Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Izrael se brání - a opět hloupě

30. 12. 2008 17:00:00
O izraelsko-palestinském konfliktu by šla napsat celá knihovna. Počínání obou stran bylo často lidsky pochopitelné, což neznamená, že bylo zároveň prozíravé či moudré. V posledních dvou konfliktech se tato námitka týká i Izraele.

Škodná jsou teroristi

Napřed je třeba říci rozhodné slovo: Ten, kdo se dopouští v palestinsko-izraelském konfliktu zabíjení nevinných lidí v době míru jsou palestinští a další islamističtí teroristi. Neexistuje doslova nic, co by toto vraždění ospravedlňovalo. Naopak obrana proti tomuto pohrdání člověčím životem je nejen pochopitelná, ale i oprávněná. Jestliže Hamás ostřeluje Izrael raketami a dalšími střelami, má Izrael právo, či spíše povinnost vůči vlastním občanům, tomu zamezit.

S teroristy je třeba rázně skoncovat vždy, kdy je to možné (Za terorismus nejméně doživotí). Potud vzato si Izrael počíná dobře či alespoň přijatelně. V poslední době je to ovšem horší s formou, kterou k prosazování své politiky používá. V posledních dvou válkách - v Libanonu i v Gaze - vystupuje Izrael v roli, kterou mu "na tělo ušily" teroristické organizace Hizballáh a Hamás.

Jak Izrael napomohl Hizballáhu

Do Libanonu Izraelci vpadli kvůli tomu, že Hizballáh ohrožoval sever jejich státu. Záminkou k invazi byli dva vojáci (či tři - informace se různí), které zajala protistrana. Izrael nedosáhl ničeho, ani neodstranil nebezpečí útoků na severu země, ani neosvobodil své vojáky.

Nejvíce tristní na celé věci ovšem bylo něco jiného: Izraeli se během několika dnů podařilo dosáhnout cílů Hizballáhu, o které tato organizace po léta marně usilovala. Mnozí Libanonci, kteří původně s izraelskou politikou sympatizovali a byli jednoznačně proti teroristům, se během konflitu odklonili od Izraele, někteří z nich se dokonce veřejně přidali k Hizballáhu. A to napříč společností, počínaje některými libanonskými křesťany a konče umírněnými muslimy, kteří si přejí žít v klidu.

V tzv. Druhé libanonské válce v roce 2006 během 34 dnů zemřelo na obou stranách izraelsko-libanonské hranice více než 1200 lidí, převážně civilistů. Izraelští vojáci za sebou (nejen) v libanonské společnosti zanechali hlubokou brázdu nepochopení či rovnou zášti, vypěstovali si další nepřátele z lidí, kteří mohli být Izraeli nápomocni, čímž významně posílili teroristy.

Jak Izrael napomáhá Hamásu

Izraelské bomby během konfliktu zabíjejí i děti, ženy a další civilisty - vždy jde o reakci na násilí, kterého se dopouští druhá strana, Izrael je tedy v právu. Jenže to nestačí. V právu jsou i civilní obyvatelé v těchto zemích, přičemž jejich zájem v tomto případě pochopitelně není s izraelskými zájmy totožný. Jen velmi těžko si lze představit, že by někdo za svůj zájem vyhlásil zabití své osoby a svých bližních leteckou pumou.

Právě proto je důležitá politicko-vojenská taktika, kterou Izrael volí. Jestliže v Libanonu se Izrael alespoň snažil pozemním útokem snížit ztráty civilního obyvatelstva na minimum (i když se mu tato snaha nevydařila, upřít mu ji nelze), v Gaze jde (alespoň během prvních dnů) rovnou o alibistickou taktiku, známou již z řešení konfliktu v bývalé Jugoslávii. Bohorovné bombardování z letadel a ostřelování z děl a dalších zbraní není vyváženo nasazením pozemního vojska. To samozřejmě eliminuje nebezpečí smrti či zranění vlastních vojáků, zároveň ovšem strmě zvyšuje jistotu smrti a zranění civilistů. V takto vedené válce se prostě nedá mediálně vyhrát, kdyby se Izrael sebevíce snažil dostat světová média na svou stranu.

