Ano, česká politka je díky Paroulánkovi-Topoloubkovi špína. Kdyby se nyní volilo do Poslanecké sněmovny, neměl bych koho volit. Žádná parlamentní strana si můj hlas nezaslouží. V těchto volbách však máme možnost vybírat osobnosti. Straníky i nestraníky.
Politika je špína
Kamarádi nejvýše postaveného opozičního politka jsou bývalí udavači Státní bezpečnosti a mafiáni, kteří si navzájem dohazují kšefty a pak se mezi sebou střílejí v hospodách po hádkách, kdo z nich si víc nakradl. Taková novodobá verze "našich furiantů". Šedá eminence opozičníků v řadách opozičníků, pravá ruka někdejšího becherovkového premiéra, bývalý vysoko postavený svazák a komunista, byl v kontaktu přímo s mafiánem Mrázkem. A byl především jedním z hlavních strůjců prorůstání politiky, byznysu a podsvětí.
Ministrem vnitra máme člověka, který byl tak či onak v kontaktu se dvěma předními českými gangstery: Kutalem (kauza LTO) a Mrázkem, a který loboval za známého jednoho z mafiánů, samozřejmě naprosto nezištně, pouze z patriotismu. Napomáhal uvádět "českou cestu" privatizace, která za sebou nechala rozkradený bilion korun, do života. Premiérem je člověk, který chce čistit Augiášův chlév, ovšem jen od svých stranických oponentů. Zmíněného ministra vnitra do křesla dosadil a nyní jej tam udržuje, protože ten je momentálně ochoten mu přikyvovat. A co je na tom nejsmutnější, jeho straničtí oponenti jsou za osmnáct. Stejné vířivkové metody, stejné korytaření, stejná manipulace v zákulisí, stejný přístup k politice.
Ano, politika se díky jejím současným exponentům stává pouhou technologií moci.
Ano. Politika se stala rejdištěm pochybných existencí, které vydělávají na hlouposti voličů. Ti jsou ochotni zas a znovu volit ty samé hochštaplery, napříč politickými stranami. Zde nehraje roli, zda jde o politiky pravicové či levicové, ale to, že jim jde na prvním místě o vlastní pupek a že nás, voliče, využívají jen coby výtah k moci - po jejím získání jsme jim ukradení.
Ano, politika i podnikání jsou jako bůček sádlem prorostlé kontakty s mafiány, gangsterskými metodami, a především vůlí našich námi zvolených zástupců plnit pokyny a přání těch skutečně mocných, kteří si nakradli miliardy či alespoň miliony. A kteří díky svým politickým slouhům přicházejí zadarmo k dalším nezaslouženým penězům. Nezaslouženým proto, že - například - různé veřejné zakázky nezískali ve svobodné soutěži, ale díky korupci a protekci v nejvyšších politických kruzích.
Politika nemusí být jen špína
Ano, těmito pocity z naší politiky oprávněně trpíme. Nejsme však zas tak úplně bezmocní, máme několik možností, jak se snažit tento stav alespoň trochu či postupně zlepšit.
1. Nejít k volbám.
- Až vám zase bude někdo vykládat, že jít volit je občanská povinnost a že kdo nejde k volbám nemá pak právo do ničeho kecat a na politiky se zlobit, pošlete ho někam. Takový blábolista nemá o demokracii ani páru. Nejít k volbám je vaše svaté právo. A i tímto způsobem projevujete svou volbu a sdělujete, velmi silně, svůj názor: Politici, dělali jste všechno pro to, aby vás slušný člověk nemohl volit. Takže... tůdle.
- Ba dokonce by se dalo říci, že při volbách do Poslanecké sněmovny, v nichž se volí politické strany, je nevolič vůči naší zemi mnohem odpovědnější než ten, kdo dá znovu hlas některé ze současných parlamentních stran. Ta komunistická nám ukazovala po čtyřicet let, že se od stran fašistických v ničem neliší, mnohdy dokoce jednala ještě hůř. A ty demokratické už nám během polistopadových let předvedly, o co jim ve skutečnosti jde: Učiněná Koryta nostra. Čím méně dostanou hlasů, tím je větší šance na pročištění politického ovzduší.
- Neexistuje jný přímý mechanismus, jak dát politikům razantně najevo, že by měly jít konečně od válu, než je nevolit. Nenechejme si proto namluvit, že nevolit je špatné.
2. Volit malé strany a osobnosti
- Ve volbách do Senátu a do Krajů lze naštěstí volit osobnosti. Do Senátu přímo a v krajích lze vybírat podle toho, jestli strany zvolily do čela kandidátek skutečné osobnosti, které se ještě zaběhnutým korytářstvím neumazaly. Ano - i tyto osobnosti se mohou oním hrabáním pod sebe nakazit, ale jejich volba přeci jen jistou šanci skýtá.
- I mezi ódeesáky a socdemáky najdeme slušné lidi, nejsou tu jen tlučhubové rathovského či mackovského typu. Jen tak "z voleje" mě napadá třeba plzeňský primátor Pavel Rödl či hejtman Evžen Tošenovský. Alespoň si nemohu vybavit, zda na některého z nich něco nedobrého vyplavalo, právě naopak, na hladině pluje sdělení, že jde o slušné lidi. U socdemáků byl slušným politikem Vladimír Špidla, ale jistě se i dnes mezi nimi najdou lidi, kterým jde skutečně o věc. Jde jen o to, abychom nebyli líní si o kandidátech něco zjistit (tedy něco jiného než jen to, co na sebe sami prozradí) a třeba si je i trochu proklepli po síti.
- A konečně, můžeme volit neparlamentí či v krajích dosud nezastoupené strany či různá sdružení nezávislých kandidátů (opět platí: důvěřuj, ale prověřuj :-)) - a do Senátu nezávislé osobnosti, kterých naštěstí kandiduje dost. Pořád nadáváme na Senát a neuvědomujeme si přitom, že kdyby tam sedělo více skutečných osobností, vypadal by mnohem lépe než Poslanecká sněmovna.
- Tato varianta je u těchto konkrétních voleb lepší než nevolit, protože zde platí opak, než při volbách do Poslanecké sněmovny. Čím víc nás přijde k volbám a čím více zvolíme stranických či nestranických (skutečných) osobností, tím lépe.
3. Kandidovat
-
A konečně, pokud nemáme ani tak koho volit, můžeme už příště, tedy do Poslanecké sněmovny - kandidovat my sami - buď si založit novou stranu, nebo vstoupit do některé neušpiněné, tedy demokratické neparlamentní strany stávající. Nenechme se odradit slovy, že "na trhu" už není pro novou stranu místo nebo že malé strany určitě ve volbách propadnou a jejich hlasy tak získají komunisti. Jde jen o zastrašování od Koryty nostry a jejích mediálních nahrávačů. Ve skutečnosti je to takto: -
Stávající parlamentní strany by měly konečně uvolnit díru na trhu stranám nezkompromitovaným. -
Když nevolíte neparlamentní strany ze strachu, že se do sněmovny nedostanou, nikdy se do sněmovny nedostanou. A když se tam skutečně nedostanou, nezískají jejich propadlé hlasy komunisti, ale všechny strany, které se dostaly do sněmovny, podle proporčních výsledků: vítěz bere nejvíce, nejslabší nejméně.
Takže, hlavu vzhůru, nenechejme si Korytou nostrou a jejich mediálními slouhy vymývat mozky a začněme se konečně chovat svobodně.
Paroulánek-Topoloubek nás nesmí dostat!
