Lisabonská smlouva: Václav Klaus má pravdu
To má být demokracie?
Evropská unie je unikátní projekt a byla by opravdu škoda, kdyby měl zkrachovat jen kvůli tomu, že někteří evropští politici i úředníci zapomínají, jaký je smysl demokracie. Ignorují to, jak věc vidí Evropané, tedy jejich voliči, a vnucují všem svou vůli spornými postupy.
Začalo to návrhem evropské ústavy. Už při jejím projednávání bylo jasné, že evropskou politickou elitu zas tak moc nezajímají názory druhých. Samozřejmě - každý má právo prosazovat své představy a lze mít jen velmi těžko za zlé zakládajícím zemím EU, že chtějí prosadit svou. Avšak něco jiného je prosazovat něco v rámci běžných demokratických mechanismů a něco jiného manipulace a nasazování psí hlavy názorovým odpůrcům.
Jak u návrhu evropské ústavy, tak u Lisabonské smlouvy byl předem nastaven zřetelný mechanismus schvalování: souhlasit musejí všechny členské státy. Návrh ústavy zkrachoval. Vzápětí se začaly ozývat velmi silně hlasy politiků a vysoce postavených bruselských úředníků, tvrdící, že je vlastně jedno, že nebyl Francií a Holandskem přijat. Prostě se bude hlasovat dál a potom znovu ve Francii a Holandsku, případně v dalších zemích, kde by návrh ústavy nebyl přijat. A tak dál - až k úplnému "souhlasu".
V Bruselu se přechodně jezdí na červenou
Když bylo zjevné, že jejich postoj je neudržitelný, vymysleli tito sociální inženýři Lisabonskou smlouvu - což je podstatná část návrhu ústavy EU, téměř beze změn. A, aby bylo zcela jasno, o co vlastně jde, prosadili, že se o ní nebude hlasovat v referendech, ale v parlamentech, kde se dá handlovat, tlačit, lobovat či případně názorové protivníky ukřičet obviněním z extrémnosti a nedostatku loajality (loajalita by se ovšem měla vztahovat k hodnotám, nikoli k ideologickým konstruktům). Smůlu ovšem měli v Irsku, kde podle místní ústavy o takovýchto důležitých záležitostech musí proběhnout plebiscit.
A po odmítnutí Lisabonské smlouvy Irskem slyšíme ty samé "demokraty" vypouštět ta samá slova o permanentním revolučním hlasování, jejichž obsah, volně přeložen, je tento: Je nám jedno, jak to vidí voliči, ty lze vyměnit.
V Bruselu se od té doby až do schválení Lisabonské smlouvy jezdí na červenou.
Nazvěme to pravým jménem: Jde o aroganci vůči voličům, jde o pohrdání demokratickými mechanismy.
Kdo dělá České republice ostudu
Prezident Václav Klaus je osočován, že rozvrací Evropskou unii (už ten slovník - brrrrr), že jeho názory na budoucnost unie jsou extrémní, ba dokonce, že staví Českou republiku kamsi na okraj a dělá jí ostudu. Nestaví, nedělá. Klaus pouze říká, co si myslí a je ve svých názorech konzistentní. Každý předem věděl, co Klaus řekne o Evropské unii, když bude znovu zvolen prezidentem. Není třeba s ním ve všem všudy souhlasit, jedno je ale jisté: když hovoří o deficitu demokracie v Evropské unii, má nesporně pravdu. Odekdy je sdělování odlišného názoru v rámci diskuse či polemiky ostudou? A odkdy je potlačování diskuse okřikováním odlišných názorů demokratickým prvkem?
Ostudu dělají ti čeští politici, úředníci, publicisté a novináři, kteří v "zájmu věci" drží ústa a krok, ba co víc, kteří napomáhají oné aroganci a pohrdání, aniž by se zamysleli nad podstatou věci: Co je pro Evropu, pro Českou republiku, pro nás samé skutečně důležité a podstatné?
Je třeba jim vzkázat, že pořád platí heslo: Účel prostředky nesvětí.
