Ženský dům ženám. Komu jinému?!

Známé pořekadlo, že co bylo ukradeno, má být i vráceno, platí zřejmě jenom pro někoho a jen někdy. Lze tak alespoň soudit z faktu, že (oprávněné) restituce, odškodnění a majetková vyrovnání církví probíhaly a probíhají alespoň k částečné spokojenosti zúčatněných, spolky jako Sokol či Skaut a další se také dobraly navrácení majetku, který jim komunisti ukradli. Ženský spolek český se však navrácení svého domu marně dožaduje od počátku devadesátých let. Svědčí to o selektivním přístupu ke spravedlivému vypořádání ze strany státu.

Happeningem k 8. březnu, Mezinárodnímu dni žen, byla prozatímně završena snaha Ženského klubu českého o navrácení domu Ve smečkách 26 v Praze 1, který mu byl ukraden napřed nacisty a potom komunisty. A jehož navrácení doposud odmítá režim současný. Happening v podobě "divadelního představení" připravila Česká ženská lobby. Na jeho závěr dorazil Petr Hejma (ODS), strarosta Prahy 1, která nyní pražský ženský dům vlastní. Starosta řekl, že není populista, a tak na místě neslíbí, že městská část ženským organizacím dům vrátí. S celou záležitostí se ale seznámí, s ženskými organizacemi bude jednat a pokud to současný právní stav umožní, tak se navrácení domu nebude bránit.

Happening byl vtipným představením "historické věštby Ženského klubu českého," jež kromě příznivkyň a příznivců kolorovalo nechtěně i pár mužů, kteří z neznámého důvodu zaměňují pojmy feminismus a bezpohlavnost. Tuto komickou vložku "režíroval" novinář Jiří X. Doležal: několik mužů při ní nad hlavou drželo nápis "Vraťte ženám ženskost", přičemž upírali svůj plamenný protifeministický zrak na krásnou a ryzí ženskost vyzařující Kateřinu Jonášovou, která skvěle zpodobnila kněžnu Libuši. Komičnost zvyšovala ještě Doležalova snaha hrát si na nestranného novináře, když z kolemstojících páčil odpovědi na své přitroublé otázky. Ostatně, žádná z přítomných žen nepůsobila ztrátou ženskosti. Naopak Doležal svým "zanícením pro věc" vzdáleně připomínal komunistickou sekernici Anežku Hodinovou Spurnou, která, stejně jako dnes Doležal, feminismus odsuzovala (viz níže) a přímo se zúčastnila krádeže ženského domu.

Účastnice představení se v dobových kostýmech představily v rolích historických postav:

• vypravěčka Kněžna Libuše
• učitelky z Mělníka - slečna Schidtová
• spoluzakladatelka ženského domu Františka Plamínková
• politička Milada Horáková
• slavná herečka a zpěvačka Otýlie Sklenářová-Malá
• Charlotta Masaryková
• architektka Milada Petříková-Pavlíková, stavitelka ženského domu

Rolí se ujaly například jedna ze zakladatelek genderové informační a tiskové agentury Gita Kateřina Jonášová, ředitelka proFem Marie Saša Lienau, Mirka Holubová z Gender Studies nebo ředitelka Fóra 50 % Lenka Bennerová. Role T. G. Masaryka připadla muži - spolupracovníkovi proFem Jiřímu Michálkovi. V rámci vyprávění promluvily také postavy reprezentující pro ženský dům osudové okamžiky: nacistický pohlavár (v podání genderového pedagoga Petra Pavlíka), který za protektorátu uvalil na dům nacistickou správu, komunistická odpůrkyně feminismu a ženských spolků Anežka Hodinová-Spurná (v podání známého feministy Mirka Vodrážky).

HAPPENING: HISTORICKÁ VĚŠTBA ŽENSKÉHO KLUBU ČESKÉHO 

Postavy:

• Kněžna Libuše, vypravěčka a moderátorka  – Kateřina Jonášová
• Slečny Schidtové, (učitelky z Mělníka) – proFem, Saša Lienau 
• Františka Plamínková (spoluzakladatelka ŽKČ) – Gender studies
• Mirka HolubováOtýlie Sklenářová-Malá (slavná herečka a zpěvačka) - sopranistka  Helena Sůrová
• Charlotta Masaryková - Fórum 50% Lenka Bennerová
• T. G. Masaryk  -  Jirka Michálek
• Ing.Arch. Milada Petříková-Pavlíková - Unie katolických žen, Marie Boháčová
• Nacistický pohlavár -  Petr Pavlik
• Milada Horáková -  proFem - Eva Bartáková
• Anežka Hodinová-Spurná – Mirka Vodrážková (Mirek vodrážka :-))

