které kroky jsi pro to učinil?
  • Psychodramatikem: Tak si to přehrajeme. Najdi někoho, kdo by ti mohl představovat nádraží.
  • Koučem: Když vám ten problém předžvýkám, tak se ten problém natrvalo neodstraní.
  • Benchmakerem: Kdo umí ten problém nejlépe vyřešit? Veměte si z něj příklad.
  • Rogerianem: Hmm, vy byste chtěl vědět, kde je nádraží...
  • Behavioristou: Zdvihněte pravou nohu! Posuňte ji dopředu! Položte ji na zem. Ano velmi dobře, tady máte bonbón!
  • Gestaltistou: Poddej se úplně pocitu, že chceš na nádraží.
  • Hypnoterapeutem: Zavřete oči. Vše podvědomí zná cestu na nádraží.
  • Kreativním terapeutem: Skákejte tak dlouho na jedné noze, dokud vám hlava neuvolní nějaký nápad.
  • Provokativním terapeutem: Vsadím se, že tam nikdy nedojdete!
  • Terapeutem minulých životů: Vraťte se v čase zpátky, před vaše zrození. Která karma vás stále znovu nutí být odkázán na pomoc druhých?
  • Systematickým terapeutem: "íkám si, co by tomu asi řekla vaše matka, kdyby jí tuto otázku položil Váš otec?
  • Bioenergetikem: Dělejte ššš, ššš, ššš a prociťte, co se stane.
  • Logoterapeutem: Jaký to má pro vás smysl, jít na nádraží?
  • Existenciálním analytikem: Jdete tam s vnitřním souhlasem?

Pro politiky o politicích...

Žena sotva dechu popadaje přiběhne na policejní stanici: "Prosím vás pomozte mi, můj manžel se ztratil". Policista založí papír do stroje a povídá: "Uklidněte se, paní. Můžete nám ho popsat?" "No měří asi 180 cm, když se vzdává, váží 85 kg i s igelitkou se dvěma miliony korun v ruce, má vysoké inteligentní čelo jako míval Jakeš, nekrade, je neúplatný a má vpravdě romské nadání na muziku.
A jak se jmenuje?
Víte co? Zapomeňte na to," odpověděla paní Čunková.

Víte, proč Jiří Čunek nechal vystěhovat Romy ze Vsetína? Protože ho předbíhali ve frontě na sociální dávky.

Nespořte s liškou, ale s Čunkem. Jen tento finanční génius dokázal ušetřit z hubených sociálních dávek tři a půl miliónu korun.



Místopředseda vlády v naději Jiří Čunek, který opilý na přechodu pro chodce srazil dva lidi, se na soudu o přestávce ptá státního zástupce Arifa Salichova, jaký verdikt podle něj může očekávat. Salichov odpovídá: "No, ten, co Vám hlavou rozbil přední sklo, nejspíš dostane pět let za vloupání do auta, a ten druhý, kterého náraz odhodil 15 metrů, dostane 8 let za útěk z místa činu."




Pane Čunku, odkud berete peníze?
Z nočního stolku.
A kdo Vám je tam dává?
Moje žena.
A ta je bere odkud?
Já jí je dávám.
A Vy máte ty peníze odkud?
Vždyť říkám, že z nočního stolku.



Václav Klaus přijde takhle z háku, Livie mu podává papuče a všimne si: "Panebože, ty jsi dneska ale strhanej." Klaus se usměje a opáčí: "Miláčku, doma mi můžeš říkat Václave."

Václav Klaus významně přispěl češtině výrazem „tunelování“ a výrazně oživil pojem „krádež“.
Miloš Zeman neméně význačně podpořil slávu Ćeské republiky slovem „klientelismus“.
Současný premiér Mirek Topolánek zase udivil celý svět celistvým pojetím podstatného jména „buran“.
Další velikán našeho politického života, místopředseda vlády v naději Jiří Čunek se coby šéf komise složené z našich předních politiků blýskl hned deseti novými pády. Český jazyk tak má díky našim vynikajícím osobnostem z vlády, ministerstev a parlamentu v současné době již celkem 17 pádů.
1. pád = kdo, co = nominativ
2. pád = koho, čeho = genitiv
3. pád = komu, čemu = dativ
4. pád = koho, co = akuzativ
5. pád = oslovujeme, voláme = vokativ
6. pád = o kom, o čem = lokál
7. pád = s kým, čím = instrumentál

8. pád = kdo z koho = korytativ
9. pád = koho jak = buzerativ
10. pád = koho kam = delimitativ
11. pád = kdo koho = likvidativ
12. pád = jak na koho = intrikativ
13. pád = komu co = podmazativ
14. pád = co za co = korupcionál
15. pád = jak komu = protekcionál
16. pád = kdo s kým = kopulativ
17. pád = co na co = prezervativ




V Brně pije chlápek vodu z kašny. Přijde k němu brňák a povídá: "Tý, kémo, nechlemté tu vasrůvku z tej atajnkaserne, blejó do teho zkalené machři a chčijó do teho morgoši!" Chlápek se otočí a ejhle, on to místopředseda vlády Jiří Čunek: "Helejte, já vám vůbec nerozumim, už sem v tý Praze ňák moc dlouho."
"Aha tak to jo," říká Brňák a pokračuje: "povídal jsem, voda je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu, ať se nenachladíte..."


