Přináším ukázky z mé letošní korespondence s Karlem Havlíčem Borovským! E-mail na něj mi dal Elvis Presley, kterého jsem nedávno potkal v Gracelandu. A co je ještě neuvěřitelnější: Havlíček je stále neuvěřitelně aktuální. Bacha na něj!
Kolegyně blogerka Věra Tydlitátová se nám ve svém dnešním článku Karel Havlíček Borovský a nacionální kýč snaží marně namluvit, že Havlíček zemřel, a že - podržte se, prosím - uplynulo 152 let od jeho úmrtí. Proti této dezinformaci protestujeme a uvádíme vše na pravou míru. (Ve svých dalších tvrzeních má ovšem Věra Tydlitátová pravdu.)
"Potkal jsem ho minulý měsíc u Pacifiku, stál na pláži a plival do moře. Ahoj Karle, co děláš, ptal jsem se jej. Ále, odpověděl mi otráveně, přestěhoval jsem se do Bruselu, a můžu ti říct jen jedno: že já hlupák nezůstal v Brixenu. Havlíček hodně sešel, ale pořád má jiskru v oku. Pošlu ti mejlem jeho fotku, skvěle se mi povedla," sdělil mi Elvis mezi čtyřma očima a dodal: "Karel teď hraje na piano v jednou zapadlým, začouzeným bruselským báru Epigramiada. Chceš na něj mejl?"
Jasně, že jsem chtěl, nač chodit kolem horké kaše. A samozřejmě, že jsem se s panem Borovským spojil. A jistěže mi pan Havlíček odepsal.
Ale začněme pěkně od začátku. Jak bard Jaroslav Hutka zpívá, byl čas, kdy Karel Havlíček (jakož i později Václav Havlíček) pod vrchostenskou knutou nucen byl rozjímat nad právními aspekty vlastního konání spočívajícího v odporu vůči blbosti lidské, které nazýváno bylo satirou. To se nezměnilo, i dnes takové ironizující veršování nazýváme stejně.
Mají tě v ohrádce, za mříž tě vsadili
andělé z Brixenu, co vzývaj' násilí,
pohádka pro děti, loutkové divadlo,
tahají za nitky, nevyjdou na světlo.
A podle litery "paragraf - šavle"
teď dumej o právu, Havlíčku, Havle,
a podle litery "paragraf - šavle"
teď dumej o právu, Havlíčku, Havle!
Pan Borovský, s nímž jsme si vyměnili něco e-mailů, mi o Hutkově písní napsal: "Výstižné, to mohl napsat jen člověk, který šel v mých stopách a nepostrádal mých zkušeností." A skutečně, písničkář Hutka, stejně jako i umělci další, pobýval ve vyhnanství též drahnou dobu. Pronásledovatelem jeho byl též Alexander, nikoli ovšem rakouský vrchnosta Bach, jalo u Havlíčka, ale prostě jen Alexander, zvaný v odborných kruzích hommo sovieticus. Jiný exulant, básník a písničkář Karel Kryl, hovoří o něm jako o Azbukovi, další vyhnanci jej rovnou poprávu označují za bolševického pohůnka.
"Vážený pane... Jak vás mám vlastně oslovovat? Pane Borovský? Pane Havlíčku?" - byla má první otázka. A první Havlíčkova odpověď: "Říkej mi Karle, Frantíííšku!"
- Proč ses, Karle, přestěhoval do Bruselu?
- "Nějak mi ten Brixen nedělal dobře na nervy. Ale tady to také není žádný med, slýchám tu ze všech stran strarou známou modlitbu byrokratů:
- V hlavě slámu, v srdci kámen
- dejž nám Bože! - "Staň se! Amen!"
- Že bys byl euroskeptikem?
- Naopak. Vždy jsem razil spolupráci:
- Pomodli se, Čechu,
- k svatému Vojtěchu,
- by tě vzaly samostatné
- národy do cechu.
- Sleduješ dění ve staré vlasti?
- Samozřejmě, bez toho bych nemohl být. Živím se sice hrou na piano, epigramy už nejsou tolik populární, ale vztah k mé vlasti si zachovávám stále vřelý.
- Co říkáš poměrům u nás? Je to ten národ, ta společnost, kterou bys rád viděl?
- Frantíšku, je to prostě ten samý národ i ta samá společnost, kterou jsem vždy kritizoval i měl rád. Se všemi nešvary i švary. Politici se ve své zaslepenosti starají o vlastní břuch, mnozí jim lozí kamsi... přitom: není jim rovno, maj z toho hovno. Jako třeba tahle justiční mafie okolo případu onoho nenažrance dříve adresou ve vsetínském chlívku. Ti soudci, státní zástupci a ouřadové napřed posloužili politikům a pak si to za ně, alespoň mediálně, i odnesli. Nejen takovým lidem už delší dobu vzkazuji:
- Nechoď, Vašku, s pány na led,
- mnohý příklad máme,
- že pán sklouzne a sedlák si
- za něj nohu zláme.