Protiintegrační účinky společné zahraniční politiky
V čem se Václav Klaus mýlí je tvrzení, že EU nepotřebuje další integraci. Potřebuje, respektive, směřuje k ní - každé dění má svůj vývoj a "logiku". Kdyby tu nebyl od počátku tohoto projektu onen integrační podtext, nikdy by se nedostal tak daleko. Jinak řečeno: hlubší evropská integrace je zakódovaná v genech této vize od samého počátku. Důvody nejsou jenom ekonomické, ale i geopolitické (z Evropy vzešly největší hrůzy XX. století, které by se už neměly opakovat), kulturní (společné antické, židovské a křesťanské kořeny) a globalizační: vlivné hospodářské organizace a instituce musejí mít na své úrovni politickou protiváhu, jinak hrozí, že se politická moc přesune do sféry ekonomické.
To vše dobře cítí Klausovi názoroví odpůrci. Ani oni však - pro změnu z "druhé strany" - nejsou schopni ctít onen vývoj, protože ten si žádá své. Lisabonská smlouva má jako jeden z hlavních cílů prohloubení společné zahraniční politiky. Jenže, jak dělat společnou zahraniční politiku v momentě, kdy každá z členských zemí bojuje především za své zájmy, nikoli za zájmy společné? A můžeme si být jisti, že - při mechanismu rozhodování podle Lisabonské smlouvy - ona společná zahraniční politika EU nebude sloužit k odvrácení se od přirozeného spojence, Spojených států, a spočinutí v náruči ruského obra? Dosavadní francouzská a německá zahraniční politika by na to alespoň ukazovala.
Myslím, že soudný člověk by měl o tomto problému přemýšlet v širším záběru, nikoli podle předem narýsovaného vzorce: Vedla by momentálně společná zahraniční politika k integraci, či naopak k silnému pnutí uvnitř Evropské unie, které by mělo za následek dezintegraci či rovnou její rozpad?
Demokracie, nebo fraška
Jistě, pro pevnější a zřetelnější postavení EU ve světě by bylo dobré prohloubit její integraci, mít společnou zahraniční, energetickou a další politiku. Nic však není pro Evropskou unii důležitější než demokracie a ctění jejího smyslu. Nedemokratická a zároveň silná Evropská unie by byla naprosto zbytečným a zbytným útvarem. Takových zemí a sekupení již existuje dost. Není třeba Evropu přetvořit na nové Rusko, Čínu či Írán, ale na další svobodnou a demokratickou velmoc.
A k tomu je třeba jednak trpělivosti - společná zahraniční politika při tolika protichůdných zájmech nevznikne ze dne na den, ale třeba až po několika desetiletích vzájemného obohacování a respektu k názorům a zkušenostem druhých (jak ve své moudrosti říkal Jan Ámos Komenský: všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest). A jednak návrat politických a byrokratických elit k demokratickým způsobům. Pokud možno ihned. Jinak hrozí, že se z onoho unikátního projektu stane fraška.
František Kostlán
Manifest: Společně proti rasismu a neslušnosti
Dělat něco proti rasismu a neslušnosti pokládám za přirozené. A patří k tomu i různá prohlášení, k nimž se připojují občanská sdružení i jednotlivci. V poslední době se v tomto směru začínají více než dříve angažovat i lidé z menšin.
František Kostlán
ČSSD založila odnož Hamásu. Dohlížel na to tajemný muž s bradavicí
Úřad pro nápravu nesmyslů v politice oznamuje, že palestinská mise předsedy sněmovny Miloslava Vlčka z ČSSD se ve skutečnosti neodehrála, jak tvrdí. Jak řekl onen moudrý rabín na smrtelné posteli: "Všechno je jinak."
František Kostlán
Lehce zrůdný Václav Havel
Václav Havel dlouhodobě kritizuje ekonomickou filozofii růstu. A dlouhodobě se též staví proti podpoře automobilismu včetně výroby aut samých. Tentokrát to však se způsobem kritiky hodně přehnal.
František Kostlán
Přiznání blogera: Píšu jenom kvůli karmě
Vonehdá běžela ta blogerská debata vo karmě - jestli jako má ňákej smysl a ták. Já tedy musím říct, že já píšu jenom kvůli karmě. Nebejt toho, tak by mě to vůbec nebavilo. Život bez karmy je normálka otrava.
