Karel Havlíček Borovský žije! Prozradil to Elvis Presley

Přináším ukázky z mé letošní korespondence s Karlem Havlíčem Borovským! E-mail na něj mi dal Elvis Presley, kterého jsem nedávno potkal v Gracelandu. A co je ještě neuvěřitelnější: Havlíček je stále neuvěřitelně aktuální. Bacha na něj!

Kolegyně blogerka Věra Tydlitátová se nám ve svém dnešním článku Karel Havlíček Borovský a nacionální kýč snaží marně namluvit, že Havlíček zemřel, a že - podržte se, prosím - uplynulo 152 let od jeho úmrtí. Proti této dezinformaci protestujeme a uvádíme vše na pravou míru. (Ve svých dalších tvrzeních má ovšem Věra Tydlitátová pravdu.)

"Potkal jsem ho minulý měsíc u Pacifiku, stál na pláži a plival do moře. Ahoj Karle, co děláš, ptal jsem se jej. Ále, odpověděl mi otráveně, přestěhoval jsem se do Bruselu, a můžu ti říct jen jedno: že já hlupák nezůstal v Brixenu. Havlíček hodně sešel, ale pořád má jiskru v oku. Pošlu ti mejlem jeho fotku, skvěle se mi povedla," sdělil mi Elvis mezi čtyřma očima a dodal: "Karel teď hraje na piano v jednou zapadlým, začouzeným bruselským báru Epigramiada. Chceš na něj mejl?"

Jasně, že jsem chtěl, nač chodit kolem horké kaše. A samozřejmě, že jsem se s panem Borovským spojil. A jistěže mi pan Havlíček odepsal. 

Ale začněme pěkně od začátku. Jak bard Jaroslav Hutka zpívá, byl čas, kdy Karel Havlíček (jakož i později Václav Havlíček) pod vrchostenskou knutou nucen byl rozjímat nad právními aspekty vlastního konání spočívajícího v odporu vůči blbosti lidské, které nazýváno bylo satirou. To se nezměnilo, i dnes takové ironizující veršování nazýváme stejně. 

Mají tě v ohrádce, za mříž tě vsadili 
           
andělé z Brixenu, co vzývaj' násilí, 
 
pohádka pro děti, loutkové divadlo, 
  
tahají za nitky, nevyjdou na světlo. 
  

A podle litery "paragraf - šavle" 

teď dumej o právu, Havlíčku, Havle, 

a podle litery "paragraf - šavle" 

teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!

Pan Borovský, s nímž jsme si vyměnili něco e-mailů, mi o Hutkově písní napsal: "Výstižné, to mohl napsat jen člověk, který šel v mých stopách a nepostrádal mých zkušeností." A skutečně, písničkář Hutka, stejně jako i umělci další, pobýval ve vyhnanství též drahnou dobu. Pronásledovatelem jeho byl též Alexander, nikoli ovšem rakouský vrchnosta Bach, jalo u Havlíčka, ale prostě jen Alexander, zvaný v odborných kruzích hommo sovieticus. Jiný exulant, básník a písničkář Karel Kryl, hovoří o něm jako o Azbukovi, další vyhnanci jej rovnou poprávu označují za bolševického pohůnka.

"Vážený pane... Jak vás mám vlastně oslovovat? Pane Borovský? Pane Havlíčku?" - byla má první otázka. A první Havlíčkova odpověď: "Říkej mi Karle, Frantíííšku!" 

• Proč ses, Karle, přestěhoval do Bruselu?
• "Nějak mi ten Brixen nedělal dobře na nervy. Ale tady to také není žádný med, slýchám tu ze všech stran strarou známou modlitbu byrokratů:
• V hlavě slámu, v srdci kámen
• dejž nám Bože! - "Staň se! Amen!"

• Že bys byl euroskeptikem?
• Naopak. Vždy jsem razil spolupráci:
• Pomodli se, Čechu,
• k svatému Vojtěchu,
• by tě vzaly samostatné
• národy do cechu.

• Sleduješ dění ve staré vlasti?
• Samozřejmě, bez toho bych nemohl být. Živím se sice hrou na piano, epigramy už nejsou tolik populární, ale vztah k mé vlasti si zachovávám stále vřelý.

• Co říkáš poměrům u nás? Je to ten národ, ta společnost, kterou bys rád viděl?
• Frantíšku, je to prostě ten samý národ i ta samá společnost, kterou jsem vždy kritizoval i měl rád. Se všemi  nešvary i švary. Politici se ve své zaslepenosti starají o vlastní břuch, mnozí jim lozí kamsi... přitom: není jim rovno, maj z toho hovno. Jako třeba tahle justiční mafie okolo případu onoho nenažrance dříve adresou ve vsetínském chlívku. Ti soudci, státní zástupci a ouřadové napřed posloužili politikům a pak si to za ně, alespoň mediálně, i odnesli. Nejen takovým lidem už delší dobu vzkazuji:
• Nechoď, Vašku, s pány na led,
• mnohý příklad máme,
• že pán sklouzne a sedlák si
• za něj nohu zláme.
• 
  Oblíbená fráze zní: "Že prý vládnoucí z vyššího stanoviska svého lépe posoudit mohou potřeby země než jiní" Totiž vlastně: že žádný tomu nerozumí jako oni. Ale co je toto vyšší stanovisko? Postav osla třeba ba věž, a bude odtamtud z tohoto vyššího stanoviska ještě méně viděti, než když po ulici chodil.