Fanynka ujišťovala presidentského kandidáta: "Pane, dostanete hlas každého myslícího občana!" Neúspěšný kandidát se zlou předtuchou odpověděl: "To by byla tragédie! Já totiž potřebuji dostat většinu!"

Pro Slováky o Slovácích

Tu je východniarske zdôvodnenie, prečo je kríza: To za šicko možu tote posrate osmičky, každych dvacec roky, jak je na koncu roka osmička, ta še šicko dojebe. V osemnástym perša vojna, v tricatymosmym druhá vojna, v štyricatym osmym komunisci dodžubali kapitalistoch, v šesdzešatym osmym plane komunisci dodžubali dobrych komunistoch, v ošemdzešatym osmym začali kapitalisci dodžubovac zlych komunistoch a v dvatyšicosmym še dodžubali kapitalisci navzajom.

"Chlapček, ako sa voláš?" --- "Jožo." --- "A čím by si chcel byť?" --- "Neviem." --- "A ty chlapček - ako sa voláš?" --- "Neviem." --- "A čím by si chcel byť?" --- "Žandárom!"


Jebať

Slovo jebať je na území Slovenska používané od pradávna a za čas svojej existencie si dokázalo získať štatút univerzálnosti. To znamená že slovo jebať a všetky jeho odvodené tvary sú bez problémov použiteľné ako synonymum k akémukoľvek inému slovu.
Najznámejšie tvary slova jebať a ich význam:


  • jebať - vykonávať pohlavnú aktivitu, rozmnožovať sa (jebem so ženou aj s frajerkou)
    jebať - vykonávať akúkoľvek činnosť, pracovať (ja sa tu jebem s lopatou. (jebem sa celý deň v robote na počítači)
    jebať - ísť, kráčať, prepravovať sa (jebal som sa celý deň do Košíc)
    jebať - biť, tĺcť, udierať (Jebol som do dverí a praskli. Jebni po tom a pôjde to!)
    jebať - vložiť, odložiť, uložiť (jebni to tam nech to nezavadzia!)
    jebať - trápiť sa (Ja sa s tým jebem už dva dni a stále som to nevyriešil.)

Slovo jebať môžme rozširovať ako ktorékoľvek iné slovo a tieto novovzniknuté slová majú opäť mnoho významov a podôb:


  • najebať - naraziť do (najebal som s autom rovno do múru)
    najebať - udrieť, buchnúť zraniť (najebal som mu za to že ma urazil)
    najebať - naplniť, naliať, naložiť (najebeme plné auto materiálu nech sa preň už nemusíme vracať.)
    najebať - požívať alkoholické nápoje (najebali sme sa tak že sme nevládali prísť domov)

    zajebať - schovať, ukryť (kde si to zajebal, teraz to neviem nájsť?)
    zajebať - vykonávať pohlavný akt (musím si zajebať lebo ma roztrhne)
    zajebávať - ulievať sa (Vilo sa tam zajebáva a nerobí to čo má)

    odjebať - odísť (konečne sa svokra odjebala domov)
    odjebať - odstrániť (odjeb si tú škvrnu z nohavíc nech sú čisté!)
    odjebať - zabiť, fyzicky zlikvidovať osobu (odjebal som ho brokovnicou ani nestihol nič povedať)
    odjebať - strápniť, "odpísať" (dobre si ho odjebal tou poznámkou o malom penise)
    odjebať - odložiť (odjeb tie veci zo stola nech môžme jesť!)

    prijebať - pripevniť (prijebali sme to o strom klincami)
    prijebať - buchnúť, udrieť niekoho (takú som mu prijebal, že mu stena dala druhú)
    prijebať - prísť (zase sa knám prijebali známi z Rakúska)

    dojebať - vyhrešiť, karhať (otec ma veľmi dojebal zato, že používam vulgarizmy)
    dojebať - pokaziť, zničiť (ten to tak dojebal, že to už nikto neopraví)
    dojebať - prísť, dostaviť sa (no konečne si sa dojebal, už sme mysleli, že neprídeš.)
    dojebať - zle sa obliecť (ten sa ale dojebal s tou ružovou kravatou)
    dojebať - dokončiť (konečne som dojebal diplomovú prácu)

    pojebať - posúložiť, pokefovať (cez víkend som tak pojebal frajerku, že nevládala chodiť)
    pojebať (sa) - pokaziť (sa) (pojebal som si život. Ráno sa mi na diaľnici pojebalo auto)

    zjebať - spadnúť (Fero sa zjebal z lešenia, lebo si nedával pozor)
    zjebať - vyhrešiť, vykarhať (riaditeľ ma zjebal, lebo som prišiel neskoro na poradu)

    ojebať - oklamať (Laco ma ojebal ako malé dieťa)
    ojebať - okradnúť (hocikto ma zasa na tržnici ojebal o peniaze.)
    ojebať - omotať, obkrútiť (Teodor si ojebal šál okolo krku)

    vyjebať - vybabrať s niekym (ten vekslák so mnou riadne vyjebal)
    vyjebať - vyhodiť (šéf ma vyjebal na hodinu. Vyjebal si už konečne to smetie?)

    vyjebať sa - spadnúť (včera som sa strašne vyjebal z bicykla.)

    ujebávať sa - smiať sa (Tomáško sa ujebával na haluznom vtipe.)

    ujebať - ukradnúť (Tí kokoti ujebali firme 2000 technológií.)
    ujebať si - prdnúť si (fuj, kto si tu ujebal?!)

    prejebať - prehajdákať (včera som v krčme prejebal celú výplatu.)
    rozjebať - zničiť (otvor tie dvere, lebo ich rozjebem!)
    rozjebať sa - opiť sa na mol (na kamarátove narodeniny sa hodlám brutálne rozjebať)


Slovo jebať sa požíva nie len ako sloveso, ale z jeho základu vznikajú podstatné i prídavné mená.