-
Oblíbená fráze zní: "Že prý vládnoucí z vyššího stanoviska svého lépe posoudit mohou potřeby země než jiní" Totiž vlastně: že žádný tomu nerozumí jako oni. Ale co je toto vyšší stanovisko? Postav osla třeba ba věž, a bude odtamtud z tohoto vyššího stanoviska ještě méně viděti, než když po ulici chodil.
- Co bys tedy vzkázal dnešním představitelům vlády a opozice?
- Topolánkovi:
- Pokavad se z Čechů kacířství nesmeklo,
- měli v Čechách nebe a po smrti peklo;
- co nám Topolánku, osud poslal tebe,
- máme v Čechách peklo a po smrti nebe.
- Ovšem jeho snahu o reformy musím ocenit:
- Na kříž reformátora! -
- byla metoda stará.
- Nyní svět pověsí spíš
- na reformátora kříž.
- Paroubkovi
- Chlubíváš se, a sic podle práva,
- že jsi všech straníků hlava:
- jenom to se přymysliti sluší -
- jaké musí mít ta hlava uši
- Také tobě, Paroubku, radu dám:
- nemluv před lidmi o sobě sám.
- Neboť jest to proti zdvořilosti
- mluvit o neřádu v společnosti.
- Je mi ovšem divná i ona snaha změnit třeba i českou ústavu, jen aby mohla být platná Lisabonská smlouva, což je jen již dříve neschválená ostřižená ústava Evropské unie. Často strojí v bibli: ostříhej zákony! Co si bezpochyby advokáti vzali za heslo, a tak když je třeba, ostřihují je a ostřihují. Lidi, jak je vidět, se nechají - až na výjimky - pořád ohlupovat. Nechat schvalovat cosi dokola tak dlouho, dokud to nebude všemi lidmi přijato, nemá s demokracií nic společného. A měnit ústavu kvůli něčemu pro lidi tak bezcennému, není moudré.
- Mně se, mně se, mně se,
- mně se všecko zdá,
- že pan Švarcenberk
- o ústavu hrá;
- mně se, mně se, mně se,
- mně se všecko zdá,
- že o konštituci hrá...
- ... Škoda je těch časů,
- když jsme povstali,
- když jsme konštituci
- ve snu dostali;
- škoda je těch časů,
- když jsme povstali,
- že jsme my vás neznali:
- měli jsme vás znát,
- na fůru vás dát,
- za hranice vyjet,
- tam vás vysypat!
- To je trochu drsné, vždyť ten dnešní pan Švarcenberk patří naopak mezi politiky, kterých je za co si vážit.
- No jo, to máš pravdu, Frantíšku, ale mě to takhle prostě skočilo do pera, no. Kdyby pan Švarcenberk s tou Evropou nebláznil právě tímto způsobem, tak by mi to do pera neskočilo. Abych tě uklidnil, z následující kritiky, určené českým politikům, jej vyjímám:
- Na dar ducha nic nedbejte,
- hodně díla nadělejte.
- Pak po smrti na vše lehce
- orgán ňáký najdou v lebce
- No, to není příliš originální.
- A proč by to mělo být za každou cenu orginální?
- Není nad původnost,
- každý po ní touží,
- lidé chodí přes most,
- to já půjdu louží.
- Byls vždy velkým kritikem církve. I to přetrvává?
- Nu ano.. bodejť ne. Vzpomeň si třeba když církev dostala na pár měsíců svatovítskou katedrálu do správy, ihned se začala chovat jako mockrát v minulosti: zavedla poplatky za vstup do toho kostela. To by je Kristus pán hnal svinským krokem.
- Bůh náš Otec, pro chování
- deset nám dal přikázání,
- ale církev, naše Máť,
- zkrátila je v jedno: Plať!
- Stále tedy nejsi věřící?
- Ateistou buď, toť víra jistá,
- pánbůh sám je také ateista.
-
Ctím a podporuji všechno dobré, nenávidím a pronásleduju všechno darebné: to je moje víra.
- Často jsi bojoval i s hloupostí hurá slovanství a rusofilství a salónního vlatenectví. Sleduješ to i dnes?
- No samozřejmě. Jsou to právě tito lidé, kteří svým konáním zesměšňují skutečné vlastenectví.
- Rusofilům a salónním vlastencům vzkazuji:
- Kdo na hrobech praotců slavných
- kalamajku tancuješ
- a ve čtyřech slovanských hlavních
- nářečích brebencuješ;
- kdo piješ kvas a slivovici
- a chodíš v kozácké čepici:
- tys bratr náš, tys bratr náš,
- věř nadělí ti Mikuláš
- Kdo párky vlastenecké příkrýváš
- svadební ódou v posteli
- a velké iliády zpíváš
- ke cti Žižkově košili;
- kdo k naší milé české vlasti vždy přirýmuješ slasti, masti:
- tys bratr náš, tys bratr náš,
- tu máš věnec, tu máš, tu máš
- Kdo pro vlast svou rázně a zdárně
- piješ a jíš a tancuješ
- a vlasti své v pražské kavárně celý život obětuješ;
- kdo raděj doma jídáš buchty,
- než bysi jinde zpíval z kruchty:
- tys bratr náš, ty jsi kubík,
- hej hárum, hárum, mik, mik, mik!