• Co bys tedy vzkázal dnešním představitelům vlády a opozice?
• Topolánkovi:
• Pokavad se z Čechů kacířství nesmeklo,
• měli v Čechách nebe a po smrti peklo;
• co nám Topolánku, osud poslal tebe,
• máme v Čechách peklo a po smrti nebe.

• Ovšem jeho snahu o reformy musím ocenit:
• Na kříž reformátora! -
  
• byla metoda stará.
• Nyní svět pověsí spíš
• na reformátora kříž.

• Paroubkovi
• Chlubíváš se, a sic podle práva,
• že jsi všech straníků hlava:
• jenom to se přymysliti sluší -
• jaké musí mít ta hlava uši
• Také tobě, Paroubku, radu dám:
• nemluv před lidmi o sobě sám.
• Neboť jest to proti zdvořilosti
• mluvit o neřádu v společnosti.

• Je mi ovšem divná i ona snaha změnit třeba i českou ústavu, jen aby mohla být platná Lisabonská smlouva, což je jen již dříve neschválená ostřižená ústava Evropské unie. Často strojí v bibli: ostříhej zákony! Co si bezpochyby advokáti vzali za heslo, a tak když je třeba, ostřihují je a ostřihují. Lidi, jak je vidět, se nechají - až na výjimky - pořád ohlupovat. Nechat schvalovat cosi dokola tak dlouho, dokud to nebude všemi lidmi přijato, nemá s demokracií nic společného. A měnit ústavu kvůli něčemu pro lidi tak bezcennému, není moudré. 
• Mně se, mně se, mně se,
• mně se všecko zdá,
• že pan Švarcenberk
• o ústavu hrá;
• mně se, mně se, mně se,
• mně se všecko zdá,
• že o konštituci hrá...
• ... Škoda je těch časů,
• když jsme povstali,
• když jsme konštituci
• ve snu dostali;
• škoda je těch časů,
• když jsme povstali,
• že jsme my vás neznali:
• měli jsme vás znát,
• na fůru vás dát,
• za hranice vyjet,
• tam vás vysypat!

• To je trochu drsné, vždyť ten dnešní pan Švarcenberk patří naopak mezi politiky, kterých je za co si vážit.
• No jo, to máš pravdu, Frantíšku, ale mě to takhle prostě skočilo do pera, no. Kdyby pan Švarcenberk s tou Evropou nebláznil právě tímto způsobem, tak by mi to do pera neskočilo. Abych tě uklidnil, z následující kritiky, určené českým politikům, jej vyjímám:
• Na dar ducha nic nedbejte,
• hodně díla nadělejte.
• Pak po smrti na vše lehce
• orgán ňáký najdou v lebce

• No, to není příliš originální.
• A proč by to mělo být za každou cenu orginální?
• Není nad původnost,
• každý po ní touží,
• lidé chodí přes most,
• to já půjdu louží.

• Byls vždy velkým kritikem církve. I to přetrvává?
• Nu ano.. bodejť ne. Vzpomeň si třeba když církev dostala na pár měsíců svatovítskou katedrálu do správy, ihned se začala chovat jako mockrát v minulosti: zavedla poplatky za vstup do toho kostela. To by je Kristus pán hnal svinským krokem.
• Bůh náš Otec, pro chování
• deset nám dal přikázání,
• ale církev, naše Máť,
• zkrátila je v jedno: Plať!

• Stále tedy nejsi věřící?
• Ateistou buď, toť víra jistá,
• pánbůh sám je také ateista.
• 
  Ctím a podporuji všechno dobré, nenávidím a pronásleduju všechno darebné: to je moje víra.

• Často jsi bojoval i s hloupostí hurá slovanství a rusofilství a salónního vlatenectví. Sleduješ to i  dnes?
• No samozřejmě. Jsou to právě tito lidé, kteří svým konáním zesměšňují skutečné vlastenectví. 
• Rusofilům a salónním vlastencům vzkazuji:
• Kdo na hrobech praotců slavných
• kalamajku tancuješ
• a ve čtyřech slovanských hlavních
• nářečích brebencuješ;
• kdo piješ kvas a slivovici
• a chodíš v kozácké čepici:
• tys bratr náš, tys bratr náš,
• věř nadělí ti Mikuláš
• Kdo párky vlastenecké příkrýváš
• svadební ódou v posteli
• a velké iliády zpíváš
• ke cti Žižkově košili;
• kdo k naší milé české vlasti vždy přirýmuješ slasti, masti:
• tys bratr náš, tys bratr náš,
• tu máš věnec, tu máš, tu máš
• Kdo pro vlast svou rázně a zdárně
• piješ a jíš a tancuješ
• a vlasti své v pražské kavárně celý život obětuješ;
• kdo raděj doma jídáš buchty,
• než bysi jinde zpíval z kruchty:
• tys bratr náš, ty jsi kubík,
• hej hárum, hárum, mik, mik, mik!

