- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V posledním čísle renomovaného týdeníku Respekt (A co Jurij Dolgorukij?) píše Štěpán Uhlíř o humanistickém hnutí (v politické rovině reprezentovaného Humanistickou stranou), které ovládlo sdružení Ne základnám, toto, cituji:
Na jednom z mnoha webů spjatých se zdejší Humanistickou stranou si lze stáhnout základní literaturu hnutí - Dopisy přátelům od vůdce mezinárodní humanistické komunity Maria Rodrigueze Coba, přezdívaného Silo. Můžeme se zde dočíst například toto:
Alternativu vychytralých band hledal Silo například na mírové konferenci na téma humanizace vojenských aktivit konané pod záštitou ministerstva národní obrany v květnu 1992 v Moskvě. V Dopisech přátelům si tak lze počíst o tom, za jakých podmínek má armáda převzít moc od vlády, která se zpronevěřila lidu (Osmý dopis). "Druhý Gándhí" Silo si nemohl vybrat lépe: armáda, ve které bylo vloni oficiálně 371 sebevražd a která je proslulá humánním postupem v Čečně, je jistě vynikající záštitou humanismu.
Mezinárodní souvislosti
Humanistické hnutí má již v ideologickém základu zakotveno obvyklé levičácké revoluční třeštění, které je v podstatě totožné se sociálním inženýrstvím ultrapravice:
Rusko tak využívá těchto "užitečných idiotů" k vyvolávání chaosu a nestability ve svých bývalých satelitech (státech pod přímým vlivem Sovětského svazu). Politické reprezentace postkomunistických zemí východní Evropy jsou totiž většinou proamerické, takže vyvolávání nejistot všeho druhu (silná zbraň KGB od jejího vzniku) může napomoci v tlaku na vládu i opozici nejen ve věcech, které se týkají spojenectví s USA. Největší imperialistický stát na světě - Rusko - šikovně využívá mezinárodní situace. Evropská krajní i demokratická levice je silně protiamerická a žene Evropskou unii proti Spojeným státům a zároveň do ruského náručí. V čele této nešťastné politiky stojí Německo a Francie. A je nutno říci, že tato politika odráží více německé a francouzské zájmy, než zájmy Evropské unie. Zachování atlantické vazby je však bezesporu důležitější než jakékoli zájmy jednotlivých zemí.
"Ne základnám" a neonacisti
Vedle některých ideologických shod, které jsme si již ukázali, má sdružení Ne základnám v čele s humanistickým hnutím blízko k neonacistům či českým fašistům i jinak. Když probíhala jedna z demonstrací tohoto spolku, souběžně neonacisti demonstrovali na Palackého náměstí. Po skončení této akce se několik neonacistů přesunulo na demonstraci Ne základnám a tam společně s levičáky spílali americkému kapitalistickému psu. Tento odstavec jsem napsal na základě svědectví Ondřeje Cakla ze sdružení Tolerance a občanská společnost, který se dlouhodobě zabývá monitorováním neonacistických akcí.
Ne základnám se sice od neonacistů i od dnes již zakázaného Komunistického svazu mládeže distancovalo, nicméně další z jeho konání napovídá, že zase tak daleko k těmto organizacím nemá. Například na webu Ne základnám představitelé sdružení umístili odkaz na stránky jistého Jana Chalupy, který odkazuje na Protokoly sionských mudrců. Jde o podvrh vypracovaný carskou ochrankou na podporu pogromů Židů v Rusku. Upozornil na to Neviditelný pes. Podobnou hrubě antisemitskou literaturu zveřejňují kromě "Ne základnám" již jen neonacistické, fašistické, rasistické či islamistické weby. A možná i zde lze hledat styčné ideologické body. Členy sdružení Ne základnám jsou totiž Islámská nadace v Praze, Svaz palestinských studentů, Palestinský klub, Muslimská unie, Všeobecný svaz muslimských studentů v ČR. Vůbec tím nechci útočit na islám a muslimy, sám se jich často zastávám a jsem proti jakékoli paušalizaci. Nelze ovšem přehlížet, že - zvláště mezi Palestinci - je nenávistný antisemitismus častým jevem. A - samozřejmě - protiizraelská a protižidovská nenávist je u levičáků spojena s antiamerikanismem.
Některé osobnosti i spolky tvoří bohužel stafáž
Členy spolku Ne základnám jsou i sdružení mně blízká a lidé mně blízcí, kteří jdou poctivě "na trh" se svým názorem. Mají za to můj obdiv. Zároveň však musím dodat, že i oni nechtěně tvoří stafáž čemusi podivnému, zavánějícímu totalitní či autoritářskou ideologií a popíráním lidských práv - atnisemitismus totiž není ničím jiným než hrubým popíráním lidských práv. Protestovat proti radaru je ovšem něco docela jiného než svým jménem krýt cosi podobného.
Další články autora |