- A také:
- Kde domov můj?
- Zákony kde píše vláda,
- knutou národům přes záda,
- přirozená práva kde
- kozák ekšplicíruje,
- otrok kde jen jeden není,
- mezi Rusy domov můj!
- Ještě horší jsou různí extremističtí či radikální pseudovlastenci, kterých rojí se nyní stejně jako před dvěstě lety. Pro ty nemám vlídného slova:
- Jsem-li Slovan, jsem-li Čech,
- co se na to ptáte?
- Jsem-li s vámi, proti vám,
- což tak o to dbáte?
- Zde můj pevný úmysl je vysloven:
- věčně vám chci býti ve všem neroven,
- a náleží-li jméno "člověk" vám
- i člověčenství milerád se odříkám.
-
Kolegyně Tydlitátová, seznavše svůj omyl s údajným tvým pohřbem před půldruhým stoletím, zasílá ti mým prostřednictvím pozdravení a pár dotazů. Jestli prý máš stále buldoka Džoka a zda s ním chodíš na hony, jak jsi míval v oblibě ještě v Libenicích. Jestli pořád s oblibou kouříš dobré doutníky, zda vedle piána holduješ i nadále hře na kytaru, kterou jsi vžy bavil celou společnost, a jestli ještě máš podnikatelské ambice. Prý jsi se chtěl svého času zařídit na pěstování řepky a výrobu oleje? -
To je mnoho otázek najednou, tak alespoň ve zkratce. Doutníkům holduji stále, hraji víc na piano než na kytaru - a bavím návštěvníky našeho baru. Podnikatelské ambice jsem vyměnil za koštérské. Rozpoznat kvalitní víno nebo destilát, to je má meta. I když, dnes je řepka opět v kursu, jezdí na ní automobily. Ale já už na tyhle moderní vymoženosti moc nejsem. Pozdrav ode mne tu dobrou duši Tydlitátovou a vyřiď jí, že se na ni pro to pohřbení nezlobím. Před tím stoletím a půl právě pohřbil jsem Džoka a někdo to tehdy zle překroutil na mne. Ovšem, až jednou pohřbí mě, určitě to nebude na hřbitově. -
Synku, radím tobě -
není stejno v hrobě, -
nedávej se pochovati -
nikde na hřbitově. -
-
Tam nedojdeš slávy; -
ve způsobu trávy -
spasou tebe každé léto -
farářovy krávy. -
-
Lépe o samotě, -
nech si, chlapče, radit, -
a tam si dej na svém hrobě -
mladou lipku vsadit. -
-
Dobře se pod lipkou -
budeš, synku, mívat, -
pěkně ti tam budou na ní -
zjara ptáci zpívat. -
-
Když košatá lipka -
rozkvete v červenci, -
budou pod ní sedávati -
panny i mládenci. -
-
Lipka z tebe vsaje -
toku medového, -
pilné včelky nasbírají -
med do úle svého. -
-
Dej si, chlapče, radit, -
pomni na tu slávu, -
ještě budou hezké holky -
tebou sladit kávu!
- Karle, děkuji ti moc za tvůj čas i dobrou vůli. Měl jsi vždy ostré pero, které nám pomáhalo uzřít věci takové, jaké jsou, věřím, že ti to vydrží.
- Také doufám. A komu se to nelíbí:
- Bodne-li tě žihadélkem včela,
- vlož na ránu hned
- její vlastní med:
- bodne-li tě epigramská střela,
- vlož na ránu - prostředek máš jistý -
- chumáč vlasů z epigramatisty.
Čest jeho životu!
Havlíčkův boj s lidskou hloupostí, s nenažraností a zhůvěřilostí pánů, s politikařením a malostí rakouských mocných, se zkostnatělostí mocných církevních prelátů, ovšem i s ideologizací myšlení těmi, kteří si tak rádi hrají na vlastence, je vpravdě heroický. Čest jeho životu!
- Jehly, špičky, sochory a kůly
- stesal, skoval, zostřil, sebral kvůli
- vojně s hloupostí a zlobou místo šavel
- Borovský Havel
Pozor!!! Pozor!!!
Čtěte skvělou analýzu kolegyně blogerky Věry Tydlitátové, kterak si nacionalisti neprávem Havlíčka uzurpují:
Karel Havlíček Borovský a nacionální kýč
Foto KHB: Elvis Presley
Foto baru Epigramiada: Karel Havlíček Borovský
