Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Česká demokratura

5. 03. 2008 2:14:00
V České republice zatím demokracie není, i když k ní postupně směřujeme. Onen podivný stav by se dal společně s Karlem Krylem nazvat spíše demokraturou, v níž osobní či stranický prospěch ční nade vším ostatním, v níž je za úspěšného vydáván ten, kdo umí nejlépe krást, podvádět či korumpovat, v níž si velké politické strany uzurpují právo upírat stranám malým část toho, co jim přiřkli voliči. A konečně, v níž neplatí zákony, natož nepsaná pravidla. Na všem tom marasmu se podílejí nejen politici, ale i státní úředníci, policisti a nakonec i my, voliči, protože je nám jedno, že volíme strany a politiky, kterým je vlastní kapsa nade vše. Pár příkladů z poslední doby.

Vláda korupce

V zaběhnuté parlamentní demokracii rozhoduje o zákonech a dalších zásadních věcech parlament a vláda - a to na základě toho, jak dopadly poslední volby, respektive toho, kolik která ze stran získala mandátů. Jestliže však z jedné opoziční strany zběhnou tři poslanci a hlasují společně s vládní koalicí, parlament již nehlasuje podle vůle voličů. Hlasuje podle vůle tří přeběhlíků, s nějvětší pravděpodobností podlacených či zkorumpovaných jinak (třeba i výhrůžkami, což je sice nepravděpodobné, leč možné). Ten, kdo lanařil a případně i podplácel, uplácel či vyhrožoval byla pochopitelně vládní koalice, respektive někdo v zákulisí navlečený do jejího dresu. Ani od jednoho ze zlanařených jsme přitom neslyšeli věrohodné zdůvodnění toho, proč přeběhli na druhou stranu - ani svým voličům tedy nebyli ochotní sdělit v této věci něco jiného než alibisticky vyhýbavé výmluvy.

Můžeme si nyní říci společně s ódeesáckými mediálními posluhovači: Tomu Paroubkovi to přejeme. No jo, ale ono jde v prvé řadě o princip. Co když příště někdo zběhne třeba z ODS, až bude ČSSD ve vládě a bude mít co nabídnout korytářům opozičním? Jak potom ti samí straničtí posluhovači, kteří dnes přeběhlíky z ČSSD velebí, nazvou ty členy ODS, kteří se dali k socialistům? Zrádci? Lumpové? Vyvrhelové? A jak je nazvou mediální straničtí posluhovači ČSSD, kteří dnes na Pohanku, Melčáka a Snítilého dští síru? Označí snad ty ódeesáky, kteří se zachovají stejně jako oni, jako rozvážné a odpovědné zákonodárce?

Krádež voličských hlasů

A do toho přichází ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil s dalším návrhem volebního zákona, který má deformovat volební výsledky a uzmout malým stranám křesla, jež jim z vůle voličů náleží. Navrhuje návrat k čistému poměrnému volebnímu systému (což je samo o sobě dobře), ale k tomu přidává bonus pro vítěze. Řeklo by se lehce: každý má šanci vítězem se stát, takže bonus tu čeká na každého, kdo vyhraje. Jenže to bychom nesměli žít ve společnosti s tak mizivou politickou kulturou. Voliči budou dál většinou volit ty, kteří jim ani pořádně nevysvětlí své jednání a kterým jsou koryta a pašalíky přednější než "nějaká demokracie". Je tedy jasné, že na vítězství u nás mají předem zaděláno velké strany - ODS, nebo ČSSD. Jinak řečeno, jedna z těchto stran vždy uzme menším stranám nějaké to parlamentní křeslo, protože onen bonus spočívá právě v tom, že vítěz dostane automaticky nějaké to procento navíc, na úkor těch, kteří nevyhráli.

Má to snad něco společného s demokracií? Nemá, zato s demokraturou hodně. Opět, stejně jako v případě přeběhlíků, nemají o počtu poslanců té které strany rozhodovat voliči, ale svého druhu také přeběhlíci: členové obou velkých stran, kteří před demokratickým uspořádáním věcí dávají přednost vlastním stranickým zájmům. To ať je radši Poslanecká sněmovna rozdělena na polovinu (100 : 100), sestavení vlády nejisté a politická situace nestabilní. S takto naordinovanou stabilitou bychom za chvilku mohli dojít třeba až k ruské specialitě, tzv. řízené demokracii (řízené shora, samozřejmě), nikoli k něčemu smysluplnému. Není to poprvé, co chtějí velké strany okrást o voličské hlasy strany menší. Tehdy to zatrhl Ústavní soud a nezbývá než doufat, že tak učiní i nyní, pokud tento nedemokratický návrh parlamentem projde.