  • jebo - nízkointeligentná osoba, zvláštna osoba (Dežo je veľký jebo. S tou baretkou vyzeráš ako jebo.)
    jebnutosť, jebovina - hlúposť, nezmysel (To je veľká jebnutosť tvrdiť, že dva krát dva je päť.)
    jebnutosť - vlastnosť vyjadrujúca hlúposť (Marikina jebnutosť nepozná hraníc.)
    jebačka - pohlavný akt (S Luciou je vždy dobrá jebačka.)
    jebačka - atraktívna žena (To je teda riadna jebačka.)
    jebačka - priateľka, partnerka (Júlia je moja jebačka už 3 mesiace.)
    jebnutý, prijebaný - hlúpy, nizko inteligentný (Ty si taký jebnutý, že to snáď ani nie je možné.)
    jebnutý - položený, odložený (hrniec je jebnutý na sporáku.)


Pozor! Môžete sa ojebať! Používanie slova "jebať" vo všetkých formách je návykové. Po dlhšom používaní Vám úplne dojebe slovnú zásobáreň a vyjadrovacie oné.


Ty, Jano, v tej Prahe, tam si ludia žijú ... - Čo to Fero táraš? - No, Jano, počuj: ráno sa zobudiš na hoteli, zideš dole do reštaurantu, napcháš sa, napiješ, ideš hore na pokoj a trtkáš. A v poludne? Zideš dolu, napcháš sa, napiješ, ideš hore a trtkáš. Večerom to isté: napcháš sa, napiješ, zatancuješ, ideš hore a až do rana trtkáš! - Ty, Fero, huncut jeden, čo cigániš? Veď ty jsi v Prahe nebol! - Netáram, Jano. Moja stará tam bola.

O Češích pro Čechy

Holčička se dívá na maminku, jak si obléká nový kožich. "Mami, uvědomuješ si, jak muselo to zvíře příšerně trpět, aby sis mohla tohle obléknout?", ptá se holčička. Máma se podívá přísně na holčičku: "Co si to dovoluješ takhle mluvit o tvém otci?"



Zazvoní u paní Hamáčkové soused. Hamáčková jde otevřít. Otevře. Soused je opilý, kymácí se, sotva stojí. "Co si přejete?" ptá se jej. "Já jen, že došla vodka, tak se du zeptat, esli je to jen u mě nebo v celým baráku."

Babička je s vnoučkem na pláži. Vnouček si hraje ve vodě, babička se sluní poblíž. Najednou a z ničeho nic objeví se velká vlna a spláchne s sebou vnoučka do moře. Babička lomí rukama: "Panebože, jak jsi jen mohl? Zač mne tresceš? Copak jsem nebyla vzorná matka a babička? Cožpak jsem nepřispívala na dobročinnost? Cožpak jsem nevedla zbožný život? Jak jsi jen mohl - ?" Vtom se objevila další velká vlna - a klouček vnouček stojí zase na pláži, voda z něj sice crčí, ale jinak jako by se nic nestalo. "Vrátil jsem ti vnuka. Jsi spokojená?" ozve se z nebe hlas. "Dobře," povídá babička, "ale on měl ještě klobouček!"

Pan Novák volá na ústřednu. "Meziměsto, jak Vám mohu pomoci?" - "Dejte mi prosím Pokipsí, New York 235-5987," žádá pan Novák. "Můžete mi prosím zopakovat název volaného místa?" - "Pou-kajp-sií. Stát New York," trpělivě vysvětluje pan Novák. "Promiňte, asi jsem Vám nerozuměl. Můžete mi to jméno zopakovat?" - "Pa-kejp-sé" zkouší to pan novák jinak. "Nezlobte se, prosím, mohl byste mi ten název hláskovat?" žádá operátor. Panu Novákovi dojde trpělivost. "Kdybych to uměl hláskovat, tak už jsem tam ten dopis dávno poslal!"

Do mléčného baru přišel příslušník StB v civilu a vyslovil své přání: "Prosil bych koblížky a čaj." "Koblížky nejsou," ohlásila vedoucí. "Tak koblížky a kafe." "Dyť vám říkám, že koblížky nejsou." "Ježíšmarjá, tak koblížky a kakao." Vedoucí běžela k telefonu, vytočila přímou linku náčelníka, protože příslušníka v civilu velice dobře znala a zoufale pravila: "Soudruhu náčelníku, prosím vás, ihned sem přijďte, nebo se zblázním, mám tu potíže s jedním vaším podřízeným." Náčelník přiběhl za pár minut, poslal příslušníka pryč a pravil: "Tak copak provedl?" Vedoucí začala trpělivě líčit své utrpení: "Chtěl koblížky a čaj, já mu říkám, že koblížky nemáme a on, že tedy chce koblížky a kafe. Já mu znovu povídám, že koblížky nejsou a on vám, soudruhu náčelníku, na mě vybafne, abych mu dala koblížky a kakao. To je hrůza, co?" Náčelník se rozčílil a začal křičet: "To je blbec, co? Měla jste ty koblížky vzít a omlátit mu je o hlavu!"