Kněžna LIBUŠE: Vidím ženské hnutí veliké a vidím dům ŽENSKÉHO KLUBU ČESKÉHO jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Budu Vám vyprávět jeho minulost, přítomnost a budoucnost. Vidím emancipační sjezd českoslovanských žen, který se konal na jaře roku 1897 konal v Praze na kterým se sešlo tisíc žen. Zde byl ustanoven Ústřední spolek českých žen a na návrh slečny Schidtové, učitelky z Mělníka vzešel požadavek zřídit KULTURNÍ STŘEDISKO ČESKÝCH ŽEN bez rozdílu společenských stavů.   

Slečna Schmidtová: Požadují zřídit KULTURNÍ STŘEDISKO ČESKÝCH ŽEN bez rozdílu společenských stavů.  

Kněžna LIBUŠE: Dne 10. září 1902 byl ustanoven ŽENSKÝ KLUB ČESKÝ, který se stal kulturně-politickou střechovou organizací pro nejrůznější ženské spolky a jeho hlavní náplní bylo vzdělávat členky v porozumění ženské otázky.   

Františka Plamínková a Charlotta Masaryková: Konečně se ujasnil cíl spolku...Stará náboženství a stará věda neučí rovnost obou pohlaví...Spolek má působit na náboženské orgány, aby uznaly vývoj a napravily staré chyby a rovněž vědecké orgány a na umění, které je nositelkou vysokého ideálu člověka.

Kněžna LIBUŠE: Vidím, že čestnou předsedkyní se stala slavná zpěvačka Otýlie Sklenářová-Malá, členkami výboru F. Zemínová Mudr. Anna Honzáková i Ch. Masaryková. Na práci se v prvních letech činnosti významně podílely sestry Albína a Anna Honzákovy, Františka Plamínková, Marie Tůmová, Karla Máchová, Tereza Nováková, Alice Masaryková aj. V pronajmutých prostorách Jungmannovy č. 7 přednáší T. G. Masaryk a svá díla vystavují umělkyně jako Z. Braunerová. Otvírá se informační kancelář a knihovna ženského hnutí. Vidím jak za první světové války je aktivita klubu ale cenzurována a některé ženy jsou vyšetřovány za protiválečnou agitaci.

Zpěvačka Otýlie Sklenářová-Malá: Klub náš, ve kterém má býti soustředěn veškeren spolkový život ženský, bude působit, aby ve skutek bylo uvedeno často opakované rčení o součinnosti žen všech stavů směřujících k uhájení a rozmnožení ženských práv sociálních a politických.  

Kněžna LIBUŠE: Vidím jak po založení první republiky se mnohé členky začaly věnovat politické práci a z klubu vystoupily a v roce 1923 se ŽKČ jako samostatný spolek stává součástí ústřední organizace Ženské národní rady. Vidím jak v roce 1929 se koná ustanovují schůze Stavebního družstva ŽKČ za cílem postavit vlastní budovu za pomoci prodeje kuponů po 200,- Kč, které české ženy kupují, aby tím pomohly financovat stavbu. Vidím, že Pensijní ústav zaměstnanců nemocenských pojišťoven poskytl půjčku na stavbu domu  1,6 milionů, ŽKČ získal sám 370 000 korun a Ženská národní půjčuje dalších 100 000 korun. Kancelář prezidenta T. G. Masaryka poskytuje ŽKČ půjčku milion korun, kterou později převede na dar.

Přichází T. G. Masaryk a vkládá do košíku bankovku 1 000 000 Kč.

Kněžna LIBUŠE: Vidím postavený nový dům s místností pro schůze, knihovnou s čítárnou, kulturním sálem a 45 pokoji pro dočasné ubytování, který byl slavnostně otevřen 29. května 1932.  

Plamínková, Horáková a Petříková-Pavlíková přestřihují pásku před vchodovými dveřmi a otevřou dveře do objektu.

Kněžna LIBUŠE: Vidím, že v domě působila  například Ženská liga pro mír a svobodu, Výbor pro volební právo žen i politicky vlivná Ženská národní rada. V její právní komisi už od studentských let působila Dr. Milada Horáková, která byla po řadu let i členkou Klubu a  v letech 1938 až 1940 členkou jeho výboru. Vidím, že před II. sv. válkou se ŽKČ stává útulkem emigrantů a německých antifašistů. V roce 1942 ale přichází nucená správa a Němci si z bývalé kavárny udělali skladiště.

