Na začátku stála naprostá ignorace hodnot i faktů. Na konci je oficiálně povolená (nezakázaná) demonstrace neonacistů. Ne že by před tím náckové nedemonstrovali, to ano, jenže před tím se málokdy chtěli vydat na pochod okolo některé synagogy a na výročí zvěrstev, které nacisti během druhé světové války páchali na těch, které označili za své nepřátele, především na Židech, Romech, homosexuálech, zdravotně a mentálně postižených.
Vzepětí slušných lidí
Jistě si každý, kdo se o to alespoň trochu zajímá, pamatuje úžasné vzepětí slušných lidí loni v listopadu, když neonacisti chtěli pochodovat na výročí Říšského pogromu (tzv. Křišťálová noc) pražským židovským městem. Hlavní na celé věci nebylo to, že se lidé ze všech koutů společnosti "postavili za Židy", jak zní některé interpretace, i když i tento moment zde hraje svoji roli. Nacisti ohrožují nás všechny, nejen Židy, Romy (a další společenské menšiny) - ti zatím byli u různých totalitářů vždy na prvním místě, ale nikdy to neskončilo u nich. Hitlerem rozpoutaná válka má na svědomí desítky milionů lidí z celého světa. Co se týká našeho území: okupace, vraždy, které se eufemisticky nazývaly popravami, mučení, Lidice, Ležáky, úmysl nacistů vystěhovat Čechy v budoucnu kamsi na východ, všudypřítomný strach ... Nacisti (stejně jako komunisti) nejsou jen protidemokratičtí totalitáři, chtějí naši kulturu zcela proměnit. Jak říkali naši prarodiče, nic jim není svaté - ani hodnoty, k nimž jsme se euro-americkými dějinami ztěžka proklopýtali.
Odpor proti náckům: věc společná
Nejdůležitější tedy bylo pochopení mnoha lidí, včetně demokratických politiků v čele s prezidentem Václavem Klausem a představitelů křesťanských církví, že odpor proti neonacistům je věc společná, důležitá pro všechny demokraty. V projevech politiků, církevních hodnostářů i lidí přeživších nacistické vyhlazovací tábory zazníval v podstatě tentýž odkaz: Proti těm, kteří chtějí zničit demokracii, kteří upírají svobodu druhým, je třeba se rázně postavit vždy, kdy je to třeba. Žádné pseudoliberální plky, že i neonacisti mají právo demonstrovat kdykoli si zamanou, nezazněly od žádného z řečníků. Často právě naopak.
Stejná atmosféra vládla v Plzni 19. ledna, kdy náckové chtěli pochodovat okolo Velké synagogy na výročí prvních transportů Židů z tohoto města do nacistických koncentračních táborů. O zákaz jejich demonstrace se zasadil až plzeňský primátor Pavel Rödl, kterému za to patří velký dík, úcta a obdiv. Takto si představuji čin rozhodného státníka, který dbá na společné demokratické hodnoty.
Kdo jde neonacistům na ruku
Nikoli ovšem všichni jsou si těchto hodnot a nutnosti společného postupu vědomi, což je hlavní důvod, proč budou neonacisti v klidu Plzní pochodovat tuto sobotu, 1. března 2008. Hlavním viníkem v této věci je vedoucí odboru veřejných služeb Úřadu městského obvodu Plzeň 3 Radim Lisenko, který celou dobu tvrdil, že "ohlášení neobsahovalo žádné indicie, které by naznačovaly, že jde o akci pravicových extremistů. Nemáme zákonnou možnost, jak ji zakázat." Ve skutečnosti však Lisenko věděl již koncem loňského roku, kdy byla první neonacistická demonstrace ohlášena, co je její organizátor, Václav Bureš, zač.
- Lisenko věděl, že Bureš patří k neonacistům.
- Lisenko věděl, že neonacisti chtějí pochodovat okolo Velké synagogy.
- Mohl si lehce, jedním telefonátem zjistit, že neonacisti chtějí pochodovat na bolestné výročí prvního transportu plzeňských Židů do nacistických koncentráků.
Tyto tři důvody společně již podle současného znění zákona o shromažďování stačí k zákazu takové demonstrace. Přesto nehnul prstem. Lisenkovo chování se ostatně po celou dobu jeví tak, jakoby se neonacistům snažil jít co nejvíc na ruku, nikoli plnit povinnosti úředníka demokratického státu. Akci nahlášenou na 1. březen například Židovskou obcí v Plzni, prostě zakázal - zločinci se podle něj nejspíš nacházejí právě na této straně. Záda Lisenkovi kryje jeho starosta (Plzně 3) Jiří Strobach. Ten dokonce svého času ostře vyjel proti svému stranickému kolegovi z ODS, primátorovi Rödlovi, za to, že si dovolil neonacistickou demonstraci zakázat.
Výsměch obětem holocaustu
Městský obvod Plzeň 3 a ryze formalistický postup soudů (o tom příště) nakonec tento výsměch nacistickým obětem holocaustu i těm, kdo nacistický masakr přežili, ruku v ruce umožnily. S demokracií a politickými svobodami (včetně práva na shromažďování) to nemá mnoho společného. Ten, kdo chce zjevně demokracii a svobodu zničit by neměl mít automatické právo dělat si, co se mu zlíbí. Svobodu nutně provází odpovědnost a ta, jak vidno, některým politikům, úřadům i soudům chybí. Právě kvůli tomu bude třeba nejspíš změnit zákony tak, aby se účastníci rozhodovacího procesu neměli příště na co vymlouvat.
Slušní a sebevědomí občané
Proti tomu se dá bránit jen tím, že slušní lidé si ono společné vzepětí nenechají vzít a budou i nadále jednat jako občané, kteří jsou si vědomi demokratických hodnot. V tomto duchu jsme společně s manželkou a s mluvčí Ligy proti antisemitismu Věrou Tydlitátovou rozesílali tento dopis:
Vážení,
v sobotu 1. 3. 2008 ve 14.00 hodin před Velkou synagogou v Plzni budou pochodovat neonacisti. Shromáždění nahlášené Židovskou obcí v Plzni ve stejný den a hodinu bylo přitom Úřadem městského obvodu Plzeň 3 a následně i soudem zakázáno. Poučeni historickými zkušenostmi protestujeme proti této neonacistické akci i proti tomu, že městské a státní instituce nejsou schopny ji zakázat. Přijdeme proto v daný čas (1. 3. 2008. ve 14.00 hodin) před plzeňskou Velkou synagogu číst jména nacistických obětí, stejně jako další občané. Akce nebude nikým oficiálně oznámená, svolávaná ani organizovaná. Každý tam bude sám za sebe a na svou vlastní odpovědnost. Zástupci policie i magistrátu města byli na tuto iniciativu upozorněni.
- Věra Roubalová Kostlánová, terapeutka a supervizorka
- Věra Tydlitátová, Centrum blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni
- František Kostlán, publicista
Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail:
kostlan@volny.cz Děkuji