"Doktore, víte dobře, že mi je devětasedmdesát, a že když se pomiluju jednou za měsíc, mám toho tak-tak. Mám ale kamaráda, tomu je jednaosmdesát. Doktore, co mě opravdu naštvalo - minulý týden mi - jen tak, mezi chlapama - řekl, že se miluje třikrát za týden! Doktore! Co mám dělat?" - "Řekněte mu to samé!"

Potkají se dva herci. První: Nazdar, minulej tejden jsem tě viděl v tramvaji. Druhý: A byl jsem dobrej?

Vůz, vezoucí mladý pár, opilý láskou a štěstím, že bude následující den oddán, se srazí s náklaďákem a snoubenci tragicky zahynou. Hned při vstupu na nebesa uplatňují svoji hořkou stížnost na osud a hledají možnost být oddáni alespoň na nebesích. Neslýcháno, ozývá se odevšad. Avšak Nejvyšší je slitovný a zalitoval onoho unáhleného nápadu s náklaďákem. Slíbil tedy nápravu. Věděl, že to nebude snadné, a tak stanovil páru zkušební dobu pěti let, a budou-li chtít být pak stále ještě oddáni, ať za ním přijdou. Tak se také stalo. Nicméně Nejvyšší zcela nečekaně a bez vysvětlování prodloužil lhůtu o dalších pět let. Když však poté přišli, že chtějí být oddáni, byla vystrojena velká veselice a jejich přání bylo splněno. Jenže - věčnost je věčnost. A začalo to mezi nimi skřípat a nebeskému sňatku to vůbec nedělalo dobrou pověst. Tak nebylo divu, že jednoho dne předstoupili s žádostí o rozvod před Nejvyššího. Ten se však zachmuřil. Zamračil se tak, že to začalo vypadat zase na potopu. Hlas hromu jim pak vyjevil hnutí mysli Nejvyššího: Rozvod! Šílenství!!! Když jste chtěli být oddáni, čekal jsem deset let, než se tu objeví nějaký duchovní! Máte vůbec představu, jak dlouho budeme čekat na právníka?

Žena po dlouhé nemoci zesnula a přišla k nebeské bráně. Svatý Petr již na ní čekal. Žena se zeptala: "Vypadá to na nádherné místo. Je možno se dostat dovnitř?" Svatý Petr odpověděl: "Stačí správně hláskovat jedno slovo." Žena byla udivena: "A jaké to má být slovo?" Svatý Petr ji nenapínal: "Láska." Žena správně odhláskovala slovo láska a byla vpuštěna. - Po nějaké době ji Svatý Petr požádal o záskok u nebeské brány. Co osud nechtěl, zrovna k ní přicházel její muž: "To je překvapení, že tě vidím. Jak ses celou tu dobu na zemi měl a co tě sem přivádí?" Manžel odpověděl: "No, po pravdě řečeno jsem se neměl špatně. Oženil jsem se s tou překrásnou ošetřovatelkou, co tě do poslední chvíle ošetřovala. Pak jsem vyhrál první cenu v loterii, opustil jsem zaměstnání a jezdili jsme několik let křížem krážem po světě. No - a dneska jsem při vodním lyžování tvrdě najel na břeh, praštil jsem se ho hlavy - a jsem tady. Mimochodem, jak se mohu dostat dovnitř?" - "To je jednoduché," odvětila žena - strážce nebeské brány. "Stačí správně hláskovat jedno slovo." - "A jaké to má být slovo?" zajímá se manžel. - "Czechoslovakia." (pozn.: toto je originální pointa vtipu anglosaské produkce)

U nebeské brány se potkal kněz a taxíkář. Svatý Petr kněze pobouřil, neboť s úklonou nechal vejít nejprve taxíkáře. "Celý život jsem zasvětil službě bohu, a teď mě tu předejde nějaký neznaboh," naříkal kněz. Svatý Petr mu obratem vysvětlil: "My tady na nebesích nemáme časovou, ale úkolovou odměnu. Nezáleží, kolik času jsi službou strávil, ale jaký měla efekt. Když ty jsi kázal, lidé spali. Když on řídil taxík, lidé se modlili."

Pan Kaplan přišel o dvě hodiny pozdě do práce. Na hlavě obvaz, ruku v bandáži, pajdaje o holi. "Kaplan!" zařval šéf, "jdete o dvě hodiny pozdě!!" - "Račte vodpustit, pane šéf," koktá Kaplan, "musel sem neprodleně opravit okenici, aby nespadla - a místo toho jsem sám spadl ze třetího patra..." - "No!" řval šéf, "a to vám trvalo dvě hodiny?!?"

Pastor končí předlouhé kázání. "Ještě, drazí, než se rozejdeme do svých příbytků, vyslechněmež několik slov o hříchu lhaní - pokud jste ovšem nečetli, co o tom říkají Svatá písma, tomu se nemohu rovnat, to by bylo zbytečné. Například sedmnáctou kapitolu evangelia Markova. Kdo četl Marek sedmnáct?" Les rukou se zdvihl v naději, že se po duchovní stravě dostane již i na tělesnou. Páter nejprve ztišil hlas: "Tak si přece jen dáme to kázáníčko. - Marek má jen šestnáct kapitol!"