František Kostlán
Prezident Václav Klaus se zasadil o cenzuru
Česká televize opět předvedla, nakolik je poplatná politikům a jejich přáním (čti: nařízením). Z archivu pořadu 168 hodin stáhla záběry, na nichž se prezident Václav Klaus protahuje před odvysíláním novoročního projevu. (Info: iDNES.cz.)
František Kostlán
Ať zije nová, recyklovaná vláda! Ať žije škatule number one!
Konečně nám naši zaměstnanci ve vládě a parlamentu ukázali kvalitní politickou kulturu. V pár vládních křeslech má dojít ke hře Škatulata hejbejte se, což je k ukázce následováníhodného příkladu ta nejlepší příležitost. Pojďme si udělat recyklační analýzu.
František Kostlán
Karel Schwarzenberg - to by byl prezident
Karel Schwarzenberg opět a znovu okouzluje svou přímostí, zřetelným, neuhýbavým vyjádřením a srozumitelnou, často nediplomatickou mluvou. Tedy tím, co je evropským politikům vesměs cizí.
František Kostlán
Silvestrovské zpravodajství
Myslete si co chcete, ale já tedy Silvestra slavím. Vždy - a poctivě. Žádné uhýbání a šizení. I proto je pro mě málokdy Nový rok (1. leden) skutečným svátkem. Ále cóóóó... Co jiného bych měl dělat na Silvestra, když ne vtipkovat?
František Kostlán
Izrael se brání - a opět hloupě
O izraelsko-palestinském konfliktu by šla napsat celá knihovna. Počínání obou stran bylo často lidsky pochopitelné, což neznamená, že bylo zároveň prozíravé či moudré. V posledních dvou konfliktech se tato námitka týká i Izraele.
František Kostlán
Krásné svátky
Milí čtenáři, kolegové blogeři, administrátoři a redaktoři iDNES.cz. Milé kamarádky, milí kamarádi, přátelé.
František Kostlán
Paroubek, Paroube, Paroub, Parou, Paro, Par, Pa, P...
Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦ Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP ♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP ♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP♦Paroubek-kebouraP
František Kostlán
Pohled do hrnce uprchlíka: Recepty cizokrajných jídel
Recepty jídel ze zemí, z nichž k nám přicházejí uprchlíci. Kratičká vyprávění příchozích (cizinek) o jejich zvycích, tradicích či osudech. A postřehy z průběhu multikulturních skupin.
František Kostlán
Gandalovič by měl okamžitě odstoupit
Tak už konečně víme, jak si ODS představuje vlastní důvěryhodnost. Podivné praktiky s nabíráním "mrtvých duší," aby mohl být zvolen Petr Gandalovič místopředsedou ODS a vyměněno krajské vedení strany, se prý "vyřeší" auditem.
František Kostlán
Měli bychom se začít bát o ODS
ODS nadále pohrdá voliči a nahání je sociální demokracii, tedy prakticky i komunistům. Svědčí o tom starý způsob vnitřní komunikace, staronové tváře v jejím vedení i to, s jakou lehkostí kongres ODS odmítl návrhy na skutečné změny.
František Kostlán
Jak můžete pomoci lidem v Afghánistánu
Nedávno jsem někde četl, že pomáhat někomu, kdo pomoc ani neočekává, může být kontraproduktivní. Souhlasím. Dodávám však: pomoci někomu, kdo to skutečně potřebuje - a to tak, že si dokáže do velké míry pomoci sám - za to rozhodně stojí.
František Kostlán
Europoslanci udělali na Hradě ostudu
Na místy nedemokratické výpady některých europoslanců odpovídal Václav Klaus s přehledem a po obsahové stránce precizně: zastával se demokracie, tedy něčeho, o čem někteří eurotruhlící již nemají příliš ponětí.