I proto je dosavadní výsledek konfliktu v Gaze opět tristní. Izraeli se i zde podařil opak deklarovaného: posílení mediálního obrazu teroristického Hamásu coby ochránce nevinných civilistů, dětí, žen a starců. A opět: O co Hamás marně usiluje již od svého vzniku, povedlo se nyní Izraeli během několika dnů.

Alibismus nikomu body nepřidá

Zatímco vpád do Libanonu v roce 2006 byl v momentu, kdy se uskutečnil, zbytečný a kontraproduktivní, protože nebral ohled na civilní obyvatele v dostatečné míře, vojenské řešení konfliktu s Palestinci v Gaze po pozemní operaci přímo volá, a to nejen kvůli civilnímu obyvatelstvu: deklaratorní izraelské cíle - zničení Hamásu, především jeho velitelů, lze jen velmi těžko naplnit shazováním pum z letadel, pokud vzápětí nenásleduje obsazení prostoru specialisty, kteří nepřítele v terénu vyhledávají. To si lehce uvědomí malé dítě, natož mediální analytici, kteří se tamní situací zabývají permanentně.


Související článek na mém blogu:

Za terorismus nejméně doživotí

Autor: František Kostlán | úterý 30.12.2008 17:00 | karma článku: 17.22 | přečteno: 2780x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Lubomír Stejskal

Politický zázrak

Mám sen. Velký, obtížně splnitelný, vyžadující trpělivost, víru a naději. A také nezměrné úsilí a ovšem i nezbytnou dávku zvláštního druhu štěstí.

20.11.2017 v 10:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 9 | Diskuse

Pavel Ďuran

Hradílek ukončil hladovku

Dobrá zpráva! Hladovka někdejšího signatáře Charty 77 a polistopadového ministra vnitra ČR Tomáše Hradílka, kterou držel proto, aby Miloš Zeman podruhé nekandidoval na prezidenta ČR, byla po 17 dnech ukončena.

20.11.2017 v 8:45 | Karma článku: 28.58 | Přečteno: 636 | Diskuse

Marie Jandová

No tak dá Topolánek Dalíkovi milost, no

Vždyť dostal jen pět let za to, že „spáchal zločin podvodu ve stadiu pokusu“. Nebyl odsouzený na doživotí za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus vraždy, jako Zemanův Kajínek.

20.11.2017 v 8:36 | Karma článku: 12.07 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jan Dvořák

Jak nestranický hejtman doběh(ounkova)l bafuňáře ČSSD

Ještě do víkendového jednání nemalá část sociálně demokratického funkcionářstva vkládala naději v to, že novým Zemanem či Paroubkem, který stranu z ubohých sedmi procent pozvedne minimálně na trojnásobek, bude nestraník.

20.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 200 | Diskuse

Jan Bartoň

Horáček na Václaváku nepromluvil

Michal Horáček nedostal příležitost promluvit na výročí 17. Listopadu na Václavském náměstí. Tam mohli mluvit jen ti, kteří podle organizátorů mají „kladný vztah k hodnotám tohoto dne“.

20.11.2017 v 8:18 | Karma článku: 20.35 | Přečteno: 474 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3740
Nezávislý publicista, hudebník, spisovatel, spoluautor knihy Příchozí, o životě migrantů. Narodil se 1954 v Praze, kde i žije. Před listopadem 89 pracoval v dělnických profesích, poté hlavně jako novinář a publicista. Byl mj. šéfredaktorem Českého deníku, šéfredaktorem časopisu Parlament, komentátorem Lidových novin a ČRo Regina, televizním dramaturgem diskusních pořadů. Je členem několika občanských sdružení zabývajících se lidskými právy, menšinami a životem dětí v dětských domovech. =============================================== PRO NABÍDKU ČLÁNKŮ V BLOGU KLIKNĚTE, PROSÍM, NA MOU FOTOGRAFII, VISÍCÍ NAD TÍMTO SDĚLENÍM NAHOŘE. ===============================================

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.