Přijde pan Novák na Policejní prezidium a ptá se ohromeně na vrátnici: "To je ohromnej barák! Kolik tu asi pracuje lidí?" Vrátný na to: "No, abych byl upřímný, tipuju, že sotva polovina."

Přijde pán k doktorovi a stěžuje si, že mu koktání překáží v jeho práci. "A co máte za zaměstnání?" ptá se doktor. "Sta-starám se o sle-slepi-pice v drůbežá-žárně." - "No a jak vám to může vadit?", diví se doktor. "No já-já ráno vy-vyháním slepi-pice ven do ohrady, to stačí j-jen říct pi pi pi pi pi, a všech pě-pět tisíc slepi-pic je ve-venku. No a ve-večer, když je mu-musím zahnat do ku-kurníku, tak na ně vovolám kšá kšá, ono se jim mo-moc ne-nechce, ale na-nakonec všechny za-zalezou, a-až na je-jednu. A na tu se j-já ro-rozčílím, a vo-volám na ní kšá kšá, ty slepice jedna pi-pi-pi-pi-pi-pitomá, a pět ti-tisíc slepic je zase ve-venku."

Slečinka přijde domů a sděluje matce, že jí její dlouhodobý přítel požádal o ruku, nicméně ona že ho odmítla, neboť zjistila, že je atheista, a nevěří ani na Nebe a Peklo. Matinka jí však radí: "Každopádně si ho vezmi, dceruško. Mezi námi dvěma řečeno, však my už mu ukážeme, jak strašně se mýlil!"

Dva muži čekají na vykonání trestu smrti. Všechny rituály jsou vykonány, ředitel věznice se ptá na poslední přání. "Celý život jsem miloval Helenu Vondráčkovou," svěřuje se první, "tak ještě jednu písničku od Helenky." - "A ty," obrátí se ředitel věznice k druhému odsouzenci, "co bude tvoje poslední přání?" - Druhý vězeň pozorně naslouchal a naléhá: "V takovém případě mě prosím vezměte prvního!"

Novinář se ptá Američana, Rusa a Čecha: "Jaký je váš názor na fronty na maso?" "Co je to fronta?" ptá se Američan. "Co je to maso?" ptá se Rus. "Co je to názor?" ptá se Čech.

"Dobrý den, pane profesore." "Dobrý den, vážený pane profesore." "Představte si, včera po lahodném obědě potkal jsem alternativně mentálně založeného spoluobčana." "Ale jak jste to, vážený pane kolego, poznal?" "Možná tomu lze těžko uvěřit, pane profesore, ale místo 'obávám se, že vaše věta není úplně přesná' říkal 'hovno', pane profesore."

"Pane soudce, deset let za dvě facky manželce?! Není to moc?" - "Ano, je. Ale já si tak dávám sám sobě výstrahu. Jinak bych musel tu svou dávno zabít."

Začátek září, druhá třída. Paní učitelka vítá děti ve škole a ptá se, co dělaly o prázdninách. Hlásí se Alenka: "Prosím, já jsem si hrála na písku."
"Výborně, Alenko. A když napíšeš na tabuli bez chyby PÍSEK, dostaneš kousek koláče." Alenka se soustředí, napíše PÍSEK, a za chvilku si už pochutnává na velkém slaďoučkém kousku koláče.
Pak se hlásí Pepíček: "Prosím, já jsem si hrál na písku s Alenkou!"
"No to je pěkné, Pepíčku. Teď napiš na tabuli HRA, a když to bude bez chyby, dostaneš také koláč." Pepíček na druhý pokus napíše třesoucí se rukou HRA a už cestou do lavice se zakusuje do koláče.
"A copak jsi dělal ty, Dežíku?", ptá se paní učitelka.
"Prosím, chtěl jsem si hrát s Alenkou a Pepíčkem, ale oni po mně házeli kamení!"
"No to se tedy opravdu zachovali nepěkně! Ale když napíšeš bez chyby BEZPRECEDENTNÍ DONEBEVOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE ROMSKÉ MENŠINY, dostaneš koláč i ty."

Pošťačka zvoní u dveří. Otevře jí malý, snad sedmiletý chlapec s pivem v ruce a zapáleným doutníkem v puse. Otřesená pošťačka se ptá: "Ehmm... Ahoj, jsou rodiče doma?" Chlapec potáhne z doutníku, kouř vyfoukne směrem k pošťačce, odklepe popel na koberec a znuděně prohodí: "Co myslíš? Jsou?"

Premie o...

Dva teroristi z Al-Kajdy jedou v Bagdádu autem a jeden povídá druhému: "Víš co? Vyhoď mě před americkou ambasádou!"

Usáma bin Ládin oznámil, že Al kajdá žádný útok na ČR nechystá. Její analytická skupina totiž zjistila, že po likvidaci vlády, sněmovny a senátu by se naše životní úroveň zvedla na trojnásobek.