Loajalita k politikům a mafiánům

Zastavení stíhání místopředsedy vlády Jiřího Čunka po dvou schůzkách člena Nejvyššího soudu, bývalého ministra spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyně se státní zástupkyní, která měla jeho případ na starosti (případ jí po těchto schůzkách nejvyšší státní zástupkyně odebrala a dala ho jinému státnímu zástupci, který vzápětí Čunkovo stíhání zastavil). Další zasahování (politiků a s nimi spřažených mafiánů) do policejního vyšetřování či do rozhodování státního zastupitelství, například v kauze biolíh. Nedávno odešlo ke stovce elitních policejních vyšetřovatelů, kteří se zabývali ekonomickou kriminalitou, korupcí a prorůstání mafií do policie a státní správy. Důvodem k tomu bylo právě zasahování politiků do vyšetřování. Zasahovala ČSSD, ODS jí to nyní prostřednictvím ministra vnitra Langera posvětila (policisti byli cíleně znechucováni tak dlouho, až raději sami odešli - viz nesmyslné tresty pro Jana Kubiceho, například).

Důvod k tomu ODS měla zřejmý: Co kdyby se snad situace obrátila a policie začala konečně vyšetřovat nekalosti ODS? To je opravdu lepší ty snaživé a na stranách nezávislé policisty vypudit a nahradit je policisty loajálními - nikoli svému poslání, ale politikům a mafiánům. Má tohle snad něco společného s demokracií? Nemá, zato s demokraturou mnoho. Takovéhle prostředí nahrává skrytým mechanismům, zákulisnímu pletichaření, přesunu špinavých peněz do té "správné kapsy" či do té "správné stranické kasy".

Veřejná volba prezidenta ukázala vrcholek ledovce

Dění během prezidentské volby odhalilo pravou podstatu stavu společnosti a systému, v němž žijeme. Budiž za to vzdán dík veřejné volbě. Dobře to pojmenoval Erik Tabery v posledním Respektu, v článku Zatuchlí přeběhlíci: "Větší rozruch nezpůsobí, že při sečtení hlasů při první volbě prezidenta dva hlasy přebývaly, nikdo nepátrá po důvodech rozesílání kulek některým zákonodárcům, jako normální se bere fakt, že v parlamentu se pohybuje stále více bodyguardů, kteří neznámo před kým chrání některé poslance, nevzrušují už ani zmínky o nabízených úplatcích či vyhrožování."

Toto je vrcholek ledovce, to co je pod hladinou, je mnohem prorostlejší tělem společnosti, mnohem rozsáhlejší a hrozivější. Má to něco společného s demokracií? Nemá, zato s demokraturou mnoho.

Autor: František Kostlán | středa 5.3.2008 2:14 | karma článku: 23.25 | přečteno: 1928x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Lubomír Stejskal

Politický zázrak

Mám sen. Velký, obtížně splnitelný, vyžadující trpělivost, víru a naději. A také nezměrné úsilí a ovšem i nezbytnou dávku zvláštního druhu štěstí.

20.11.2017 v 10:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 9 | Diskuse

Pavel Ďuran

Hradílek ukončil hladovku

Dobrá zpráva! Hladovka někdejšího signatáře Charty 77 a polistopadového ministra vnitra ČR Tomáše Hradílka, kterou držel proto, aby Miloš Zeman podruhé nekandidoval na prezidenta ČR, byla po 17 dnech ukončena.

20.11.2017 v 8:45 | Karma článku: 28.58 | Přečteno: 636 | Diskuse

Marie Jandová

No tak dá Topolánek Dalíkovi milost, no

Vždyť dostal jen pět let za to, že „spáchal zločin podvodu ve stadiu pokusu“. Nebyl odsouzený na doživotí za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus vraždy, jako Zemanův Kajínek.

20.11.2017 v 8:36 | Karma článku: 12.07 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jan Dvořák

Jak nestranický hejtman doběh(ounkova)l bafuňáře ČSSD

Ještě do víkendového jednání nemalá část sociálně demokratického funkcionářstva vkládala naději v to, že novým Zemanem či Paroubkem, který stranu z ubohých sedmi procent pozvedne minimálně na trojnásobek, bude nestraník.

20.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 200 | Diskuse

Jan Bartoň

Horáček na Václaváku nepromluvil

Michal Horáček nedostal příležitost promluvit na výročí 17. Listopadu na Václavském náměstí. Tam mohli mluvit jen ti, kteří podle organizátorů mají „kladný vztah k hodnotám tohoto dne“.

20.11.2017 v 8:18 | Karma článku: 20.35 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3740
Nezávislý publicista, hudebník, spisovatel, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami a životem dětí v dětských domovech. =============================================== PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE. ===============================================

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.