František Kostlán

Žvanivost jako projev primitivismu: Poučení z poučení aneb Závěr

5. 12. 2008 13:00:00
Díl šestý: Tolik proklínaní Stanislav Gross, Jiří Paroubek a Mirek Topolánek ve skutečnosti navazují na své premiérské předchůdce, z nichž žádný nebyl lepší než tito výtečníci, s výjimkou Vladimíra Špidly, který se alespoň snažil zlepšit politickou kulturu.

Politické poučení z poučení

A připomeňme si také, že ODS v čele s Topolánkem dosud nepřiznala chyby minulé, především ty, jichž se dopustila během ekonomické transformace, ani nikdy zcela neobjasnila své financování v 90. letech. Jde tedy stále o stranu, které nevadí - pokud to přímo nepodporuje - rozkrádání, tunelování a korupce. Jinak řečeno: naše největší pravicová strana není doslova ani o píď lepší než naše největší strana levicová, která se svého způsobu politiky spočívajícího především v klientelismu, korupci a utužování mafiánských struktur dosud také nezřekla. Prašť jako uhoď, jeden za osmnáct, druhý bez tří za dvacet jedna. Nepodléhejme iluzím jen proto, že si to Paroubek s Topolánkem přejí a (nejen) v tomto smyslu se s námi snaží, i prostřednictvím režimních usměrňovačů v médicích, manipulovat.


No a ještě tedy ten závěr

Je to prekérní, ale podle posledního průzkumu agentury NonFactum musí naše kolektivní vědomí zpracovat až 2008krát tolik slov než procházelo sluchovými orgány našich předků v I. století našeho, tehdy ještě předpubertálního věku. Jan Křtitel mohl by vyprávět.
Individualisté jsou na tom ještě hůře. Aby jim podstata zůstala v hlavě alespoň coby součást bezvědomí, musí vpustit jedním uchem dovnitř a druhým vypustit ven až 80 % slov při průměrné sdělovací frekvenci útočníkově.
Ve stěžejním fabulačním prvku českého virtuálního dramatu zkrátka nešlo a nejde o řešení problémů, ale o označení nepřítele a jeho převoz k psychiatrickému vyšetření. Každodenní mediální kvíz Kdoskýmočemprokoho nedává příliš šanci dopočítat se, co konkrétně a jak nejlépe.
Výsledky rovnic o x (ne)známých - nesmysl + úmysl = smysl - možná někomu ze zúčastněných pomohou k posílení vlastního sebevědomí, k vyrovnání účtů s protivníky či k bujení preferencí té "správné" politické strany. Skutečně důležité věci se však příliš často tísní na okraji. Veřejný prostor je suplován jistým typem sociálního zařízení, v němž naši hrdinní psavci, politici a jejich mediální nahrávači bombardují ctěné publikum šrapnely, které bohužel dopadají mimo přirozený cíl.
A neustále rostoucí počet primitivů se dobře baví.

Autor: František Kostlán | karma: 13.49 | přečteno: 2169 ×
Poslední články autora