František Kostlán
Žvanivost jako projev primitivismu: Poučení z poučení aneb Závěr
Díl šestý: Tolik proklínaní Stanislav Gross, Jiří Paroubek a Mirek Topolánek ve skutečnosti navazují na své premiérské předchůdce, z nichž žádný nebyl lepší než tito výtečníci, s výjimkou Vladimíra Špidly, který se alespoň snažil zlepšit politickou kulturu.
František Kostlán
Žvanivost jako projev primitivismu: Samozřejmost násilí
Díl pátý: V dubnu 2002 devatenáctiletý mladík na gymnáziu v německém Erfurtu postřílel sedmnáct lidí, většinou učitelů, a další zranil. Pak spáchal sebevraždu. Jediným důvodem k tomu byl prý fakt, že měl opakované problémy se složením maturity.
František Kostlán
Žvanivost jako projev primitivismu: Povrchnost médií
Díl čtvrtý: Příčin vzrůstu násilí a primitivity je jistě více. Trend zjednodušování vnímání života nabírá na rychlosti. Obsah je zhusta opomíjen, podstata se vyjadřuje formou. A forma bez obsahu je pochopitelně bezobsažná, tudíž i zkratkovitá. Přidržím se stébla v rybníce mediálním, v němž vodu polykám už nějaký ten pondělek.
František Kostlán
Žvanivost jako projev primitivismu: Génius a podvlíkačky
Díl třetí: Primitivita v umění a v architektuře v souvislosti s absencí politické kultury. Namísto Milana Kundery povolávám v zájmu pravdy dalšího senátora, filozofa Jana Patočku.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3819x
===============================================
PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE.
===============================================
Seznam rubrik
- Politika
- Rasismus, xenofobie
- Společnost
- Bourání mýtů
- Fejetony
- Média
- Eseje
- Vlastní tvorba
- Hovory
- Agentura J.P.P. - zpravodajstv
- Glosy
- Osobnosti
- Co mi udělalo radost
- Co mi NEudělalo radost
- Politony (politické fejetony)
- Jak si to pamatuji
- Úřad pro nápravu nesmyslů
Oblíbené blogy
- Zora Šimůnková
- Petr Musílek
- Patrik Banga
- Andrea Bartošová
- Anna Lešková
- Johana Poncarová
- Věra Tydlitátová
- Klára Tydlitátová
- Radek Bednařík
- Hana Farkašová
- Mirjam Tydlitátová
- Fuck the Comunism
- Makabrózní špeluňka
- Tady je ENimENovo
- Jan Horváth Döme
- Marek Tarnovský
- František Kostlán - Provokatérův zápisník
- Aisha Berrouche
Oblíbené stránky
- LIBRI PROHIBITI
- Konfederace politických vězňů
- Svět bez komunismu
- Totalita.cz
- Romea.cz
- Romové v ČR
- Zbyněk Tarant
- Věra V. Tydlitátová
- Mezera.org
- Liga proti antisemitismu
- Stanislav Vašina
Oblíbené články
- Co by bylo, kdyby...
- O [:rívajvlu:] lidových milic a tak vůbec…
- Radní Richter ví, co dělá (čili o zhovnařování)
- Trocha poezie nikoho nezabije
- Ruský medvěd řve, poděláme se?
- Lež má krásné nohy
- Chcete se seznámit? Založte si blog!
- Romano Drom (Romská cesta) IV – zavřete oči odcházím
- A ještě pořád bude někdo tvrdit, že to nejsou náckové?
- Sloupem černého ledu...
- Okny
- Lichocení lůze = selhání bloggera
- Cesta na Lunu - Stříbrná
Oblíbené knihy
Co právě poslouchám
- Huun Huur Tu
- Yasmin Levy
- Vengo Arrinconamela (z filmu Vengo režiséra Tonyho Gatlifa)
- Flamenco - Javier Conde
- Un Dos Tres Nada Mas (z filmu Exils režiséraTonyho Gatlifa)
- Z filmu Flamenco režiséra de Carlose Saury
- Stínový tanec z filmu Flamenco režiséra Carlose Saury
- Maria Vargas & Manuel De Mari - Fandango
- Paco Peña
- Paco de Lucia
- Dumbala La'ka & Le Chant De La Paix (z filmu Swing T. Gatlifa)
- Bengas