Náruživý golfista dostal životní příležitost zúčastnit se audience u papeže. Po hodinách čekání ve frontě se dostane na řadu: "Svatosti, jsem vášnivý golfista a strašně rád bych věděl, zda je na nebesích golfové hřiště." Papež se zarazí: "Dal jsi mi těžkou otázku, synu. Přiznám se, že o nebi jsem nikdy takto nepřemýšlel. Samotného mě to zajímá - hned se zeptám! Přijď zítra." Druhý den golfista opět vystojí několik hodin ve frontě, až se dostane na řadu. Papež si ho pamatuje: "Synu, mám pro tebe odpověď, ale mám pro tebe i zprávu. Odpověď je - na nebesích je lepší golfový kurs, než si umíš vůbec představit, a je ve věčně perfektním stavu. Zpráva je, že zítra ráno ti začíná turnaj."

Co by nasvědčovalo tomu, že Ježíš byl

  • Žid: Pokračoval v otcově podniku. Až do 33 žil doma u rodičů. Byl si jist, že jeho matka je světice, zatímco ona byla přesvědčena, že je Bůh.
  • Ir: Nikdy se neoženil. Pořád vyprávěl nějaké příhody. Vždy ho štvaly úřady.
  • Portorikánec: Jeho první jméno bylo Jesus. Od malička mluvil dvěma jazyky. Rád se pohyboval ve všelijaké společnosti.
  • Ital: Mluvil rukama. Ke každému jídlu měl hodně vína. Pracoval ve stavebnictví.
  • Afro-Američan: Každému říkal "bratře". Měl rád gospely. Jeho proces prostě nemohl být spravedlivý.
  • Kaliforňan: Nikdy si nestříhal vlasy. Vždy chodil bos. Založil nové náboženství.
  • žena: Nakrmila davy v momentě a z ničeho. Měla ráda vonné mastičky. I když byla mrtvá, vstala, protože toho měla moc na práci a nikdo jiný by to za ní neudělal.

Bylo nebylo, mocný japonský císař potřeboval nového vrchního samuraje. Nechal to rozhlásit po celém známém světě, že uspořádá klání, při kterém si šéf samuraje hodlá vybrat. Rok se sešel s rokem, ale měl pouze tři zájemce. Japonce, Číňana a Žida. Pozval je tedy do paláce a požádal, aby předvedli své dovednosti. Japonský samuraj otevřel krabičku, z ní vylétl čmelák a - fik! zasvištěl samurajův meč a čmelák vejpůl padl k zemi. Číňan též vytáhl krabičku, a z ní vylétla mouha. Fik! Moucha mrtva spadla na zem. Císař byl nadšen. Žid vytáhl krabičku a z ní vylétl komár. Fik! zasvištěl meč a komár rychle vylétl z okna. "Co to má znamenat?" divili se císař. Židovský samuraj se jen nepatrně usmál a skromně pravil: "Obřezat neznamená zabít."

Žena se rozhodne nechat si udělat ke svým padesátinám plastickou operaci. Zaplatí $5.000 a výsledky se jí docela líbí. Cestou domů se zastaví v trafice koupit si noviny. Při placení zkusí prodavače: "Doufám, že vám nebude vadit, když se zeptám, kolik si myslíte, že mi je let?" - "Asi tak 32," zní odpověď. "Ne-e! Je mi přesně 50," odpoví spokojeně žena. O malou chvíli později zajde do McDonaldu a jakoby mimochodem položí servírce stejnou otázku. Dívka odpoví: "Typovala bych tak 29." Žena na to: "Co vás nemá, je mi 50." Teď je na sebe pyšná. Zastaví se ještě v drogerii, koupit si za odměnu nějaké bonbóny. Pro kontrolu dá ale ještě jednou tutéž otázku. Prodavač na to: "Ale mladá paní, sotva 30." Opět pyšně odpoví: "Je mi 50, ale díky." Když čeká o chvilku později na autobus domů, zeptá se staříka vedle ní už trochu z nudy na totéž. On odpoví: "Paní, je mi 78 a odchází mi zrak. Když jsem ale býval mlád, znal jsem jistý způsob, jak poznat, kolik ženě je. Zní to velmi divně, ale musela byste mě nechat sáhnout si pod vaši podprsenku. Pak, a pouze pak, bych vám mohl říci opravdu zodpovědně a přesně, kolik je vám let." Chvilka ticha, ale pak ženě zvědavost nedá. Sykne: "Doprčic s tím, dělejte tedy!" Stařík hbitě vklouzne oběma rukama pod její halenku a začne ji pomalu a opatrně ošahávat. Pečlivě potěžká každé ňadro. Jemně sevře každou bradavku. Přitlačí ňadra k sobě a otírá je jedno o druhé. Po pár minutách ochmatávání žena nedůvěřivě řekne "Dobře, dobře .... tak kolik let mi tedy je?" Stařík naposledy pomuchlá její ňadra, vyndá ruce zpod blůzky a řekne: "Madam, je vám 50." Madam je ohromená a překvapená: "To je neuvěřitelné, jak jste to poznal ?" Starý muž: "Slibujete, že se nerozzlobíte?" Žena nedočkavě přitaká. Stařec na to: "Stál jsem za vámi v řadě v McDonaldu."