• A také: 
• Kde domov můj?
• Zákony kde píše vláda,
• knutou národům přes záda,
• přirozená práva kde
• kozák ekšplicíruje,
• otrok kde jen jeden není,
• mezi Rusy domov můj!

• Ještě horší jsou různí extremističtí či radikální pseudovlastenci, kterých rojí se nyní stejně jako před dvěstě lety. Pro ty nemám vlídného slova:
• Jsem-li Slovan, jsem-li Čech,
• co se na to ptáte?
• Jsem-li s vámi, proti vám,
• což tak o to dbáte?
• Zde můj pevný úmysl je vysloven:
• věčně vám chci býti ve všem neroven,
• a náleží-li jméno "člověk" vám
• i člověčenství milerád se odříkám.

• 
  Kolegyně Tydlitátová, seznavše svůj omyl s údajným tvým pohřbem před půldruhým stoletím, zasílá ti mým prostřednictvím pozdravení a pár dotazů. Jestli prý máš stále buldoka Džoka a zda s ním chodíš na hony, jak jsi míval v oblibě ještě v Libenicích. Jestli pořád s oblibou kouříš dobré doutníky, zda vedle piána holduješ i nadále hře na kytaru, kterou jsi vžy bavil celou společnost, a jestli ještě máš podnikatelské ambice. Prý jsi se chtěl svého času zařídit na pěstování řepky a výrobu oleje?
• 
  To je mnoho otázek najednou, tak alespoň ve zkratce. Doutníkům holduji stále, hraji víc na piano než na kytaru - a bavím návštěvníky našeho baru. Podnikatelské ambice jsem vyměnil za koštérské. Rozpoznat kvalitní víno nebo destilát, to je má meta. I když, dnes je řepka opět v kursu, jezdí na ní automobily. Ale já už na tyhle moderní vymoženosti moc nejsem. Pozdrav ode mne tu dobrou duši Tydlitátovou a vyřiď jí, že se na ni pro to pohřbení nezlobím. Před tím stoletím a půl právě pohřbil jsem Džoka a někdo to tehdy zle překroutil na mne. Ovšem, až jednou pohřbí mě, určitě to nebude na hřbitově.
• 
  Synku, radím tobě
• 
  není stejno v hrobě,
• 
  nedávej se pochovati
• 
  nikde na hřbitově.
• 
  
• 
  Tam nedojdeš slávy;
• 
  ve způsobu trávy
• 
  spasou tebe každé léto
• 
  farářovy krávy.
• 
  
• 
  Lépe o samotě,
• 
  nech si, chlapče, radit,
• 
  a tam si dej na svém hrobě
• 
  mladou lipku vsadit.
• 
  
• 
  Dobře se pod lipkou
• 
  budeš, synku, mívat,
• 
  pěkně ti tam budou na ní
• 
  zjara ptáci zpívat.
• 
  
• 
  Když košatá lipka
• 
  rozkvete v červenci,
• 
  budou pod ní sedávati
• 
  panny i mládenci.
• 
  
• 
  Lipka z tebe vsaje
• 
  toku medového,
• 
  pilné včelky nasbírají
• 
  med do úle svého.
• 
  
• 
  Dej si, chlapče, radit,
• 
  pomni na tu slávu,
• 
  ještě budou hezké holky
• 
  tebou sladit kávu!

• Karle, děkuji ti moc za tvůj čas i dobrou vůli. Měl jsi vždy ostré pero, které nám pomáhalo uzřít věci takové, jaké jsou, věřím, že ti to vydrží.
• Také doufám. A komu se to nelíbí:
• Bodne-li tě žihadélkem včela,
• vlož na ránu hned
• její vlastní med:
• bodne-li tě epigramská střela,
• vlož na ránu - prostředek máš jistý -
• chumáč vlasů z epigramatisty.

Čest jeho životu!

Havlíčkův boj s lidskou hloupostí, s nenažraností a zhůvěřilostí pánů, s politikařením a malostí rakouských mocných, se zkostnatělostí mocných církevních prelátů, ovšem i s ideologizací myšlení těmi, kteří si tak rádi hrají na vlastence, je vpravdě heroický. Čest jeho životu!

• Jehly, špičky, sochory a kůly
• stesal, skoval, zostřil, sebral kvůli
• vojně s hloupostí a zlobou místo šavel
• Borovský Havel

Pozor!!! Pozor!!!

Čtěte skvělou analýzu kolegyně blogerky Věry Tydlitátové, kterak si nacionalisti neprávem Havlíčka uzurpují:

Karel Havlíček Borovský a nacionální kýč

Foto KHB: Elvis Presley

Foto baru Epigramiada: Karel Havlíček Borovský