Báseň, kterou jsem napsal v lednu 1999, coby vhodné doplnění předešlé úvahy na téma vyrovnávání se s minulostí, s názvem Temnota je proto, aby bylo světlo II. Hlavní hrdinové: Písmeno, Slovo, Věta... a Otazník s Vykřičníkem jako kyje v rukou "klasické" postavy za rohem. Průvodní jevy: Jánabráchismus, Odpustky zločincům, Pokrytectví, Nespravedlnost.
Za rohem
PÍSMENO se ke mně lísá
hodno bonzáka
který chce dostát závazku
režimním dozorcům svědomí
Já jsem základem slov
tvořících mamutí myšlenky
vtíravě mi našeptává
na hřebenu zmrzlého boltce
a cepínem seká do podstaty
Jedno „X“ pochoduje s druhým
stávají se autory davu
SLOVO na mě číhá za rohem
s kyjem nad hlavou
jako v těch laciných fórech
vypocených karikaturisty
kteří se chtěli vyhnout
přisluhování bolševickým
kulturtrégrům
Když se kácí ušní boltce
lítají zbytné z... v... u... k... y...
a slova obušky ránu v ráně
uzavírají pakt s PRÁZDNOTOU
VĚTA je rafinovanější
Kecy mávají
za rohem velkým otazníkem
úmyslně viditelně
abych mohl ocenit šarm
s nímž mne třísknou přes lebku
než udají mou svobodu
Jen uprostřed disident středník
vede dialog s vykřičníky
aby na definitivním konci věty
nezdůrazňovaly kasárenské PÓÓÓZOR!!!
* * *
Jako jedni z posledních
jistota je část zavíracího špendlíku
škrtem jsme provedli slavný převrat -
TARVEŘP ÝNVALS ILDEVORP EMSJ METRKŠ
NAJEDNOU BYLO VŠE
Srozumitelnější prosvětlenější
a tak nějak lidské
I to za rohem
Písmena cepíny Slova kyje
zmizela v tajných archivech
za zvuků revolučních popěvků
Ty a já jsme jedné krve
co jsme si to JSME
Klid na práci jako prve
potřebujeme
Za současnost pravdivější
lžeme To je mus
S lidskou tváří roste zdejší
jánabráchismus
Co je tajné to je hezké
Hezké je tajné
na standardě nové české
pospolu vlajme
JSME JAKO ONI !
Všichni jsme se na totalitě podíleli
- obehnali pokrytci
minulost vysokou zdí
dvou hesel
na ochranu velitelů koncentráku
a udavačů
před spravedlností -
NEJSME JAKO ONI !
Miluj bližního kata svého
jsi stejný jako on
odpusť mu vše co konal zlého
vždyť nejsi jako on
Počínaje tímto břitkým soudem
který správně popřel
kolektivní vinu komunistů
avšak přiřkl ji všem
se vina neměří a nerozlišuje
Vlastu Třešňáka potrestal soud
listopadového smíření
za to že se nechal mučit
drábem stranovlády
jejíž Vltava rudla krví
třídněného odpadu
Písničkářův bližní kat
má prý na stůl zacvakat
padesátitisícový odpustek
To se kotel ledovcový
mohl smíchy potrhat
Máš-li vztek
na kafkárnu k poradcovi
běž si stěžovat
Když se lamači páteří povalují
bezstarostně v nakradených vilách
Za ponížení písmen a vyprázdnění slov
pobírají důchod
jehož výše se politickým vězňům
cynicky směje do obličeje
jak mohou být po právu
potrestáni lumpové pozdější
* * *
PÍSMENO se ke mně lísá
hodno metálu
za překročení závazku
obrany dozorců svědomí
Já jsem základem slov
tvořících humánní myšlenky
vtíravě mi našeptává
na patě rozmrzelého boltce
a horlivě mi líže rány
„X“ se transformovalo na „Y“
vystoupilo z anonymity
SLOVO na rohu káže o úpadku ducha
v novém obleku
jako v těch laciných statích
vypocených plagiátory
kteří za nás odpouštějí
Jidášův odpor
k vydělaným stříbrňákům
dobře nastavené boltce
zachytí správné z... v... u... k... y...
a slova abstinenti pivo k pivu
flámují do noci s PROSTŘEDNOSTÍ
VĚTA je mnohem jednodušší
Kecy mávají z dálky
velkým vykřičníkem
nemají proč se schovávat
a tak mohu ocenit šarm
s nímž mne bijí přes lebku
aby z ní vyhnali ďábla
A v koutku skrčený mesiáš
hlídá vzdorovitá písmena
aby snad na konci projevu
neopomněla Boží POZÓÓÓR!!!
* * *
V přívalu staronových
PÍSMENSLOVAVĚT
bachařů bez svědomí
pamětníků bez paměti
mudrců bez moudrosti
věrozvěstů bez víry
pragmatiků bez
citu
a žvanilů beze smyslu
chce pošetilá Láska
bojovat s NENÁVISTÍ
* * *
Za rohem osaměle stojí
jakoby před chvílí vznik´
u zdi nářků
podobojí
velký
?
Hlava z keramické hlíny a foto: František Kostlán
Vážené a milé, vážení a milí,
kdo se mnou chcete diskutovat doopravdy, k věci, neanonymně, neútočně, slušně a bez urážek, napište mi, prosím, na e-mail: kostlan@volny.cz Děkuji