Nasredin si šel dát ušít nové šaty. Pln očekávání vešel do krejčovství. Krejčí s ním vše probral, změřil ho a řekl: "Přijď za týden, to - dá-li Alláh, budou Tvé šaty hotovy." Nasredin přišel za týden. "Je tu malé zdržení, pane," omlouval se mu krejčí, "ale přijď za tři dny, to - když Alláh dá - budou Tvé šaty hotovy." Nasredin přišel za tři dny. "Lituji," omlouval se krejčí, "ale Tvé šaty ještě nejsou zcela dokončeny. Přijď prosím zítra, to - když Alláh dá - budou Tvé šaty už jistě hotovy." Podrážděný Nasredin nevydržel: "A jak dlouho by to trvalo, kdybys z toho vynechal Alláha?"

Tři manželské páry se ucházely o přijetí do církve. Pastor je ovšem seznámil s tím, že kromě jiných podmínek má jejich církev ještě jednu zvláštní: dva týdny před přijetím se musí zdržet sexu. - Po dvou týdnech se opět sešli a pastor se zajímal, jak obstáli. "Pro nás to nebyl žádný zvláštní problém," odvětil nejstarší manželský pár. Zato manželé středního věku se trochu ošívali: "První týden to ještě šlo," doznával manžel, "ale pak jsem pro jistotu spal v kuchyni na gauči - ale zvládli jsme to." Zato nejmladší pár byl smutný. "Co se stalo?" zeptal se pastor. "Všechno šlo dobře, než manželce upadla ta fazolová konzerva," přiznával novomanžel, "a jak se pro ni sehnula, překonal mě chtíč a využil jsem ten okamžik." Pastor zesmutněl: "To je zlé, to nebudete být moci přivítáni do naší kongregace." Mladý pár přisvědčil. "A do toho supermarketu už taky nesmíme."

Námořní kapitán Uritz se ptá nováčků: "Když spadne člověk z paluby do moře - co uděláte, třeba vy, Markavy?" - "Dám velký křik - muž přes palubu, muž přes palubu!" - "V pořádku," dí oficír, "a co když důstojník spadne do moře?" Markavy váhá: "Který?"

Letí loď na Mars. Velitel lodi kontroluje stav paliva. Zadá otázku palubnímu počítači: "Máme dost paliva, abychom doletěli na Mars, přistáli, vzlétli a doletěli zpět na Zem, nebo se máme hned obrátit k návratu na Zem?" - Počítač několik hodin šrotí, a pak z něj vypadne: "ANO". Velitel vzteky šílí a zadá doplňující otázku: "Ano - co?" Počítač ještě půl hodiny šrotuje a pak z něj vypadne: ANO PANE PLUKOVNÍKU!"

Rabín, pastor a kněz hráli poker, když tu - policejní razie. A na stanici. A na výslech. "Otče Murphy, hrál jste zakázanou hru?" Otec Murphy bleskově otočil oči k nebi - bože, odpusť co teď udělám - a odpověděl: "Ne, nikoliv." - Stejná otázka na pastora Johnsona. Opět krátký apel k nebesům - Hospodine, teď se tu nebude dít nic zajímavého - a suverénní odpověď: "Ne, nikoliv." - Stejná otázka na rabína Goldsteina. Ten jen pokrčil rameny a odtušil: "Prosím jich - s kým?"

Dopravní letadlo se ocitlo v hrozné turbulenci. Zmítalo se nahoru dolů, do strany a dolů, dolů a dolů. Už to vypadalo, že jsou v pořádných potížích. Cestující už nic nejedli, naopak. Drželi se, čeho se dalo, a přemýšleli, na co mají myslet. Drobounká paní se obrátila na vedle sedícího kněze a tázala se: "Vy jste přece člověk Boží. Nemůžete ani vy s tím něco udělat?" Kněz odvětil klidně: "Obávám se, mladá paní, že nikoliv. Jsem totiž jenom v prodeji, nikoliv v managementu."

Poutník na poušti. Proti němu běží hladový lev. Poutník sepne ruce, poklekne, pozdvihne oči vzhůru a takto se modlí: Bože, vnukni té bestii nějakou křesťanskou myšlenku! A opravdu, lev brzdí, pokleká, spíná packy a hledě vzhůru takto se modlí: Hospodine, požehnej nám těchto darů, které z Tvé milosti požívati budeme.

Archimedes, Pascal a Newton hrají na schovávanou. Archimedes piká. Pascal se rozhlédne a hbitě se schová do křoví. Newton vezme klacek, do hlíny vyškrábne čtverec metr na metr a postaví se do něj. Nijak se neschovává. Archimedes dopyká, rozhlíží se kolem sebe. Samozřejmě, že ihned vidí Newtona a volá "Deset dvacet Newton!" Newton v klidu řekne: "Tak to teda pěkný kulový! Jeden Newton na metr čtvereční je přece pascal!"

Madam Hale-Rillingtonová III. telefonuje ze své rezidence na nedaleké vojenské velitelství: "Jsem madam Hale-Rillingtonová Třetí. Ráda bych na blížící se Den díkůvzdání pozvala deset elitních důstojníků z vašeho útvaru k účasti na slavnostní rodinné večeři v naší rezidenci." Velitel je nadšen: "To je od Vás velkolepé, madam Hale-Rillingtonová Třetí." Madam Hale-Rillingtonová III. má ještě poznámku: "Jsem si nadto jista, že pochopíte mé malé přání. Prosím, žádné Židy." Velitel chápe: "Můžete být ujištěna, že Vám zcela a naprosto dokonale rozumím, madam Hale-Rillingtonová Třetí." --- Večer na Den díkůvzdání ve starobylé rezidenci dynastie Hale-Rillingtonů zazní vchodový zvon. Madam Hale-Rillingtonová III. spěchá sama otevřít a vítá příchozí: "Vítejte ve starobylé rezidenci dynastie Hale-Rillingtonů ..." a slova jí mrznou na rtech. Před dveřmi stojí deset nádherně vyšňořených důstojníků černé pleti. Madam Hale-Rillingtonová III. koktá: "Můj bože! To se někde musela stát nějaká hrozná chyba ... " Velící důstojník se vypne do pozoru: "Dovolte, abych reagoval, madam Hale-Rillingtonová Třetí. Náš velitel kapitán Kaminski nikdy nedělá chyby!"