Přichází nacistický pohlavár, který dává na vchodové dveřmi nápis  - nacistická správa.

Kněžna LIBUŠE: Vidím, že zakladatelka Františka Plamínková, ale i Milada Horáková jsou - v době heydrichiády -  zatýkány.

Přichází  před vchodové dveře Milada Petříková-Pavlíková, která oznamuje: dnes 30. června 1942 byla zakladatelka Ženského klubu českého Františka Plamínková popravena. Uctěme její památku minutou mlčení.

Kněžna LIBUŠE: Po druhé světové válce Ženský klub český obnovil svou činnost, ale jen do násilného ukončení činnosti Ženského klubu českého 27. září 1949, kdy ve stejný den byla byla Dr. Milada Horáková zatčena. Vidím, že násilné rozpuštění bylo provedeno za přítomnosti nečlenek Klubu, jako byla vedoucí politicko-výchovného oddělení Rady žen, komunistická poslankyně a předsedkyně Rady žen Anežka Hodinová-Spurná.  

Hodinová.Spurná oznamuje, že ženské spolky a feminismus spadají pod buržoazního nebezpečí a na vchodové dveře lepí výnos s nápisem Ženský klub český rozpuštěn - národní správa.

Kněžna LIBUŠE: Vidím, že členky klubu, jako  místopředsedkyně Lola Hanousková, skončily ve vězení a Milada Horáková v noci před popravou píše tento dopis: "Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží. Tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním, abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno."

Po další minutě ticha Kněžna LIBUŠE: Vidím, že nejdříve byl dům převeden na komunistický Československý svaz žen, pak v roce 1952 byla na budovu uvalena národní správa a v roce 1955 byl dům převeden do majetku státu. Vyvlastňovací anabáze končí ale teprve po roce 1989, kdy nový demokratický stát převádí dům do vlastnictví hlavního města Prahy – Městské části Prahy 1.

Přichází  polistopadový úředník - manager před vchodové dveře nápisem Obecní majetek Městské části Prahy 1 a lepí výnos o převedení majetku na Prahu 1 na vchodové dveře.

Kněžna LIBUŠE: Vidím jak se od roku 1989 ženské organizace marně snaží, aby jim byl dům navrácen a na konci těchto snah vidím přicházet Lenku Duškovou, zastupitelku za Zelené na Praze 1, která předává dopis ženských organizací starostovi Hejmovi městské části Prahy 1, s žádostí, aby tento historický dům byl navrácen zpět ženským organizacím v duchu jeho původních stanov, podle nichž má sloužit "ku podpoře feministických snah". 

Přichází Lenka Dušková, zastupitelka za Zelené na Praze 1, která polistopadovému úředníkovi městské části Prahy 1 předává dopis. 

Kněžna LIBUŠE: Vidím ženské hnutí veliké a vidím dům ŽENSKÉHO KLUBU ČESKÉHO jehož sláva hvězd se bude dotýkat. 

Otýlie Sklenářová-Malá zpívá árii z Libuše. 

22.8.1990
12.12.1990
27.12.1990		3.1.1991
		13.1.1992
11.2.1992
11.2.1992		11.3.1992
8.6.1992		11.6.1992
8.3.1993		24.3.1993
		5.4.1993
		7.4.1993
		12.5.1993
30.9.1993
22.4.1997		23.7.1997
29.4.1997		28.5.1997
		3.7.1997
		1.8.1997
		14.4.1998
		18.5.1998
		21.5.1998
		25.6.1998
		1.7.1998
		14.7.1998
17.2.1999
		2.3.1999
		18.1.2008

Historie Ženského klubu českého a jeho domu Ve Smečkách 26, Praha 1, čp. 594 

16.3.1928
1945
1945
1949
1950
4.9.1952
19.4.1955
1965

Děkuji feministovi Mirkovi Vodrážkovi a Andree Cerqueirové z genderové informační a tiskové agentury Gita za podklady a informace, bez nichž by tento článek nebyl úplný.

Další informace k věci přinesla agentura Gita:

Historické postavy připomněly ženský dům

Církve vs. Náhrobní kámen Ženského klubu českého

Text interpelace zastupitelky MČ Praha 1 Lenky Alžběty Duškové (SZ)

Související články na mém blogu:

Prezidentka na Hrad

Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail:
[e-mail] Děkuji