Chodí Eva po ráji, chroupe jablka a je smutná. Hospodin se na to nemůže dívat. "Víš, co?" říká Evě, "udělám ti chlapa". - "Co to je, panebože, chlap?" diví se Eva. "No, je to poměrně agresívní a sobecké stvoření. Popravdě řečeno ani moc neposlouchá, ale také nic nevydrží. Pořád remcá. Dobré je, že má hodně síly. Nadto může být hodně zábavný na lůžku, ale to záleží hodně na tobě," snaží se mu Hospodin trochu spravit reputaci. "To zní zajímavě," zasnila se Eva. "Ale ještě jedna věc, kterou nesmíš pokazit," upozorňuje ji Hospodin, "bude chtít věřit, že jsem ho stvořil jako prvního!"

Muž se ptá Hospodina: "Proč jsi udělal ženu tak krásnou?" - "Abys jí mohl milovat." Muž se ptá dále: "A proč jsi jí nedal víc rozumu?" - "To aby mohla milovat tebe."

Když Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu dvě věci, které jim chtěl dát. Řekl: "Mám pro vás jestě dva dárky, pro každého z vás jeden. Ten první je moci čurat vestoje." Adam ho přerusil: "Já to chci! To bude báječné, můj život bude mnohem veselejší!" Bůh se tázavě podíval na Evu. Eva přikývla a řekla: "No proč ne, pro mne to není tak důležité." Tak dostal Adam tento dárek. Výskal radostí, poskakoval a čural tu zde, tu onde, běžel na pláž, obdivoval se obrazcům, které se mu podařilo vytvořit v písku. Eva se zeptala Boha:"A ten druhý dárek, který jsi nám chtěl dát?" - "To je mozek, Evo. To je mozek."

Na počátku pokryl Bůh zemi brokolicí, květákem a špenátem, zelenou a žlutou a červenou zeleninou všeho druhu, aby muž a žena mohli žíti zdravě.
- A Satan stvořil Algidu a Rafaelo. A zeptal se: "ještě pár horkých višní k té zmrzlině?" A muž odpověděl "ano, rád" a žena poznamenala: "Mně prosím ještě horkou vafli se šlehačkou ." A tak každý nabrali 5 kilo.
- A Bůh stvořil jogurt, aby si žena mohla uchovat figuru, která se muži tak líbila.
- A Satan vytvořil z pšenice bílou mouku a z řepy cukr a zkombinoval je. A žena změnila svou konfekční velikost z 38 na 46.
- I řekl Hospodin: "zkuste můj čerstvý okurkový salát."
- A Ďábel k tomu stvořil dressing a česnekový toast jako přílohu. A mužové a ženy si po tomto požitku povolili pásky alespoň o jednu dírku.
- Bůh ale vyhlásil: "Dal jsem vám přece čerstvou zeleninu a olivový olej na ni!"
- A Satan vytvořil malé briošky a Camembert, humrové chlebíčky a kuřecí prsíčka na másle, k čemuž bylo již třeba druhého talíře. A hladina cholesterolu lidstva stoupala k nebesům.
Tak Hospodin stvořil běžecké boty, aby jeho děti ztratily nějaké to kilo.
- A Satan stvořil kabelovou televizi s dálkovým ovládáním, aby se člověk nemusel obtěžovat s přepínáním. A mužové a ženy se smáli a plakali před blikající obrazovkou a počali se odívati do strečových dresů.
- Nato Bůh stvořil brambory, s nízkým obsahem tuku a bohaté na draslík a další cenné látky.
- A Satan odstranil zdravou slupku a vnitřek rozdělil na plátky, které pak smažil ve zvířecím tuku a poprášil pak spoustou soli. A člověk získal dalších pár kilo.
- Pak Hospodin vynalezl libové maso, aby jeho děti nemusely zpracovávat tolik kalorií, a přitom aby se zasytily.
- A ďábel stvořil McDonalds a Cheeseburger za 99 centů. A pak se Lucifer zeptal: "Hranolky?" A člověk odpověděl: "Jasně - extra velkou porci s majonézou!" A čert řekl: "tak to má být." A člověk utrpěl srdeční infarkt.
- Bůh si povzdychl a stvořil čtyřnásobný bypas.
- Na to Satan vymyslel zdravotní pojišťovny...


Autor: František Kostlán | středa 31.12.2008 9:00 | karma článku: 16.01 | přečteno: 3049x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 34.12 | Přečteno: 589 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 2063 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.80 | Přečteno: 292 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 210 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3819
Nezávislý publicista, hudebník, spisovatel, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami a životem dětí v dětských domovech. =============================================== PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE. ===============================================

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...